Nutno øíci, ¾e Tai má docela bohatou slovní zásobu a vìt¹inì èeských slov porozumí bez problémù. Nìkdy se ov¹em chybièka vloudí. Jako napøíklad minulou hodinu. Psali jsme tradièní diktát, co¾ není nic neobvyklého. Neobvyklé bylo spí¹ to, ¾e - aè jsme se u¾ blí¾ili k poslední vìtì - nevidìla jsem v Taiovì diktátì zatím ¾ádnou podstatnou chybu...
|
Jsem u¾ v Ostravì domestikované Vala¹isko, rozumìj ochoèené, ale do svého rodného koutu se stále vracím. Jsem prostì odkojený øekou Beèvou, èerstvým mlékem od kravek sousedù z Hoøanska a pozdìji i slivovicí z palírny u Matu¹ù v mém Hovìzí. A do Velkých Karlovic...
|
Proto¾e diktáty Tai pí¹e u¾ obstojnì, nìkdy i velmi dobøe, rozhodla jsem se, ¾e udìláme nìco s jeho samostatným vyjadøováním a s koncovkami podstatných jmen, které Tai je¹tì poøád "sází", jak ho zrovna napadne. A tak dostává malé domácí úkoly: napsat tøi øádky souvislého textu o tom, co ve dnech, kdy jsme se nevidìli...
|
Poèátek mých pøátelství byl vstup na webové stránky Seniortipu. Zde jsem se pomalu seznamovala s lidmi na chatu, do¹lo k vzájemné výmìnì emailù a sbli¾ovalo nás i setkání seniorù. Tím se obohatil mùj ¾ivot. Mùj den zaèíná zapnutím poèítaèe...
|
V srpnu 1923 pøi v¹eobecné hornické stávce pøi¹el jeden komunistický èlen ústøedního stávkového výboru s návrhem, aby se dolùm v Mutìjovicích (okr. Rakovník) povolilo, aby smìly tì¾it. Jako dùvod uvádìl, ¾e doly jsou velmi tì¾ké, ¾e se v nìkolika dnech zøítí, nebude-li se pracovat, ¾e jde o ménìcenné kamenné uhlí...
|
Do dal¹í hodiny Tai pøi¹el nasycený, ale zase koukal jako sùva z nudlí.
"Proè se, Tai, mraèí¹? Stalo se nìco?"sna¾ím se zjistit, co je pøíèinou málo rù¾ové nálady tentokrát.
"Dneska den-èistá smùla!" spustí Tai. "Ráno jsem jel do ¹koly se strýcem a bratranec. Tam, jak silnice pøes vlak (rozumìj na pøejezdu), pitomej vlak po¾ád jezdil tam...
|
První hodinu v minulém týdnu bylo vidìt, ¾e Tai není ve formì. V¹imla jsem si, ¾e je bledý a¾ dozelena, pusa mu nejela, a kdy¾ se posadil, hned si polo¾il obì ruce na stùl chystaje se,¾e zaujme svou oblíbenou "spací" polohu. Tu nìkdy zaujímá asi v polovinì hodiny, a kdy¾ vidí, ¾e se spánkem nesouhlasím, hned se zeptá, jestli se mù¾e...
|
Projít se skuteènou lékárnou mù¾e být nìkdy docela zábavné. Jedno sobotní odpoledne jsme se s klubem Spoleènosti senior vydali do lékárny U jednoro¾ce, v Ostravì, na námìstí Republiky. Proè v sobotu a proè odpoledne? To proto, ¾e jsme byly pozvány...
|
To byly èasy, kdy paní urputnì ¹etøili ka¾dý gro¹ a jejich man¾elé se vydávali na lov, do válek a bránili svoji èest se zbraní v ruce. V tu dobu si usmyslel Jan ©embera postavit v Buèovicích nádherný zámek, který by nemìl obdoby. Dal navozit na kopec nad mìstem kamení...
|
Historie Jindøi¹ské vì¾e sahá a¾ do patnáctého století. Pøesné záznamy neexistují, tak¾e zbývá jenom odhadovat. 3. dubna 1347 podepsal Karel IV. na Køivoklátì zakládací listinu Nového Mìsta pra¾ského. Byly vytyèeny ulice Jindøi¹ská a Vodièkova...
|
Tai svoje hodiny u mne zaèíná støídavì v 15 a v 16 hodin. Dne¹ní hodina byla ta pozdnìj¹í, a tak jsem oèekávala, ¾e bude Tai u¾ víc unavený, a tudí¾ i ménì soustøedìný - a nemýlila jsem se.
Nejprve vylovil z batohu uèebnici èe¹tiny a jal se v ní chaoticky listovat. Kdy¾ prolistoval celou uèebnici, upøel na mne zoufalý pohled...
|
Pohádka pro dospìlé o lásce a vdìènosti, ale i lidské závisti a nenasytnosti - to je japonská národní opera Yuzuru. V èeské i evropské premiéøe v podání nejaponských umìlcù ji uvedlo Slezské divadlo v Opavì. Po Mexiku je...
|
Franti¹ek Ferdinand d´ Este je jméno, které u nás nemá pøíli¹ dobrý zvuk. Právem? To pøenechám jiným. Chtìl bych vyprávìt jenom kousek historie, která u nás tak pøíli¹ známá není, ale v mých oèích následníka trùnu staví do sympatického svìtla. Nechme stranou...
|
Pøi jedné ze svých náv¹tìv Londýna jsem byl v roce 1990 hostem také Karla Kyncla, proslulého èeského novináøe, který po emigraci zaèal pracovat u BBC. Po roce 1989 mìl samozøejmì dost èasu rovnì¾ na spolupráci s Èeským rozhlasem Praha...
|
Mùj ¾áèek Tai zahájil ve ¹kole druhé pololetí. To první zvládl velice dobøe - na vysvìdèení se skvìlo "prospìl s vyznamenáním" a Tai mi hlásil, ¾e má "èi¾i" dvojky, ale "èi" do konce roku zmizí. Ptala jsem se, která dvojka nezmizí. "No p¹ece èe¹tiná!" podíval se na mne udivenì, jak se mohu tak naivnì ptát...
|