Když jsem si tak krásně poradil se Saturninem, pustil jsem se někdy v polovině osmdesátých let drze do "zmuzikalizování" Švejka. Hrdě a poslušně tedy hlásím, že i zde jsem pořádně předběhl dobu, ale svého Švejka mám opět pouze schovaného v...
|
Dovolte mi představit úvodem Josefa Hlinomaze, jako (ne)vzdělance. Jistě jste již postřehli, že tento kumštýř, který hrál skvěle loupežníky, vandráky a darebáky, má tendenci představovat se jako blbec...
|
Od dětství rád čtu a vděčím za to svým rodičům, kteří mne a bratra Jiřího k lásce ke knihám cílevědomě vedli. Přečetl jsem jich za svůj život jistě stovky, těžko bych to spočítal a všechny mi daly na mé pouti světem mnoho rad a zkušeností, které...
|
V rámci opravy naší hájenky bylo rozhodnuto, že dostane nový kabát. Ten drobný šindel ve tvaru rybích šupin se bude natírat. Jak jinak, než na zeleno! Jenže ten šindel sahal až do štítu. Baráček nebyl ani nijak vysoký, ale přesto bylo potřeba dost dlouhý žebřík...
|
Už dávno tuhle ulitu opustil poslední nájemník a nový ji nenašel asi proto, že ležela napůl zasypaná v písku pod okrajem korálového útesu jakéhosi malinkatého ostrůvku, kam lidská noha málokdy zabloudila...
|
Počátkem osmdesátých let jsem se prvně tak trochu opravdu grafomansky zbláznil a pokoušel jsem se udat některé své výplody do televize. Tak jsem si například troufl poslat panu Jaroslavu Dietlovi synopsi a návrh některých scén na televizní inscenaci "Oblast...
|
Problémy na nás s Danem dolehly, když jsem měli splnit to, proč jsem to psisko vlastně dostal. V každém mysliveckém sdružení musel být předepsaný počet lovecky upotřebitelných psů. Dan se měl stát jedním z nich. Ale jak, to už nikoho nezajímalo...
|
Ahojky Žožko, konečně mám za sebou taky ultrazvukem vyšetřenou žilní soustavu pravé nohy a to jen proto, že jsem včera ráno musela k mojí opravdu milé a vstřícné doktorce, abych ji požádala o změnu objednaného vyšetření na chirurgii z 8.8. t.r. kamkoliv jinam. Vyhověla mi...
|
Když byly Monice Křížkové čtyři roky, začala být zamlklá a zasmušilá. Přestaly ji bavit hračky i panenky, netěšila se na výlety do přírody ani na koupání v řece. Rodiče nakoupili spoustu nových hraček, jeli s ní k moři, pak ji vodili po doktorech, ale nic nepomáhalo. Co jí může chybět...
|
Tuto příhodu, jsem zažila hodně dávno. Chodila jsem do desáté třídy bývalé jedenáctiletky. Do školy jsem dojížděla tramvají, na niž jsem to měla z domova dost daleko. Bylo několik cest, kudy jsem mohla jít, ale já jsem si vybrala tu, která se mně zdála nejhezčí, byla i...
|
Naši lidé si ve světě dokázali poradit... Právě v červenci je to dvacetpět let od naší cesty Kanadou. Za všechno "mohl" Josef Čermák, který náš štáb do Kanady pozval, a který s námi tu dlouhou cestu absolvoval. Poznávali jsme neskutečně krásnou...
|
Vzpomínky jsou prevít, jako rozsypané střípky paměti se snad každému vybavují velmi "neorganizovaně" a není tedy divu, že opět váhám, kam následující "jazzové" vzpomínky zařadit. Koncem padesátých let jsme velmi fandili novému Studiu 5 Luďka...
|
Tak tohle heslo platí u psychologa. Přesné zadání zní: "Namaluj jakýkoli nejehličnatý strom." Podle toho, jestli nakreslíte strom i s titěrnými detaily, nebo načmáráte kontury a fláknete s tužkou na stůl, se pak psycholog rozhodne, jestli vás pustí domů se štemplem nebo vás rovnou umístí do svěrací...
|
Když se stane, že člověk propadne kouzlu zeměpisu, překousá se přes všechny ty poledníky, rovnoběžky a stupně a prstem po globusu pak sjezdí všechny země světa. Navštíví třeba Grónsko v době, kdy ještě skutečně bylo zelenou zemí, pustí svoji...
|
Když jsem měl v prosinci roku 1983 podepsat v Kolíně nad Rýnem pracovní smlouvu s panem Hansem Schirmerem, netušil jsem vůbec, že bude můj životní osud s tímto mimořádným člověkem na více jak dvacet let dost úzce...
|