Ve své praxi jsem prošla několika školami - přesněji řečeno, zkusila jsem si učit v malé jednotřídce i obrovské sídlištní škole. Občas se stočí diskuse na téma, která z těch škol je lepší. Co se týká pomůcek, vybavenosti, tělocvičen řekla bych, že ty větší. Ve vztazích a propojení mezi dětmi a učiteli na tom bude...

Když je rodič učitel... nemají to často jeho potomci lehké. Já osobně jsem byla "postižena" rodiči učiteli oboustranně, ale na vlastní kůži jsem zažila nějaké nepříjemnosti, až když jsem začala chodit na 2.stupeň ZŠ, tedy do 6.třídy. Zajímavé je, že to nebyly nepříjemnosti se spolužáky...

Kdysi jako mladé holce se mi nějakou dobu zdával stále týž sen. O místě s mnoha schody, na kterých byly výrazné záseky na určitých místech. Snad od mečů v boji, nebo co. A konec těch soubojů - já jsem v tom snu jen přihlížela, nebylo to nijak výhružné, spíš napínavé - se odehrával v nějaké dřevěné věži. Když jsme před mnoha lety s mým prvním muže...

Naše životy přinášejí desítky drobných příhod, mnohdy úsměvných, které s oblibou a opakovaně vyprávíme ve společnosti, u zapáleného krbu, u skleničky vína... Ten můj není výjimkou, žel, už se málokdy dostanu k tomu, abych je celé odvyprávěl. Je jich konečný počet a samozřejmě, jako mnoho jiných, mám tendenci...

Jak jsme na tom? No, ještě nečteme... ale pilně se na to chystáme. Knížka "těsně před Slabikářem" se jmenuje Perníková chaloupka a po každém splněném úkolu uloupneme (vybarvíme ) bábě ježibabě jeden perníček. Často s nadšením - ale ne vždy...

Zeptala jsem se jedné milé přítelkyně, která žije daleko za mořem, jestli její děti mluví také česky a připomněla mi, že to ona přišla do cizí země naprosto bez znalosti jazyka a musela se s veškerým úsilím naučit řeč - a tak pochopitelně se doma její rodnou češtinou nemluvilo. A to je známo...

Minulý týden se Tai opět přihnal na hodinu na poslední chvíli a řádně uřícený. Nechávám ho trochu uklidnit, pak dostává i napít, ale přesto je pořád orosený. Otírá si obličej do papírových kapesníků a posléze si povzdechne:"Nevím, proč člověk má ty poty!"A tak máme hned dvě diskusní témata: 1.vysvětlení, proč se užívá jen...

My jsme s mužem rádi chodívali na procházky na Olšana. Naše dcera Majdaléna tomu říkala morbidnost, ale my jsme to vůbec nebrali jako hřbitov. Byly to krásné výlety po pražské minulosti. Můj druhý muž Jan byl velký milovník pragenzií a jelikož nebyl člověk, který by něco jen tak shromažďoval, aniž by to znal - tak procházet se...

Týden utekl jako voda a víte, na co se dětičky nejvíc těší? Na první hodinu tělocviku a na svůj první domácí úkol! Mají za sebou už "výlet" po zákoutích školní budovy, kam se vydaly za ruku s deváťáky, své první "opravdické" jedničky v notýsku, perfektně vědí, že v hodinách se křičet nesmí a o přestávkách smí. Trochu problém...

Deník paní učitelky..., velmi hezké čtení. Nedalo mi, abych nenapsala svoji zkušenost a zároveň tak virtuálně poděkovala všem, kterých se to týká. Mám doma osmiletého kluka s velmi jemnou a citlivou duší. Letos šel do 3. třídy. Chodí do malé, venkovské školy, kde je jich 15 ve třídě - z toho jen 5 kluků. První třída byla hektická a mladá paní učitelka si moc srdce dětí...

Snad téměř všichni známe ten příběh Ulriky von Levetzow, pro mnohé symbol věrného ženského vztahu k muži, kterého si velmi vážila. Tím mužem byl Johann Wolfgang Goethe a k setkáním docházelo především v Mariánských lázních v letech 1821, 1822 a 1823. Bylo to zřejmě osudové sblížení a dodnes zůstává zahaleno mlhou tajemství...

Postupně se seznamujeme. Oslovování a ukazování na děti: "tenhle chlapeček, ta holčička vzadu" pomalu a jistě přechází v "teď to zkusí Martin, teď Lucinka." Občas ještě mrknu na jablíčka s křestními jmény, která si děti přilepily na své lavice...

Ano, milí přátelé, je tomu tak, 7. září 1909 se narodil Ota Kraus, a kdyby nedošlo k těm nešťastným, dodnes nevysvětlitelným okolnostem (nezvěstný od 10. července 2001, ale posléze objeven již mrtev), určitě by při své vitalitě a navzdory svému pobytu v koncentračním táboře...

Moje máma byla skvělá! Vlastně veškeré to rodinné bláznění pocházelo od ní. Taky byla takový "nepokoj". Věčně v pohybu, věčně něco vymýšlela a co hůř - realizovala. My jsme se vlastně po celý život hádaly, ale nikdy ne zle. Nikdy jsme se vlastně na sebe doopravdy nezlobily. Prostě jen se nás obou výbušný životní způsob nedal vtěsnat...

Můj příspěvek bude v něčem tak trochu neobvyklý. Na Seniortipu jsme si zvykli především číst a prohlížet krásné obrázky, dnes mám pro vás jinou nabídku. Kromě přečtení mého příspěvku si budete moci poslechnout jeden pořad z mého "virtuálního rádia". Je to honosný název pro úzký výběr z archivu několika set mých příspěvků pro někdejší brněnský ČR...