Jistě to není jen moje zkušenost. Je a bylo takových sousedek v domě víc. Ale já i mé děti jsme v životě poznaly někoho, kdo byl jako nejbáječnější druhá máma. Shodou okolností obě bydlely v domech našeho dětství v přízemí. A to k nim bylo v případě nouze blíž. Ta moje v Olomouci se jmenovala "paní Hrbáčková"...

Ve čtvrtek proběhla třídní schůzka. Pozná se na první pohled. Před školou vládne nezvyklý ruch, ulice se mění v přeplněné parkoviště. Dokonce i jedna maminka, jejíž dcerka nebyla ve škole, když jsme si termín zapisovali a já jí zapomněla...

Víte, co je radost z práce? Pravda, někdo se cítí silný a šťastný, když rozmáchle zatne sekeru právě tam, kam zkušené oko vyměřilo - ale on měl pocit hřejivé radosti, když za celý dlouhý běh života našel každé ráno strohou kancelář v bezvadném pořádku, když kolem sebe nakupil hromady lejster a během dne jimi prorostl až na holá prkna...

Prvouka je učební předmět o přírodě a společnosti. Učíme ji v 1.-3.třídě před přírodovědou a vlastivědou. Některých témat se vždy tak trochu obávám. Když neznáte, jak to v které rodině chodí, pak např. při vyprávění o zdravém životním stylu můžete lehce narazit. Povídáte si třeba s dětmi o tom, jak je kouření či pití alkoholu nezdravé a může...

V Plzni jsme prožili kus života, byla to naše první příležitost spolu opravdu žít, předtím jsem já s dětmi bydlela v Mostě a Jan dojížděl na víkendy z Prahy, kde učil na KU, tak jsem jásali, že se našel pro nás společný byt v Plzni, když v Praze ne a nebyl. A stalo se tam něco nevídaného. Z paneláků jsou lidé zvyklí, že se sotva pozdraví...

Když nejstaršímu synovi byly asi dva roky, ukradli nám auto. Přijeli jsme odněkud a protože v našem domě nebyly garáže, musely jsme parkovat auto o několik ulic dál.Už tenkrát nebylo možné nechat auto přes noc na ulici. Ale ten večer...

K povinnostem kulturního referenta na zotavovnách ROH patřil také lyžařský výcvik začátečníků. Můj "sporťák" o mně ztratil iluze už na výcvikovém kurzu, o kterém jste už četli a tak mi přidělil alespoň sáňkaře. To jsem v sobě objevila skrytý talent a doslova nadšence. Ale měla jsem pocit, že to pro rekreanty, ale i pro mne samotnou je málo...

Minulou středu trochu pršelo a trochu sněžilo, v pátek bylo zataženo a vůbec nefoukalo. Ale ve čtvrtek bylo úplně akorát. Sluníčko svítilo - no trochu víc než bych pro své fotografování potřebovala - vítr byl přiměřený, přesně na pouštění draků. A tak jsme vyrazili. Hned za školou máme takové menší hřiště, nemuseli jsme nikam daleko. Deváťáci si vzali pod křídla...

V rezidenci pražského primátora se uskutečnila slavnostní prezentace příležitostního bibliofilského vydání básně Karla Hynka Máchy "Máj" u příležitosti dvoustého výročí jeho narození. Primátor hlavního města Prahy Pavel Bém hosty přivítal a pak už stál raději skromně v koutku...

Když byl u nás na návštěvě náš vnouček, vysokoškolák, přišla řeč na bývalé učitele a profesory. S velkým zájmem si poslechl příběh o mém třídním a naší vzájemné spolupráci. Snad zaujme i vás. Pan profesor se stal naším třídním někdy v septimě a přijali jsme ho brzy za svého. Byl totiž jen o pár let starší než my, studenti. Byl příjemný, nekonfliktní, uměl zajímavě...

Lidská paměť je neuvěřitelná. Dávno jste na něco zapomněli a pak se zčista jasna v očích obrazí kousek bývalého - jak to nazvat? Je to nějaký dávno ztracený, dávno zapomenutý kus čehokoliv a najdou je člověku líto, že není, má pocit ztráty, jakoby mu odešel domov, životní jistota. Začne usilovně vzpomínat, kam se to...

Nejdřív vám povyprávím včerejší perličku. Děti samostatně dopočítávaly, já jsem si sedla ke stolku. Najednou se zvedl Tadeášek, provinile se ke mně plížil a podával mi svůj sešit, ve kterém se skvěl čmáranec fixou odshora dolů. Z jeho úst vyšla tato nádherná omluva: "Paní učitelko, já to přečmáral úplně nerad, ona mi totiž zakopla ruka...

Nakousla jsem to "alkoholické" povídání ajrkoňakem, ale tohle téma se ještě nedá opustit. První maléry mladého života v tomto punktě jsme si asi prožili všichni. Je mi u souzeno, že se nejen malérům nevyhýbám, ale prožívám si je s veškerou parádou. V mé rodině pili rodiče láhev vína jen o velkých svátcích, pivo myslím nepil ani otec...

Odjakživa jsem byla mlsná a moje láska, má chvilka nejslabší, je "ajrkoňak". Takže když mi jednou chtěla máma udělat radost v době, kdy už jsem se odloupla od rodiny - přijala do Boru s flaškou pravýho domácího. A že prý aspoň na ni budu dlouho vzpomínat, než to vycucám. Netušila chudák, že ta vzpomínka bude vskutku trvalá...

Šli jsme do mateřské školy na pohádku. Je to u nás takový zvyk, nejmladší školáci se zúčastňují kulturních pořadů ve školce. Děti se moc těšily, že se pozdraví s paní učitelkou Ivou a Adélkou, pochlubí se svými úspěchy. Nechají se obejmout a důstojně vyslechnou, jak vyrostli. Trochu shovívavě "pohovoří" s mrňátky - oni už jsou přece školáci...