Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
Do poklidného běhu našich všedních školních dní zasáhlo pár "drobných" událostí - pro děti však vítané vzrůšo. Hned prvním bylo, že dvakrát paní učitelka - teda já - dorazila do školy pozdě. Autobusy v kalamitě prostě nejely a tak děti strávily vždy první hodinu "na návštěvě" v béčku...
|
Co se "vr" v Poláčkovu Bylo nás pět? No přece když Bejval Antonín vynalezl hru, která se nazývá "Palič ceciliánského města Mostravy", a že Čendovi Jirsákovi se to nesmí říci: "To se vr!" vece Bejval Antonín. Tak odpověděl Petrovi Bajzovi, protože s ním byl jedna ruka. Chcete jiný příklad...
|
Jedináček na sebe vždycky stahuje mezi dětmi spíš posměch a rány. Jasně, že jsem mezi dětmi nijak oblíbená nebyla ani já. S výjimkou deštivých dnů, kdy jsme sedávali "ve dvojce", nebo v našem domě číslo tři na schodech, zčásti krytých balkóny a já jsem díky domácímu večernímu čtení měla vždy námět na vyprávění. Jako ostatně i cestou...
|
Je to již hodně dávno co jsem se zcela náhodou setkal se zajímavým člověkem, jehož životní příběh mne zaujal natolik, že jsem se rozhodl podělit se o něj i s vámi. Vraceli jsme se tenkrát s přáteli z naší oblíbené turistické trasy z Velkých Karlovic přes Miloňov, Polany, Benešky až na Soláň...
|
Minule naši první "jazykovědnou diskusi" vyvolalo slunéčko sedmitečné, které se nějak propašovalo k nám do bytu a zpestřuje mi moji samotu. Tai si právě psal do sešitu číslo hodiny, když slunéčko přistálo kousek od špičky jeho "tornáda"...
|
Divadelní legendy Bedřich Hányš a Dana Bufková navštívili před časem Rychnov nad Kněžnou, s nímž jsou spojeni rodinnými kořeny. Přijeli navštívit město, odkud pocházejí rodiče Bedřicha Hányše. Jeho maminka byla z rodu Kosových; proto je doprovázel...
|
Co mají slova v nadpisu společného? Někdo z vás možná tuší - ano, dostali jsme se ve Slabikáři k písmenku "c". Jaký je rozdíl mezi copem a culíkem? Holčičky mají jasno, kluci mi otrávenými pohledy dávají najevo, že téma účesů je vůbec nezajímá...
|
Konečně se mi naplnil sen mého dětství - v lese jsem našla zatoulané, nebo možná odložené štěně. Můj bezmocný miláček! Jak rostl, byl stále krásnější, i když jsem zprvu neuměla říct, co to je za rasu. Na obvyklá plemena nevypadl, spíš se podobal plavě zrzavému hřívnatému lvu. Teprve o mnoho let později...
|
Skloňovací čtvrthodinky na začátku každé hodiny začaly nést svoje výsledky a Tai se vyjadřuje většinou už podstatně lépe než po prázdninách před dvěma měsíci. Tedy aspoň co do správných koncovek. Poněkud jiné už je to s jeho slovní zásobou...
|
Mám ráda říkanky pro děti a tahle, od Jiřího Žáčka, patří k mým favoritům.Kouzelný svět dětské fantazie mě vždycky zahřeje, potěší;jak to napsat, aby to nevyznělo moc pateticky.
Často děti provokuji otázkou:Co myslíte, proč to tak udělal? Jak to, že se to a to stalo? Na ukázku na tabuli je věta: Jana nemá kolo. Zeptala jsem se...
|
V technickém muzeu města Brna se před desetiletími rok co rok konaly tzv. Listovské rozpravy, malé vědecké konference pro širší energetickou veřejnost, věnované památce brněnského energetika světového formátu Prof. Vladimíra Lista. Připomenu drobnou...
|
Historie ochotnického divadla "Berani" v Těškovicích se začala odvíjet v roce 1897. Tehdy do Těškovic s pohostinským veseloherním představením zavítal ochotnický kroužek ze Slatiny. I v Těškovicích si tehdy začali...
|
Já měla opravdu báječného muže toho druhého. Laskavějšího člověka nenajdeš. Ale jednu chybu měl přece, strašně rád jedl. A podle toho taky vypadal. A tak jsme mu v rodině střídavě nadávali, že nás taky dělá tlustými - to se vážně nedalo vydržet nejíst a koukat, s jakým nádherným potěšením sedí nad talířem...
|
Po třech týdnech únavné práce, kdy jsem na Taie musela být jako pes, Tai konečně pochopil, že se určité mluvnické vzory musí prostě "našrotit", protože jeho oblíbené "já učil, ale mně neleze do hlavy" mu k úspěchu nepomůže, a začal se pořádně učit. A tak jestliže jsme jeho vědomosti společně...
|
Čím více mně roků přibývá, tím častěji se ve vzpomínkách vracím do svého mládí a přitom se mi v hlavě vybavují příběhy, které mám stále před očima jako by to bylo včera. Po jedné straně zelená bukovina, po té druhé hustý smrkový les a uprostřed až na samém konci malebná dědinka zvaná Nový svět. Dolů z dědiny vedla tenkrát křivolatá...
|
