"Nedovede¹ si pøedstavit, jakou hrùzu jsem dnes pro¾il", sdìloval mi man¾el po návratu z opatrování na¹í ètyøleté vnuèky. "Ztratila se mi Zuzanka. Pro¹mejdil jsem v¹echny pokoje, skøínì, komory, prostì v¹e, kde by se mohla ukrýt a nena¹el jsem ji. Kdy¾ u¾ mé volání mìlo v sobì...
|
Letní ráno, které nezaèíná ptaèím zpìvem, bývá uplakané. Pøesnì jako dnes. Øeka vydechuje nad mìsto horkost minulých dní a luèní víly su¹í vyprané závoje. Nìkteré z nich se vzdouvají a¾ k blízkému sídli¹ti, dotýkají se domù a v cárách se...
|
Oba byli staøí. Mu¾ i sleèna. ®ili v domì, který pamatoval staré lep¹í èasy. Od té doby nìco vody uplynulo a nikdo se o dùm pøíli¹ nestaral. Tak usoudila Olivie, která do domu vstoupila poprvé, hned po tom co zaparkovala pøed domem a pøivítala se s majitelem a jeho psí...
|
"Závist je zábava neschopných," slýchávala jsem doma. Utkvìlo mi to v hlavì, a tak - vìøte nevìøte - nikomu nic nezávidím. Ta vìta mého moudrého tatínka v¹ak mìla je¹tì pokraèování: "Co nemù¾e¹ mít, to ti nebude chybìt." A mnì...
|
Namaloval obrazy
bez ¹tìtce a plátna
tóny stradivárek
jim vdechly ¾ivot
staletý. Ostrùvky snìhu
zvolna mizí z polí
ozval se skøivánek
pøíchod nadìje je¾ dává trávì rùst,
otevírá kvìty
a probouzí stromy. Rozkvetly skály,
louky...
|
Ná¹ tatínek vstával velmi brzy. Jakmile se zaèala kosit tráva, vyskoèil z postele u¾ nìkdy ve dvì hodiny. Ne¾ ode¹el do práce, byla jedna louka poseèená. I my jsme v dobì senoseèe museli vstávat døíve. N e¾ jsme ode¹li do ¹koly, musela být pokosená louka rozházená...
|
Do oken pralo slunce, u plotu vonìly maliny, vèely na rozkvetlých floksách bzuèely, a¾ zaléhalo v u¹ích a Berounka se línì kolébala pár krokù za zahradou. Na bøehu øeky sedìl Honza s rybáøským prutem. Ka¾dou chvíli mu nad hlavou zasvi¹tìl vlasec v marném oèekávání, ¾e se za chvíli na hladinì...
|
V mnichovických a miro¹ovických lesích sídlila krásná a hodná víla Dobromila. Kdy¾ svítil mìsíc jako rybí oko a smí¹ený les v noci omamnì vonìl, vyhøátý od letního slunce, vydávala se Dobromila na svoji noèní pou» nad...
|
Tentokrát v¹echno bylo jinak. Tyto ver¹e se zrodily ve znamení Ji¾ního køí¾e, pod rovníkovým ¾hnoucím sluncem. V ostrém kontrastu se stíny obøích staletých listnatých stromù a vìèných zdánlivých poryvù vìtrù od moøe. Zrodily se pøímo v metropoli Nového Ji¾ního Wallesu, v Sydney...
|
Nemám ráda nedìlní veèery...
...nikdy jsem je nemìla ráda, miláèku, a zvlá¹» ne dnes, proto¾e vùbec nevím, jestli jsi v poøádku dojel domù, i kdy¾ radìji pøedpokládám, ¾e ano a ¾e u¾ snad i spí¹... o to netrpìlivìji...
|
"Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumum," zazpívali jsme je¹tì, dopili modrého portugala a naposledy se objali. Je to zvlá¹tní pocit, sedìt s nìkým ètyøi roky v jedné budovì, v jedné tøídì, v jedné lavici, a najednou spadne klec. Èau...
|
Narodila jsem se v dìdinì, rozlo¾ené do¹iroka pod Radho¹tìm. Chalupa sem a chalupa tam a od jedné ke druhé velký kus cesty, od Horeèek po Kunèice celých osm kilometrù...
|
Pak ¾e se nedá sedìt jednou zadnicí na dvou posvíceních. Já lítám mezi Prahou a Olomoucí jako utr¾ený plakát. V Praze jsem pøed øádkou let zakotvila a do Olomouce jezdím ka¾dou volnou chvíli za maminkou. Pomalu u¾ jí táhne na devadesátku. Ale pøála...
|
Jede vláèek motoráèek, veze lidi do pøírody.
Tam si vyjdou do lesa, sbírat maliny a houby.
Ty se v¾dycky pøece hodí. Hned jim srdce zaplesá.
Potkávají srnku Julku i srneèka Jiøíka.
Julka byla spokojená, Jiøík si v¹ak...
|
Pøiznávám, ¾e to není mùj nápad, ale u¾ je to drahná øádka let, co se s ním honosím. "Sardinky v oleji mají víc místa ne¾ my v téhle frontì na Maøenku," huhlal Milo¹ Kopecký, kdy¾ stál v øadì gratulantù, aby popøál své kolegyni - hereèce Marii Rosùlkové...
|