Za protektorátu jsme s napìtím èasto odcházeli do sklepa s pøipravenými kuføíky s nezbytnými dokumenty, léky, trochou vody a jídla. To kdy¾ se po výstra¾ném zahoukání sirén vyhla¹ujícím pøípravu na nálet ozvalo: Achtung, Achtung, die Luftlagemeldung...
|
Tady mi holky Jirsovy chytaly do lavoru potìr. Tìch rybièek tehdy bylo. Dalo se je chytat jen tak, do holé dlanì. To pøi koupání u loïky. Mìli jsme ji tam pøivázanou na øetìzu ke kovanému kruhu na uvazování vorù. Byl zde zabetonován je¹tì od doby co se po...
|
Bohu¾el opìt zji¹»uji, ¾e utøídit své vzpomínky není nic jednoduchého. Tak¾e se nyní opìt vrátím trochu zpìt a pøistoupím k popisu, kterak jsme s maminkou a tatínkem vybírali jeho nové slu¾ební pùsobi¹tì. Nejprve jsme se byli podívat na nádra¾í v Lomnici nad...
|
V urèitém úseku ¾ivota èlovìk intenzivnì ¾ije pouze pøítomností - studuje, pracuje, zalo¾í rodinu, pøijdou dìti, ranec starostí je den ze dne vìt¹í a tì¾¹í. Není èas na vzpomínání, v¹echnu energii spotøebuje pøítomnost. Ale v plynoucím èase se najednou pøistihnete, ¾e se zaènou...
|
V druhém medailonku se pokusím naèrtnout dal¹ího souputníka ze zásobníku vzpomínek na teplickou "degeneraci let padesátých" - Jana Koblasu. Musím se omezit na toto studentské období proto, ¾e pozdìji se mi vzdálil více ne¾ ostatní a kromì...
|
Zaèínala jak u¾ bylo uvedeno pod mlýnským kolem. Tam byla tùòka s vracákem. Skoro polovinu tvoøila dál kamenitá mìlèina. Pod na¹í zahrádkou zbudoval dìda døevìný jízek. Nad ním se vytvoøil "rybníèek". Ten jsme èasto po velkých vodách hloubili. Dávali...
|
Rok 1948 byl jistì osudový pro nás v¹echny, kdo¾ jsme ¾ili v na¹í krásné a do katastrofy se øítící republiky. Tyto mé ne nadarmo tøinácté ¾ivotní paradoxy jsou ale osobní zpovìdí tehdej¹ího rovnì¾ tøináctiletého teenagera, pro kterého znamenal podzim toho roku...
|
Její postava byla málem symbolem støedního toku Vltavy. Témìø ka¾dý ji znal jako Vltavanku, nìkdy i Vltavìnku, ale z toho mno¾ství lidí jen málo kdo vìdìl, jak se doopravdy jmenuje. ©lo o postavu nesmírnì svéráznou, výraznou - a pitoreskní. Oblièej...
|
Kdy¾ zima dosahovala svého vrcholu a mrazy byly tak silné, ¾e se dalo dýchat jen pøes ¹álu zavázanou kolem pusy, brával mne tatínek s sebou, abych se podívala, jak ledaøi sekají ledy. Oslava bývala místy promrzlá a¾ ke dnu a led silný i pøes pùl metru. Tehdy se...
|
U¾ nìkolik na¹ich generací má s plánováním ¹patné zku¹enosti. Plánovat cokoliv se má velmi peèlivì, obezøetnì a nejlep¹í mo¾ná je, neplánovat vùbec! A tak i já se teï bohu¾el zaøazuji k tìm nepouèitelným, kteøí zprvu bláhovì plánovali prokládat své vzpomínky...
|
Já vím, ¾e v Èechách i na Moravì je plno rybníkù (a jakých!), ale ná¹ stradonický rybník je tak útulný, ¾e má i svého vodníka Baèálka, starého dobráka. V první listopadovou sobotu konal se výlov s ve¹kerou parádou, davy lidí, dìtí a psù...
|
Vytou¾ené prázdniny v roce 1954 zaèaly jako ka¾dé jiné. Urychlený pøesun autobusy a vlakem do Kamejka. Poèasí slibovalo koupání, rybaøinu a ostatní výdobytky prázdninového pobytu v chaloupce hned u Vltavy. Pruty i loïku dìda pøipravil. Nìkolik málo dní jsme...
|
Dìti jsou radost, zvolal na mne soused pøes plot zahrádky na¹eho rakovnického domu, kdy¾ spatøil, jak vì¹ím na ¹òùry vyprané dupaèky, ko¹ilky a pleny, abych mìla v¹echno pøipravené, a¾ na svìt pøivedu prvního...
|
Zdaleka jsem nepro¾ívala svùj nebo synùv maturitní ples se stejnými emocemi jako maturitní plesy svých vnukù. Nejvìt¹í zá¾itky mám z plesù vnuèek. U nich jako kdysi u nás zaèínaly pøípravy daleko pøed plesem. Jenom¾e na¹e pøípravy se znaènì li¹ily od...
|
Myslím, ¾e bych ani nemusela nijak glosovat tuhle situaci. Jak dobøe ji známe v¹ichni, kdo si ne¾ijeme jen tak sami pro sebe, co¾ je sice do urèité doby velmi pøíjemné, ale kdy¾ na budíku ¾ivota cinkne ta pravá hodina...
|