Milý Josef Hlinomaz cestoval rád - zvlá¹tì k moøi, v nìm¾ se dozajista rochnil jako delfín. Byl v¹ak také skromný, nebo» ti, kdo¾ dostali výjezdní dolo¾ku a devizový pøíslib, se museli chovat za na¹imi hranicemi velmi skromnì. A tak jednou...
|
Beskydské údolí Èeladné, obklopeno z jedné strany Ondøejníkem a protilehlými vrcholy Lysé, Smrku, Knìhynì, Velké a Malé Stolové, Noøíèí a vzdálenìj¹ího Radho¹tì pøitahuje mraèna tak, ¾e tu napr¹í v...
|
®e by to doopravdy byla pravda? ®e by moøe opravdu bylo na¹í kolébkou? Jestli ano, pak to byla velice nebezpeèná kolébka. Jen si pøedstavte v¹echny ty ¾raloky a elektrické úhoøe a rejnoky a nejjedovatìj¹í hady, jaké pøíroda dokázala...
|
Mu¾ stojí na zastávce autobusu. Aè pøi¹el na zastávku první, u¾ dávno to tak nevypadá. Pøibývající, hlavnì ti mladí, si stoupají dopøedu. Kdy¾ pøijede autobus, ve kterém zbývá...
|
Dnes se dostávám k dal¹í kategorii mých ¾ivotních paradoxù a renoncù, kdy¾ jsem se potýkal s rùznou technikou. Myslím, ¾e na rozdíl od Miroslava Horníèka, který øíkával, ¾e jeho technické znalosti konèí u skoby, jsem na tom podstatnì lépe. Tedy zejména teoreticky, po...
|
V bøeznu 1962, kdy jsem u¾ mìla za sebou øadu zpravodajských poøadù a publicistických filmù, jsem dostala první vìt¹í úkol. Pøenos. Samozøejmì ¾ivì. Nastìhovali jsme se do KD dolu Hlubina, re¾ii mìl Franti¹ek Mudra...
|
Byla pùlka prosince. V¹ade kolem Nového rybníka a K¹andy le¾ela spousta snìhu. To bylo nìco pro mne. Skoro jsem se zaèal kanceláøi tak trochu vyhýbat. Samozøejmì s tichým souhlasem foøta. Nejlep¹í bylo, ¾e po divoèácích zùstávaly ne stopy, ale skoro brázdy...
|
"Pozor, zákaz, stùj! Nic u¾ nekastruj!" Majk byl rád, ¾e dìti rostou. Adélka oslavila pìt a Karlík ¹est. Jen¾e s rùstem tìla rostl i rozum a Majkovi se nelíbilo, ¾e chytraèí a dìlají z rodièù hlupáky. "Zuzanko, u¾ aby se odstìhovaly. Vydìlám jim na byty a ¹up s nima ven...
|
Babièka Marie se narodila v únoru roku 1866 jako neman¾elská. Její maminka, moje prababièka, je¹tì tého¾ roku zemøela na choleru a výchovy pohrobka se ujala rodina jejího biologického otce. Za mého dìdeèka se babièka...
|
Kdy¾ jsem jako malá holèièka sedìla u stolu se svým tatínkem a panem Werichem v restauraci V Jámì, která bývala jen pár krokù od divadla pana Wericha a kde si oba tito pro mne dnes velmi vzácní mu¾i pochutnávali na veliké pochoutce tehdej¹í doby, na...
|
Zaèínal dost brzy. S dìdou jsme ¹li vysekávat z ledu - tenkrát byl ka¾dým rokem - haltýøe s rybami na podzim pro tuto pøíle¾itost nachytanými a ulo¾enými. Bývaly dva a¾ tøi. Ten tøetí nebyl poka¾dé. Jen kdy¾ se povedlo chytit...
|
Doufám, ¾e mi dáte za pravdu, kdy¾ tu nyní v¹em sdìlím "sladké tajemství", ¾e Vánoce u¾ dávno nejsou svátky klidu a spokojenosti. Úmyslnì jsem zde vynechal slùvko "mír", proto¾e u¾ je bohu¾el tak nìjak zprofanováno... V¹eobecného pøedvánoèního...
|
Klouzavé dny nemá nikdo rád. Lidé padají jak nahnilé plody k zemi a nadávají na mizerný ¾ivot. Já, Jitka Mumísková, se dnes za oknem smìji nechtìným pádùm na náledí a libuji si, ¾e ven pùjdu a¾ veèer. Kalendáø ukazuje dvacátého ètvrtého prosince...
|
Stalo se dávno pøed mnoha roky, kdy¾ jednou takhle pøed Vánocemi se brouzdal poèítaèem jeho majitel a na¹el nìkde pár moc pìkných obrázkù. Ty by se urèitì líbily mojí ¾enì, ona je taková romantická du¹e - a stáhl je do její slo¾ky. Jen¾e ta romantická du¹e...
|
Kocourkovské pomìry v na¹í lidové armádì mohu dokumentovat i dal¹ími pøíhodami, které by bylo ¹koda opomenout. V polovinì øíjna 1958 jsem nastoupil jako svobodník aspirant na pùlroèní prezenèní slu¾bu do Bratislavy, kterou jsme jako budoucí hlavní...
|