Pøed lety se nacházela v Køi¾íkovì ulici v Praze, témìø pøesnì naproti Hudebnímu divadlu v Karlínì, prodejna mra¾ené drùbe¾e. Obèas byly k mání drùbky nebo celá drùbe¾ èerstvá. Informace o tom se v¾dy objevila na výstavních tabulích pøímo na...
|
Prvního záøí v tøiapadesátém byl mezník v mém ¾ivotì. Mezník oddìlující hnízdo s okolním svìtem.
Tatínek pro tu pøíle¾itost zakoupil laciný kufr. Tak velký, ¾e bych se do nìj celá schovala a nastoupili jsme s ním cestu. Tu cestu, je¾ se pøed dìtmi tou¾ebnì otevírá a na...
|
Mína a Týna jsou koèièí sestøièky. Chvíli si hrají, chvíli spí, potom vypijí mléko, probìhnou se po kuchyni nebo vlezou do baèkory. Kdy¾ jsou unavené, pøibìhnou ke koèièí mamince, ta je olí¾e, pohladí a brouká jim nìco do ou¹ek. Veèer se koèka chystá ven a ko»ata ¹kemrají:"My chceme...
|
Èím jsme star¹í, tím èastìji se nám vybavují vzpomínky na mládí, k nim¾ patøí samozøejmì i ¹kola. Vzpomínáme na kantory, ale i na rùzné humorné historky, které se ve ¹kole pøihodily. V sedmé tøídì jsme mìli fyzikáøe, který nám nahánìl strach svojí nevypoèítatelnou...
|
Taky si øíkáte, ¾e by to teï chtìlo nìco poetiètìj¹ího na uklidnìní nervù? No prosím, tady to máme! Pøekvapení podniku, ná¹ majstr¹tyk, pìknì do køupava vypeèená mladá husièka z nejlep¹ího chovu. Ta vùnì! Ta lahoda pro oèi a pro èich! Sliny se vám...
|
Kdy¾ se nám narodil první syn, bydleli jsme v Ledèi nad Sázavou. Byli jsme sice mezi hodnými lidmi, ale v bývalém magacínu. Schody jako na pùdu, co se do "bytu" pøineslo, to se muselo zase odnést, záchod pøes celý...
|
Jabloòové stromy. Jenom dvì slovíèka a co se za nimi v¹echno skrývá. Kdy¾ na jaøe jablonì krásnì kvetou rù¾ovými, plnými a voòavými kvìty, chodívám se na nì ráda dívat a obdivovat je. Povídám si s nimi a stromy, jako by rozumìly, mì...
|
Byla jedna královna a ta byla tak mlsná, ¾e nejedla nic jiného ne¾ samé sladkosti. Snídala jahody se ¹lehaèkou, k tomu kakao; v poledne si dala ovocnou polévku, nudle s mákem nebo krupiènou ka¹i, jindy ¹vestkové knedlíky nebo ¾emlovku, potom zákusek a zapila jej malinovkou...
|
U¾ proto, ¾e "hlavní centrála" tohoto internetového magazínu je v Ostravì, musím zde je¹tì pøipomenout mé dvojí "anga¾má" v ostravském televizním studiu. Má úèast v silvestrovském poøadu koncem roku 1978 byla jakousi vstupenkou do nìkolika dal¹ích...
|
Máma. To je funkce. Mandát. Byla zvolena po slo¾ité pøedvolební kampani. Voliè se v¹ak v té dobì coural nìkde na houbách nezodpovìdnì bez obèanky. Bylo rozhodnuto v jeho zastoupení. Máma pøevzala mandát ve chvíli, kdy se s volièem setkala tváøí v tváø. Na ten den...
|
Nedalo mi to, abych nesedl a nenapsal pár milých slov o jednom andìli, který se staral o mou maminku. Ne ka¾dý má takové ¹tìstí, aby mìl svého andìla. Ten andìl se jmenoval Terezka. Nìkteøí ètenáøi SeniorTipu ho poznali ne jako andìla, ale jako...
|
Èlovìk Hlinomazova typu musel v ¾ivotì spáchat mnoho trapasù. Který byl nejvìt¹í? Co se mì týèe, do jednoho svérázného maléru zatáhl nepøímo i mì osobnì. Tím spí¹, ¾e se tak stalo ve Svìtì v obrazech - ov¹em zpùsobem nenapodobitelným. Jak ji¾ bylo napsáno na jiném místì, tato...
|
Praskla mi mísa. Bílá s vroubkovaným okrajem. Tìsta, které v ní byla zadìlána, by byla do Guinessovy knihy rekordù. Není problém koupit si mísu novou, ale právì takovou u¾ neprodávají. A tak jsem si vzpomnìla na dráteníka. U nás se mu øíkalo...
|
Byl jednou jeden král, celkem hodný a spravedlivý, ale nìkdy zase je¹itný a umínìný. Jak si nìco umanul, muselo být chtì nechtì po jeho. Kdy¾ si tak jednou pochvaloval, jaký v jeho øí¹i vládne poøádek a mír, jak ho v¹ichni poslouchají, ozval se jeden nový rádce: "V¹ichni ne...
|
To se vám takhle jednou po veselém ma¹karním bále probraly pod ¾idlí v koutku sálu dvì masky. Ta jedna se bla¾enì usmívala a pøi vzpomínce na poslední chvíle popùlnoèního reje se cudnì zardívala. Aby ne, byla na takové merendì poprvé a celý veèer úplnì...
|