Moje kamarádka Zdenka bydlí v malebné vesničce, co domeček, to pohádka! Byla jsem tam každou volnou chvilku. A moc ráda! Ještě padesát let, a budu taky jejich, říkali bodří sousedé. Každý má zahrádku, pelargónie v oknech, kočku a psa. Psi jsou čistokrevné a dávné plemeno, které přežije snad všechny...

Kdysi jsem psal scénář televizního dokumentu o zvonaři Tkadlecovi z Halenkova. Byl jsem u něho od přípravy formy, až po odlévání zvonů a ladění kampanologem. Každý zvon musí mít absolutně stejný tón, jaký je určený, aby pasoval do akordu ostatních zvonů ve zvonici. A když má zvon přes dva metráky bronzu a rozhoduje každá desetina...

Ženil jsem se ve třiceti letech, moje nastávající už taky nebyla osmnáctka, byla to svatba z lásky i z rozumu. Nejdříve jsme si zařídili byt, pak se nám narodily děti, první syn, za dva roky dcera, všechno bylo jak má být. Byl jsem spokojený, jak šiška v másle, žárlivcům jsem se smál...

Před Vánoci roku 1942 byl do Terezína deportován můj židovský strýc, teta, bratranec a také babička. Strýcova rodina zůstala v Terezíně jen něco přes měsíc, 29. ledna 1943 odešla v transportu tisíce vězňů do Osvětimi. Na rampě při selekci vybrali 122 mužů a několik žen...

První autíčko, které jsem vlastnila, byl starý dobrý trabantík. Kdo ho ještě pamatuje, tak ví, jaké to bylo boží vozidlo! Měla jsem combi(!) a velmi, velmi vzácný kus! Taková různorodost materiálů a barev, která se po každé opravě mým manželem na něm podepsaly, by vydaly na román...

V poslední době stále častěji se závistí a žárlivě vzpomínám na Mozartova sentimentální slova o tom, jak mu jeho Pražané rozuměli. Proč mluvím o tomto bavorském géniovi (Tonda Salieri byl stejně lepší), když v hudební oblasti stoprocentně rozeznám pouze Beatles od Smetany a Jardu Wykrenta od Edith Piaf? Stalo se to vše asi tak...

Ještě nedávno to byl živitel rodiny, většinou otec, muž, který byl hlavou rodiny proto, že zabezpečoval přísun finančních prostředků do rodiny. Ještě mnohem dávněji to byla matka rodu, a v některých kulturách ještě stále je, která třímá ve svých rukou otěže dění v rodině, rozhoduje o důležitých věcech...

Když byl Izrael ještě socialistický stát V poslední době je stále častěji slyšet zuřivé invektivy na adresu Izraele z úst muslimů i jim bezvýhradně oddaných příznivců, zejména z řad mladých českých komunistů. O židovském státu prohlašují, že...

Vzpomínáte si ještě na své první setkání se svou budoucí tchýní? Já velmi dobře. Vešla jsem k nim do bytu a ona mně podala talíř s nějakým domácím pečivem a řekla "Vezmi si toho hňupa!" Ale hned se opravila... No toho hňupa...

V osmdesátých letech bylo všechno jinak. Doba, ve které se tento kuriózní příběh stal vykazovala rok 1980. Po rozvodu, kdy ze mne spadla tíha všeho hrozného jsem konečně dostala se svým tehdy šestiletým synem vytoužený byt. Téměř na okraji města, nové čtyři panelové domy, nikde nic, jen autobus...

Byl podvečer - pár hodin před mimořádnými volbami, které měly být zřejmě těmi nejméně zajímavými v historii Izraele, zato nejvíc hlídanými. Den narozenin premiéra Izraele Ariela Šarona. "Půl století si naši politici dělali kariéru z tlachání o míru a k ničemu to nedospělo. Naopak jsme klidu bez zbraní vzdáleni jako nikdy předtím a máme po padesáti letech vítězných...

Jednoho roku, a je to docela dávno, měla naše rodina docela smolný rok. Naše rodina, to je babička velitelka, dědeček pobočník, sestra a švagr se dvěmi dětmi, a moje maličkost, osamělá, ale šťastně osamělá matka s dítětem jedním. Popisovat všechny peripetie, které nás pronásledovaly a ničily naši dobrou mysl...

Čas izraelských obav i nadějí "Jestli léčíme Palestince, kteří se zranili, když spáchali atentát a zabili při tom Židy?" s údivem opakuje moji otázku Michaela Erlichová, asistentka šéfa tiskového oddělení jeruzalémské nemocnice Hadassah...

Doba předvánoční. Poučena nejen svými zkušenostmi, ale i zkušenostmi mých známých, a také sugestivními proslovy ve sdělovacích prostředcích, držím svou tašku vždy a všude jako jabloň nezralé jablko. Zavřenou, zazipovanou, svírám pod paží, a nedám! Vím, že velmi...

Svítá. Je obyčejný zimní den. Teploměr ukazuje pár stupňů pod bodem mrazu, fouká studený vítr a na silnicích jsou místy zmrazky. Auto je pokryto silnou vrstvou jinovatky. Přichází první žák. Je mu asi 35 let, pracuje jako předák v továrně. Na zkoušce neuspěl z jízdy...