Jako mají obyvatelé mìst své svátky, tak my od vody jsme mìli také dny, na které jsme èekali celý rok. Poka¾dé byla oèekávána "døenice". To kdy¾ povolily ledy a korytem se tu s men¹ím, tu s vìt¹ím rachotem valila lavina ledù. Nìkdy se nìkde zatarasily a bylo...
|
A nastává èas na opravdový ¾ivot! I kdy¾ nám bylo èasto vtloukáno do hlavy, ¾e práce je matka pokroku atd., doufám, ¾e tyto dal¹í støípky mých ¾ivotních paradoxù a renocù, které by se daly pracovnì nazvat pracovní, nikoho od dal¹í èetby neodradí. Rùzné...
|
Podr¾te se, já mám ráda zimu. Takovou tu bílou, ladovskou, kdy mrzne, a¾ pra¹tí, a od úst stoupá pára. Zrovna jako kdy¾ se za dob mého dìtství na nádra¾í v Petrovicích chystala vyjet na cestu parní lokomotiva zapøa¾ená do tøí vagónù a nedoèkavì odfukovala bílé obláèky...
|
Dát nìkomu úèelný dárek bývá problém. Ná¹ synek to o vánocích vyøe¹il chytøe: vìnoval nám dvoutisícový poukaz na veèeøi v pøední pra¾ské restauraci Divinis na Starém mìstì, v Týnské ulici. Majitelem není nikdo jiný...
|
Jako malý chlapec jsem od záøí 1943 do ledna 1944 chodil na hodiny klavíru k pedantickému prof. Komárkovi. V této váleèné dobì obèas létaly nad územím tak zvaného Protektorátu Èechy a Morava svazy amerických tì¾kých bombardérù. V¾dy, kdy¾ se pøiblí¾ily...
|
Lidské asociace jsou nevyzpytatelné, a tak kdy¾ jsem zase onehdy nemohl usnout, z nièeho nic se mi vybavilo nìkolik ¾ivotních paradoxù a renoncù, které by se daly nazvat "svatební", a které se vlastnì hodí zaøadit hned za minulé støípky milostné...
|
Gustav Sikora se narodil v obci Nýdek v osadì Filipka v jedné z patnácti chalup, rozesetých v nadmoøské vý¹ce kolem 700 m na svazích Slezských Beskyd, kterým dominují vrchy Velký Sto¾ek a Velká Èantoryje. V loòském roce uplynulo 70 let od konce druhé svìtové války...
|
A¾ do zavedení elektriky v roce 1947 jsme svítili petrolejem. V kuchyni jsme mìli krásnou lampu s cibulovou nádr¾kou. V síni se zapalovala ihned po setmìní lucerna. Vítala pøípadné náv¹tìvníky, ale hlavnì slou¾ila jako pøenosné osvìtlení...
|
V¹echno to zaèalo ve vlaku. Moje málem devadesátiletá maminka skonèila v nemocnici a já rychle sedla na první spoj a zamíøila smìr severní Morava. Dívenka, která sedìla proti mnì, útlá, ¾e by se mohla pøevlékat za bièem - jak by øekl tatínek...
|
V tìchto místech jsem nucen uèinit významnou inovaci a pøi odhalování dal¹ích ¾ivotních paradoxù postupovat nikoli chronologicky, ale tematicky, dle jednotlivých - jak to nazvat - oborù, disciplin - kdo ví? Nejvìt¹í problém budu mít s tím, jak moc se odvá¾ím...
|
Do náspu silnice k Tuklekám se opírá èervnové sluníèko plnou silou. V¹ak je ta mez taky vyhøátá jak plát na kamnech. Pøelétávají zde motýli a dal¹í hmyz. Do toho se ozývá krásná písnièka. Být na jihu èekal by èlovìk cikádu. Ale tady na úpatí Vysoèiny to bude nìkdo jiný...
|
Mìla jsem ráda osly v¹ech druhù a barevných odstínù, kteøí se jen na na¹í planetì vyskytovali. Mìla jsem je ráda, proto¾e mi bylo líto, ¾e se jim tak hanlivì øíká "osel", kdy¾ jsou milí, mají krásné roztou¾ené oèi a dlouhé u¹i, se kterými støíhají jako du¹e humoristù s vtipy a...
|
A je¹tì ne¾ pùjdeme do fakultního finále, musím lehce vzpomenout na svou první závìreènou zkou¹ku z ru¹tiny. Pøipomínám, ¾e jsme na ru¹tinu mìli tu velmi hodnou lektorku. Nejprve jsme psali písemku, kde jsem nasekal dosti chyb, ale jak se ukázalo, bylo to k...
|
Do poklidu Vickovické hájenky zabouøil bas na¹eho Dana. ©tìkal do lesa smìrem k Zelené aleji. Ale hlásil cosi neobvyklého. Domácí u¾ mu rozumìli. Dokázal øíci jestli jde nìkdo známý nebo tøeba za hájenkou pøecházejí...
|
A nyní bych si dovolil velmi nostalgicky vzpomenout na pár (doslova) zajímavých kolegù z fakulty. Jedna vzpomínka bude krátká, druhá del¹í. Na pøedná¹ky s námi v prvním roèníku chodila slepá matematièka Kárka, která nám pak bohu¾el brzy zmizela z oèí...
|