Jel jsem metrem z Dejvic k Muzeu. V budovì Èeského rozhlasu jsem mìl namlouvat Rychlé ¹ípy pana Foglara pro kazety. Najednou se ozvalo zakòuèení mobilu. Vzápìtí se poblí¾ mne ozval vzteklý hlas:
"Sly¹ím! Ètrnáct hektarù! Na to se vyka¹li! Jaká privatizace nebo restituce? Bude...
|
Cestou na vystoupení ve Volyni jsme se zastavili s Jarmilou v Písku. Je to hezké mìsto také proto, ¾e jsem tam byl nìkolikrát s divadlem Semafor. Hrdì jsem ukazoval na budovu divadla. "Jarmilo", øíkal jsem své ¾enì, "tady jsme hráli. Nìkolikrát! Se Slávkem ©imkem, s Jirkou Krampolem...
|
Kdysi se jedna paní rozèilovala nad krutými osudy opu¹tìných psù. Na závìr kritiky pronesla nádhernou vìtu: "...v¾dy» pes je stejný jako èlovìk, akorát jinak vypadá!" Nikdy na její slova nezapomenu. Zvlá¹tì kdy¾ jsem na stará kolena poznal, co je to psí láska. Bylo mi u¾ pøes ètyøicet...
|
Dozvìdìl jsem se od Miloslava ©imka, ¾e pojedeme do Spolkové republiky Nìmecko. Konèila osmdesátá léta a já stále nemohl uvìøit, ¾e spatøím svìt za "¾eleznou oponou". Pøed odjezdem jsem se pilnì uèil nìmecké vìty a slovíèka. V divadle Semafor jsem Jirku Krampola a...
|
Potkal jsem v Praze, v malém bistru v budovì Domu armády, známého, se kterým jsem se nevidìl dobrých ètyøicet let. Byl poøád stejnì závistivý jako tenkrát, kdy¾ mne vidìl vystupovat z mercedesu v Lidicích. Mysle, ¾e je mùj. Zatím mne pouze svezl jeden bohatý majitel kolotoèe...
|
"Zaslechl jsem, ¾e nad na¹í knihou dr¾í svou ochrannou tlapu nìjaká spoleènost "Pøátel zvíøat v ©i¹lámovicích", zaèal z nièeho nic Kolja, kdy¾ se pøedtím poøádnì na¾ral a je¹tì si staèil utøít dùkladnì fousy o nový koberec v obýváku. "V¾dy» je nikdo ani neznááá!" zavyl, buï ¾e...
|
Nìkolik mìsícù pøed nì¾nou sametovou revolucí jsme vyjeli na Západ. Miloslav ©imek, Jiøí Krampol a já. Tì¹il jsem se do zemì za drátìným plotem. Vycestoval jsem na vysnìný Západ poprvé, kdy¾ mi bylo ètyøicet osm let. Byl jsem jako ten ¹vec v Py¹né princeznì, co si chodil...
|
Sebìhl jsem schody. Poslední souprava metra pøed pùlnocí stála je¹tì ve stanici. Èekalo se na pozdní pasa¾éry. Opøel jsem se o futrál s kytarou a pochopil jsem, proè se na mne cestující pokradmu i zcela nepokrytì dívají. Ráno jsem se opaloval u otevøeného okna v paneláku...
|
Podzimní vítr peèlivì proèesával vìtve stromù. Sedìl jsem doma pøed poèítaèem u otevøeného okna své pracovny a chystal se koneènì zaèít psát, kdy¾ vtom sly¹ím vzdálené volání. "Fendóóó!" "Fendóóó!" "Fendóóó!"... A hned vzápìtí pøi¹la od mého...
|
"Vyprávìj mi nìjakou bajku," zafòukal jednou pøed spaním mùj Kolja. "Bajku? A o èem?" "Tøeba o tom pavoukovi! Beztak jsi mi slíbil pokraèovaní, a sliby se mají dodr¾ovat!" ¾adonil jako malé ¹tìnì. "A vùbec - proè nenapí¹e¹ taky bajku o mnì...
|
Mìl jsem pár týdnù po operaci srdce. Trojitý bypass se tomu øíká. Sedìl jsem v èekárnì v kladenské nemocnici. Nebyl jsem tam sám. Naproti mnì sedìly dvì star¹í dámy. V mých letech. Mìl jsem divné my¹lenky. Radost se mísila s pro¾itkem kardiochirurgického sálu....
|
Mùj starý kamarád Kotelenský mi jednou v hospodì na Køivoklátì vyprávìl zajímavý pøíbìh. Po okolí jezdívala pøed mnoha lety malá kapela, jakýsi ¹raml, která hrála na tancovaèkách, svatbách, hasièských bálech, pohøbech a v¹emo¾ných jiných veselicích. Jezdili ve slo¾ení buben...
|
"Myslíte si, ¾e by lidé mìli pozvednout svùj hlas a bránit se kolektivnì proti médiím, které nás více èi ménì cílevìdomì ubíjejí ¹patnými zprávami a tím v nás umìle podporují a udr¾ují blbou náladu, nebo je to ka¾dého...
|
Jako montér plynu, jsem nejen èichal plynové aroma, montoval plynomìry, ale se svými stejnì podaøenými kamarády, osnoval akce, které nás bavily. Vyhlá¹ená byla akce Klíèe. Sebrali jsme, vy¹trachali, vyhledali, posbírali v¹echny druhy klíèù, které byly vyøazeny do ¹uplíkù. Utvoøil jsem...
|
Tìch pejskù probìhla mým ¾ivotem celá øada. Ten první byl køí¾enec nìèeho s nìèím, nesmírnì bystrý a pøátelský, ten kus dìtství, který jsem s ním pro¾il, poznamenal nezapomenutelnì. Bydleli jsme tenkrát na Spoøilovì a on podnikal výlety do blízkého i vzdálenìj¹ího okolí...
|