Těch pejsků proběhla mým životem celá řada. Ten první byl kříženec něčeho s něčím, nesmírně bystrý a přátelský, ten kus dětství, který jsem s ním prožil, poznamenal nezapomenutelně. Bydleli jsme tenkrát na Spořilově a on podnikal výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí...
|
Moje žena Jarmila, přišla na chvíli domů z práce v mateřské škole, kde pracovala jako kuchařka. "Pepiku, potkala jsem pana inženýra, co bydlí naproti v paneláku. Říkal mi: "Paní Fousková, když ten váš manžel rejpá do režimů, tenkrát i teď, řekněte mu ať si koupí satelit! Aby měl přehled, co...
|
Dnešní děti umí sice už v předškolním věku nainstalovat novu hru do počítače nebo vložit video na youtube, ale přečtení textu delšího než je sms zpráva, to je pro ně příliš velká námaha. Co s tím, říkáme si? Pětadvacet na holou USB kabelem nepomůže, zvážit...
|
Na procházce pod památnou horou Blaník vypravuje děda svému vnukovi pověst o blanických rytířích, kteří vyjedou na pomoc české zemi, až jí bude nejhůře. "A dědo, proč tedy už nevyjeli?" "Protože ještě není úplně nejhůře!" Chvíle ticha. "Hm, to...
|
Říkali jsme jí babča. Byla vrátnou v podniku, situovaném v obyčejném obytném domě, kde byly kanceláře, a který byl součástí rozlehlého obytného bloku, svírajícího veliký dvůr. Tam byla kovozpracující výrobna. Babča měla k dispozici malou telefonní...
|
Poláčkův román Podzemní město nemá souvislou dějovou linii, spíš jsou to obrázky ze života vojáků v zákopech na nehýbající se ruské frontě kdesi na Volyni. Ústřední postavou je až do poloviny...
|
Naštvali jsme se strašlivě! Kdo? No přece Ferda Ajnfach, jeho příbuzní, všichni Ferdové, já a naši kamarádi. Proč? Zjistili jsme, že je nás přesně tolik, jako členských států NATO, včetně těch nových! A přitom nás nikdo...
|
Koncem srpna roku 2003 oslavovali domažličtí turisté kulaté výročí založení svého spolku a pozvali proto na Chodsko přátele ze všech koutů republiky. Dcera v té době brigádničila coby průvodkyně na hradě Švihov u Klatov, vyrazili jsme tedy s manželem a synem do Domažlic ve...
|
Zrovna, když jsem se vykoupal a navlékl si na nahé tělo župan, zazvonil zvonek. Vzal jsem sluchátko od domovního telefonu. "Tady jsem já, Jarmila," ozval se hlas mé ženy, "zmáčkni tlačítko. Zapomněla jsem doma klíče." Zmáčkl jsem tlačítko, zezdola od vchodu do paneláku se ozvalo...
|
Zdá se najednou snadnější, chtít změnit svět. Lékaře Jana Hnízdila není třeba nijak zdlouhavě představovat. Hnízdil je dobře veřejně znám jako propagátor celostní a psychosomatické medicíny a tvrdý kritik politicko-stranického systému i současného zdravotnictví. Hnízdil také o medicíně...
|
Přes přechod pro chodce, kde byla vyznačena maximální rychlost 30km/hod., přeletělo silné auto rychlostí čtyřikrát větší. Ve vzduchu se zachvěl těžký decibelový "nářez", který nafukoval vnitřek vozu i kebuli řidičovu. Babička, která uskočila a zkoprněle se opírala o francouzskou berli, si odplivla a...
|
V Rudolfově zápisníku je množství básní a písní, zapsaných ve vzpomínkách zejména v roce 1920 ve Starých Hamrech. Několik je i ruských, psaných azbukou i latinkou. Některé jsou zvlášť zajímavé až dojemné...
|
Bydlíme s mým dvacetiletým synem Markem s dědou. Děda je moc hodný starší pán s kulatým bříškem, který má rád své pohodlí a dodržuje své zvyky. A protože moje maminka, která s ním žila asi třicet let, kromě...
|
Nejprve bude na místě zmínit se o dlouhé historii 6. hanáckého pluku, v němž sloužil náš Rudolf Čmejla - ta se začala datovat již na konci třicetileté války. Z trosek vojsk, která opouštěla bojiště tohoto třicetiletého konfliktu, vytvořil totiž braniborský kurfiřt...
|
4.července byl jsem zajat u Rožice; v 11 hodin dopoledne příchod do lesa, zastávka do večera, při čemž se s námi ruské vojsko spřátelilo a uhosťovalo s machorkou a vínem a chlebem odtud však nastalo několik dní trapných, první dvě noci a den úplně nejhorší až do Rovna cesta...
|