Více než 10 let se aktivně věnuji ochraně zvířat a po tuto dobu jsem slýchávala stále stejnou otázku: "A jaké vy máte zvířátko?" Odpovídala jsem: "Bohužel, žádné." Při mém stylu života bych si totiž k němu musela pořídit guvernantku. Náročné zaměstnání manažerky prakticky...
|
Byl jsem krátkou dobu ženatý. Vyjeli jsme s Jarmilou Prahy. Tenkrát to byla pro nás velká událost. Slavnostní! Jeli jsme si koupit první tranzistorové rádio. Ještě větší radost nám přinášelo vědomí, že se procházíme v hlavním městě. Na chvíli jsme měli dojem, že jsme ve velkém...
|
Tak to vidíte! Pán mě stále uhání, už jen abych začal psát, ať už se prej do toho pustím, a sotvaže opravdu začnu, tak - no přece ho slyšíte? Zavrtal se do svýho pelechu a odfukuje, až se hory zelenají. Určitě se mu teď zdá, že je v jiným světě, kde je všechno v pořádku, nikdo...
|
Další postavou z počátků našeho filmu, kterého jsem měl čest osobně poznat, byl sedmdesátník Jan Kolár. Sedmdesát let, celý lidský věk, z něhož časový odstup vytřídil už dávno všechny bláhové sny mládí. A přece Janu Kolárovi byly dopřány vavříny, solidnost a posvěcení...
|
Kniha lékařky Marlo Morgan podávající svědectví o kmeni australských domorodců, který ač žije zcela primitivním způsobem života, je duchovně nejvyzrálejší rasou na planetě Zemi. Marlo Morgan se do divoké buše dostává ve svých padesáti letech a zpočátku vůbec netuší, o co jde...
|
Vítr Fujavák přifičel nad les, hvízdal a povykoval, že zaléhalo v uších, a nad korunami stromů se točil v bujarém tanci, až je všechny rozkymácel. Čtvrtjadýrko se hned vyklonil z okna smrkové světnice, hrozil na něj prstem a volal přísně: "Že tě to baví, obracet les vzhůru...
|
Tam, kde končí louka a začíná les, vyrostl ztepilý smrk. Za noci kolébal hvězdy a za svítání, když se les rozezněl ptačími hlásky, probouzel ze sna veveřičku, co měla světnici v horním patře větví. Nosila huňatý rezavý kožíšek, a tak...
|
Když začne bývalý detektiv Brejcha vzpomínat, vystoupí mu na čele žíly a hlas se brzy přesmykne do mohutného fortissima.Chytit facku jeho medvědí tlapou, to musel být kdysi stejný pocit jako dostat zadkem od vozu. Brejcha, kterému všichni známí říkají Láďa...
|
Jak asi započal svět ticha před více než stoletím, ještě technicky nedokonalý a přesto pro první diváky tak lákavý? Teď už asi sotva pochopíme, jaké myšlenkové pochody tenkrát přiměly pana Pokorného...
|
Všechnu bídu světa zapsal do svých vzpomínek i Jan Křtitel Pipperger, kat rakouského mocnářství. Zachovaly se i dokumenty jeho nevlastního syna, slavného popravčího mistra Wohlschlegera. Ten na slovo vzatý odborník, který změřil objem krku...
|
Nechtěl jsem psa do městského bytu. Děsilo mě, co všechno by mohl nasbírat na ulicích a zavléci domů: roztoče z holubů, vajíčka škrkavek, bakterie, bacily. Hrůza, nic takového! Žádný pes nesmí přes práh našeho bytu! Byl jsem neústupný a vydrželo mi to dost dlouho. Až jednou při...
|
Tato na první pohled obyčejná naučná knížka mě vyloženě uchvátila svou jednoduchostí a zároveň hloubkou. Peter Wohlleben píše o svých poznatcích lesa v ich-formě a tento blogerský přístup udílených rad je plný emocí a osobních postřehů...
|
Kdy skončil film jako varietní číslo a kdy se začala psát historie filmu jako umění? O tom svědčí vzpomínky Josefa Brabce, vyučeného pekařem v Jablonci, kudy kdysi projel první potulný podnikatel se živými snímky. Brabec byl natolik okouzlen, že se vydal do...
|
Bronchitida, astma, záněty lícních dutin. Diagnóza nepříliš veselá. Dostal jsem poukaz na léčení do sanatoria Jiřího Wolkra na Slovensku. Tatranská Poljanka mne přivítala krásným počasím. Vystoupil jsem zcela jinde, a tak jsem vlekl dva kufry celý kilometr. Díval jsem se na budovy...
|
Josef Scheybal, správce sychrovského zámku, proslul v druhé půli dvacátého století jako archivalista a vynikající znalec mordů a senzací uplynulých staletí. Když jsem zazvonil u sychrovské branky, měl už pan Scheybal většinu dávných archiválií světa zločinců uloženu v...
|