Byla jednou jedna docela maličká vesnička, jen takový puntík na mapě. Přesto byla velice pěkná se zelenými loukami kolem bublajícího potůčku a tmavými lesy šumějícími na okolních kopcích. Když jste se dívali trochu...
|
Před dvěma lety na svět vykouklo malé chundelaté štěně. Už jeho jméno vyvolává příjemné myšlenky: "Never Say Never". Jak je možné, že k němu tak sedí? Proč, když se na něj podívám, cítím takovou energii do...
|
Není to staromilství, když při pohledu na hrozen školáků čekajících na autobus se mé myšlenky zatoulají a zastaví se u mé cesty do školy.
Jakou jsme to my, školáci narození v klínu hor pod samotným Radhoštěm a putující denně do frenštátské měšťanky, měli výhodu! Vždyť cesta do školy...
|
Renomovaní entomologové by se jistě podivili, jak jsem přišel na tesaříka nigerijského, když žádný takový jim není znám. Proto se rovnou přiznám, že jsem si ho vymyslel. Tedy ne toho brouka, ale jeho jméno, a to čistě z nouze, protože jeho skutečné ani vědecké...
|
"Já se snad už narodila s taškami v ruce," říkala jsem si v tom předvánočním čase, když jsem běhala z jednoho konce Olomouce od Jiřinky, které vyplivlo koleno, na druhý konec k tetě Lídě se zablokovanými zády...
|
V červnu roku 1954 se nám narodil syn Tomáš. Bydleli jsme tehdy v domě rodičů mé manželky ve Vraném nad Vltavou, a kdo to tam zná, jistě rád potvrdí, že tato obec s výhodnou polohou na Vltavě má navíc i velmi pěkné okolí. Vystoupá-li návštěvník jen pár set...
|
Uprostřed zelených luk a polí byl odjakživa jeden malý rybníček. Voda v něm byla čistá a teplá, jak ji sluníčko prohřívalo. Na jeho březích rostlo vysoké rákosí, kde měl hnízdo chřástal, a na nedaleké vrbě sedával ledňáček, který ve svém barevném kabátku vypadal jako vzácný...
|
V roce 1950 mne vojenští páni, či vlastně soudruzi, povolali do služby socialistické vlasti. Narukoval jsem sice do Kolína, kam byl z Prahy jen skok, ale po půl roce jsem již odjížděl do spojařského učiliště v Novém...
|
Byla jednou jedna pěkná zahrada pod vysokou strání. Kamarádily spolu, protože na stráni i v zahradě rostlo plno užitečných léčivých bylinek, všelijakých květin divokých i pěstěných a stromy i keře. Stráň se ráda dívala do upravené zahrady a posílala jí na pomoc včelky...
|
Přiházejí se v životě věci a události, které spolu někdy vzájemně a přímo osudově souvisejí. Příčinami velkých, mnohdy osudných a tragických následků bývají většinou neblahé lidské vlastnosti, zloba, pýcha či závist - kořeny zla, ústícího často v tragédie...
|
Po válce, kdy naše pohraničí bylo zbaveno německých obyvatel, vznikl v těchto regionech velký nedostatek pracovních sil, který postihl hlavně oblasti zemědělství a lesnictví. Protože podobné problémy řešila tehdejší vláda...
|
Byl červenec roku 1938 a já si užíval právě začínajících prázdnin. Bylo mi deset a jako vesnický kluk jsem byl od rána do večera venku. Hrál jsem s kamarády kopanou, pásl husy, chodil na trávu pro králíky, lezl k...
|
Až úplně dole pod strání s keři rozkvetlých šípkových růží a mladých doubků stála malá chaloupka a na jejím dvorku psí bouda. Bydlel v ní chundelatý pes Haf se svým synem Hafáčkem. Bylo jim tam dobře, protože se o ně všichni domácí...
|
Nikdy už nebyly zimy takové jako v době mého dětství. Když mne maličkou vozívala maminka na saních pořádně zabubanou ve fusaku z beránka po silnici, kterou pečlivě prohrnuly pluhy, neviděla jsem nic než vysokou hradbu sněhu po obou stranách. Jely jsme...
|
Jsem pacientem polymorbidním a nevím, kolik dní mi ještě zbývá. Proto se snažím vykoupit se z vin.
Vždyť na mne cestou tetka s kosou kývá. Násobný bypass, embolka i rak mne zlobil. V kyčlích si nosím kovových pár...
|