Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
Tak tu už hodnou chvíli dumám, jak nazvat povídání o zvířatech, které mým životem procházely jenom náhodně a nevím, zdali tento název bude ten pravý. Ale uvidíme. Říkám si, že prozřetelnost připraví člověku nejedno překvapení a nechá na jeho vůli, jak s tím naloží. Abych naučila své děti...
|
V prostorách Centra současného umění DOX v pražských Holešovicích čekají během následujících týdnů na návštěvníky kromě výstavy Petra Kvíčaly Sight-Specific a výběru fotografií Alžběty Jungrové z knihy Blue Light Tonite i další...
|
Nejsem sám, kdo má pro ně slabost. Rádi se smějeme, což je výborný lék proti všem neduhům. Také máme rádi různé zajímavosti, hříčky, kuriozity, jsme mnozí z nás jejich sběrateli..
Od úmrtí mého přítele Ládi Kochánka ze Slaného, prvního sběratele kuriozit...
|
Školní výlet je pro děti signálem, že už se opravdu blíží konec školního roku. Pro učitele záležitostí spíše infarktovou, ale o to radostnější, pokud to dobře dopadne a vše vyjde tak, jak mělo. Děti se těší tak od března. Nás na výlet doprovázelo i...
|
Každý tvor má celou řadu přirozených nepřátel. Má je i člověk. Měl jsem je tedy i já. Nemám rád holiče! Nebyly mně ani tři roky, když jeden z cechu holičského, opřen o futra svého kvelbu, oslovil moji matku: "Milostivá, tak kdypak k nám zavítáte s vaší dceruškou?" Je pravděpodobné, že z jeho strany šlo...
|
Brzy jsem opravdu byla v redakci i tiskárně jako ryba ve vodě, doslova do své práce zamilovaná a kdyby nebylo mateřských povinností, mohla jsem tam na nádraží "bydlet". Abych mohla být s dětmi co nejvíc, vymohla jsem si lámání na noční směny, kdy už spaly a tím jsem zažila tiskárnu v té nejkrásnější podobě...
|
Zahlédla jsem v televizi anketu, v níž se ptali dětí, proč slavíme Velikonoce. Moc toho nevěděly.
U nás ve třídě by to dopadlo líp, byla jsem si jistá. Myslíš? Jen aby ses nedivila, zněla odpověď. Svým žáčkům jsem věřila, vždyť jsme si to tolikrát vyprávěli. Ale menší pochybnosti přece jen...
|
Tak se ty pobyty s rekreanty přece jen vyplatily! Hned napoprvé jsem si udělala přátele, rodinu ředitele Severočeského nakladatelství, kteří mi vydželi až do jejich smrti. A psávali jsme si často, jezdila jsem k nim do Rýnovic a Jirka to vlastně byl, který mne "objevil". "Holka, co ty děláš kulturku - vždyť jsi talent...
|
Tak se tu od rána pochechtávám a jsem v dobrém rozmaru, navzdory počasí. Včera jsem sice začala psát něco nového, ale toto nesnese odkladu. Pokud euforie vyprchá, nelze se dočkat kýženého výsledku. A tohle odkladu nesnese. Než se dostanu k podstatě věci, musím podotknout, že když jsem žila v...
|
Nedávno jsem v televizi s lítostí viděla rozpad krásné Petrovy boudy v Krkonoších - té na které jsem i s holkama prožila tolik pěkných, ale i dramatických chvilek. Blížil se ale čas Janina nástupu do první třídy a musela jsem rozumně uvážit, že pro tak malé dítě je nemyslitelné, aby každý den scházelo anebo v zimě sjíždělo...
|
Je docela problematické navázat na předchozí líčení, když mám buď zatemnění mysli, nebo naopak se vzpomínky honí hlavou, jako stádo splašených koní.Tak že ještě k těm kozám. Protože můj ex manžel je stejně potrhlý jako já, co se zvířat týče, předkládal našim chlupatým kamarádkám tzv. švédské mísy, vždy večer...
|
Zákon schválnosti zapracoval ve středu. Předtím krásně, potom krásně, ve středu zima, zima.
Jeli jsme na exkurzi do papíren. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla, dokonce jsem ani nevěděla, že takový provoz v blízkém okolí máme. S očima vykulenýma...
|
Archiv výtvarného umění a Centrum současného umění DOX uvádí již třetí výstavu z cyklu Pohled do archivu, tentokrát s názvem Sladkost smrti.
Občanské sdružení Archiv výtvarného umění shromažďuje, zpracovává a zpřístupňuje dokumenty a informace o výtvarném umění. Od ledna 2010 sídlí jako veřejná odborná knihovna v Centru...
|
Někdy mi do toho vzpomínání vskočí dojem, nebo námět z některého příspěvku či diskuze na SeniorTipu. Už nevím, kdo se zmiňoval o kapesném v dětství. Můj otec byl sice úředník, ale tak zvaného třetího ranku - neboli měl sice bílý límeček, ale plat takový, že máma musela být
doslova kouzelnice, aby s tím málem nějak...
|
Časy se mění a lidé v nich také. Představa, že bych si povídal přes počítač s náhodnou osobou v jiném městě, v jiném státu, či dokonce na jiném kontinentu, byla ještě při vzniku České republiky pouhou fantazií. Rozvojem internetu se stala pro mnohé lidi běžnou věcí. Pro takovouto konverzaci byl...
|
Nový senior
