Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
Ale ani kariéra doktorky Bolíto mi nevydr¾ela dlouho. Nedostávalo se toti¾ pacientù. Berunka zøejmì varovala v¹echny kolegynì v okolí, a tak pokud jsme vùbec nìjaké slunéèko s Julinkou spatøily, ma¹írovalo v¾dy jako o závod a v¹emi zpùsoby dávalo najevo, ¾e jeho fyzická kondièka je skvìlá...
|
Kdy¾ moje technické vlohy nedo¹ly uplatnìní, rozhodla jsem se pomáhat trpícím a své dal¹í dny vìnovat medicínì. Byla jsem toti¾ ji¾ star¹í, a tudí¾ moudøej¹í - táhlo mi pøece u¾ na pátý rok. Nebyla jsem ¾ádný individualista, a proto jsem se rozhodla pro týmovou práci. Mou nepostradatelnou asistentkou se stala...
|
Mohu vám ohlásit radostnou novinu. Ne, ¾e Kristus vstal z mrtvých, to u¾ je pryè, ale 27. dubna k nám pøiletìly vla¹tovky. Kdy¾ jsem ve¹el do sklepa, nìkdej¹í stáje, poletovaly v rozlehlé místnosti sem a tam a ¹tìbetaly. Asi vybíraly, které z prázdných hnízd letos obsadí...
|
Dal¹í dùkaz svého "technického my¹lení" jsem podala, kdy¾ mi byly ètyøi roky. Zima toho roku byla na sníh bohatá, a tak kdy¾ pøi¹lo pøedjaøí, na¹lo sluníèko obì strany na¹í ulice lemované barikádami snìhu, které tam nahrnul snì¾ný pluh. (Podotýkám, ¾e to byl je¹tì ten klasický, døevìný, ta¾ený poctivým valachem, který...
|
Èas bì¾el a z malièkého bratøíèka se pomalu stával malý bratr. Skuteènì, a¾ do konce základky patøil ve tøídì mezi nejmen¹í kluky a to ho pìknì ¹tvalo. Teprve o prázdninách pøed prvním roèníkem gymnázia se zaèal trochu vytahovat. Je¹tì se nestaèil na gymnáziu ani zabydlet...
|
Pokud si vzpomínám, byl brá¹ka i mistrem pøebreptù a "hlá¹ek". A dopou¹tìl se jich i ve vìku ji¾ odrostlej¹ím. Kdy¾ byl v první tøídì, pobavil nás v¹echny u stolu pøi ¹tìdroveèerní veèeøi speciálním po¾adavkem. Zatímco já v¾dy nenávidìla pokrmy, které obsahovaly maso s kostí, a sna¾ila se jim vyhnout...
|
Pøece jen se budu muset znovu vrátit do doby, kdy byl mùj bratøíèek je¹tì malý chlapeèek. Vzpomnìla jsem si je¹tì na jednu pøíhodu, která by mohla být dùkazem, ¾e máme spoleèné geny.
Ka¾dé prázdniny jsme s maminkou jezdívali k její velmi staré tetì do jedné vesnice nedaleko Hustopeèí u Brna...
|
Èas plynul, mìsíce ubíhaly a mùj bratøíèek, který dostal jméno Libor, rostl jako z vody i pøes mou poèáteèní nepøíznivou prognózu. Dorostl do vìku, kdy bylo na èase pochlubit se ¹ir¹ímu okruhu pøíbuzných a pøátel jeho "opluskaným" tìlíèkem i vznosnou elegancí, s ní¾ "pásl koníèky"...
|
Hned v prvním povídání jsem se zmínila o tom, ¾e brzy poté,co jsem oslavila své ètvrté narozeniny, spatøil svìtlo svìta mùj bratøíèek. Co jeho narození pøedcházelo, to také myslím stojí za zmínku. Kdy¾ mi táhlo na ètvrtý rok, zaèala jsem být èím dál, tím èastìji bombardována dotazy, zda bych si nepøála sestøièku èi bratøíèka...
|
Za chvileèku se zaètete do mé poslední vzpomínky z raného dìtství. Ale proto¾e znám zásadu Nikdy neøíkej nikdy(!), nechávám si zadní dvíøka aspoò na pùl dlanì pootevøená. To kdyby se v mé ospalé pamìti pøece jen probudila je¹tì nìjaká vzpomínka, aby se sem mìla kudy protáhnout...
|
Snad to bylo tím, ¾e vèera skonèilo první pololetí ¹kolního roku a ¾áèci pøinesli domù vysvìdèení, ale vzpomnìla jsem si, jak to bylo s mým prvním vysvìdèením. Stra¹nì ráda jsem se doma v¾dy dívala, jak maminka svým úhledným, a¾ kaligrafickým písmem vyplòuje v¾dy na konci ledna a èervna blankety vysvìdèení. Nevím proè, ale...
|
Svého krasnického kamaráda Otu jsem u¾ pøedstavila coby hlavního protagonistu v dramatu se zapomenutými kalhotami. Byl ov¹em také zdatným spoluhráèem pøi na¹ich dìtských hrách. Jak u¾ jsem se zmínila, v prostoru mezi vilkou, kde jsem bydlela, a okrajem Krasnice mìla stát velká moderní ¹kola...
|
Jak u¾ jsem døíve psala, vilka, kterou jsme v Krasnici obývali, stála na samotì. Nebo pøesnìji: na samotì stály domky tøi - na¹e "øeditelská" vilka a dva dvojdomky, z nich¾ ka¾dý obsahoval dva pìkné byty v pøízemí a dva útulné byteèky v podkroví. Vedle domkù je¹tì mìla stát moderní pavilonová ¹kola, ale pøi¹la válka...
|
Ve svých vzpomínkách, které se pomalu chýlí ke konci, nemohu zapomenout ani na svého par»áka z Krasnice - Otu. Ota byl syn krasnického dentisty a byl o necelé dva roky mlad¹í ne¾ já. Bydlel v¹ak skoro v sousedství, na¹e domy stály prakticky na samotì (o tom napí¹i pøí¹tì), a tak v dobì, kdy se...
|
Moje vzpomínky mìly za sebou následovat chronologicky, ale moje pamì» rozhodla jinak. Následující vzpomínka by mìla mít svoje místo hned nìkde na zaèátku "bratøíèkovského" období, jen¾e v mé pamìti se "vylíhla" a¾ teï...
Liborek tehdy nemìl ani celý rok...
|
