V jednom výzkumném ústavu stál v laboratoøi na stole zvlá¹tní pøístroj. Nemohli se bez nìho obejít, byl to nejlep¹í pomocník, kterého tam mìli, proto¾e ¾ádný èlovìk, ani kdy¾ si vezme ty nejsilnìj¹í brýle, neuvidí, co se dìje tøeba v obyèejné kapce vody. A ¾e...
|
U vesnického rybníèku se nikdo nikdy nenudil. Dobrou náladu a bezva zábavu zde dirigovala tøi kachòátka. ®ádná obyèejná, ale výjimeèná! U vody mìla vlastní domeèek, u domeèku stoleèek, u stoleèku plno ¾idlièek...
|
Taky se musím zmínit o tom, jak jsem se vùbec dostal mezi lesáky a myslivce. V prvním pováleèném období mìlo na¹e zemìdìlství i lesnictví potí¾e zpùsobené také nedostatkem pracovních sil a nutností obhospodaøit znaèn...
|
Od roku 1932 ¾ila na¹e rodina v Újezdì nad Lesy, obci, která si své jméno zaslou¾í, proto¾e kolem ní probíhající státní silnice na Kolín, Pardubice a dále na východ se rozprostírá dvanáct set hektarù smrkového, dubového a...
|
Ale prosím vás, vy jste je¹tì neza¾ili ten nádherný a povzná¹ející pocit, to èisté tvùrèí nad¹ení? Pøed vnitøním zrakem vám defiluje jeden nápad za druhým, nemù¾ete pomalu ani spát, jak úpornì se vám derou do hlavy podrobnosti kompozice a sladìní barev...
|
Èerná èepice s tuhým ¹títkem bývala schovaná ve skøíni a tatínek ji nosil jenom v zimì a to v¾dy v nedìli. Nad ¹títkem mìla ve zlatém kovovém prolamování umnì vyvedený nápis "Nosiè". Ka¾dou zimní nedìli a nìkdy u¾ v sobotní pozdní odpoledne si ji tatínek nasadil, vzal...
|
Za dávných èasù první republiky, kdy lidé mìli vìt¹í cit jeden pro druhého a rádi se dojímali, bývaly kolem vánoc noviny a èasopisy plné povídek s dojemnými pøíbìhy o opu¹tìných sirotcích hledících tou¾ebnì do oken pøíbytkù se stromeèky a prostøenými stoly a o chudých...
|
Knihy stály po nìkolik let v polici vedle sebe. Sedal na nì prach, ale ony ho nevnímaly. U¾ léta je majitel nevzal do ruky, neotevøel, nezaèetl se do jejich øádkù. A ony pøesto stály jako vojáci v øadách a èekaly. Mezitím...
|
Ne ne ne, nevcházej do tøinácté komnaty, pøekonej svoji zvìdavost! Nemusí¹ za ka¾dou cenu a pøes zákaz vìdìt v¹echno! Jsou vìci, které nepøíslu¹í tvému vìku, vìci, o kterých je¹tì nemusí¹ nic znát, proto¾e je tvùj rozoumek nemù¾e pochopit, kdy¾ zatím nepro¹el...
|
Jak èlovìk nabývá ¾ivotních zku¹eností, zji¹»uje, ¾e to není v¾dy snadné a bezbolestné. To se nevyhnulo ani mnì, a tak jsem si také na jednu takovou zku¹enost vzpomnìl. Ale je¹tì pár slov pøedem...
|
Li¹ka sedìla na bøehu a èekala. Na svého milence èekala. Od rána do veèera, den co den. Za ka¾dého poèasí. Vyhlí¾ela, kdy jeho èumák a ¹pièaté u¹i rozhrnou hou¹tí a jeho zrzavá srst se zaleskne v teplém slunci. Neúnavnì sledovala druhý bøeh. Její milenec ¾il na druhém bøehu...
|
Byla jednou jedna koèièí maminka, která si udìlala pìkný mìkounký pelí¹ek ve voòavém senì nahoøe ve stodole. Velice se jí tam líbilo, seno vonìlo mateøídou¹kou a jahodovým listím a dole na mlatu bìhalo plno my¹ek, které tam shánìly zatoulaná obilná zrnka. Tady byla koèièí...
|
Vaøit se dá v¹elijak. Radostnì, otrávenì, s fantazií, levou zadní, nebo jen tak, pro nic za nic. Zále¾í na hodnocení strávníkù. ©»ourání, rýpání do kuchaøky, ani kyselé ksichty neponoukají èlovìka k bùhví jakým kreacím. V kuchyni lze ov¹em za¾ít...
|
Jestlipak, Vendulinko, ví¹, co se stane, kdy¾ tì veèer maminka ulo¾í do postýlky, ty zavøe¹ oèièka a usne¹? Já ti o tom povím pohádku, chce¹? Veèer pøichází pomalu, proto¾e Sluníèko je za celý den unavené a ¹ourá se do peøinek co noha nohu mine. Taky u¾ tak moc nehøeje a...
|
Maminka v¹echno, co bylo tøeba v ¾ivotì vykonat, u¾ udìlala. A pøidala je¹tì hodnì navíc. Vychovala pìt dìtí a celý ¾ivot velmi tì¾ce pracovala. Dnes pøidám vzpomínku na maminèiny vlasy.Po ranní toaletì jsem jí èesala vlasy. Zaplétala støíbrný copánek, který...
|