Byla adventní neděle, čerstvě napadaný snížek, klídek, pohoda a tak jsme vyrazily s kamarádkou Mauš a malým Adámkem na procházku. Byla pěkná, ušly jsme asi 4 km z toho dva do kopce, ale šlo to bez problémů. Něco jsem nafotila a dávám to k dispozici. Kameny, která jsou na fotce jsou čedičové sloupky, které označují a zároveň chrání toto místo už od roku 1886...

Přidávám se k názoru, že domov nemusí být jen kamenný dům. Je to teritorium, kde je Vám dobře, kde najdete vzpomínky, možná už nostalgické, kde jsou, nebo byli Vaši přátelé, a kde jste něco hezkého prožili a rádi se tam vracíte...

Znám člověka, kterého bych mohla nazvat přítelem! Poznaly jsme se před mnoha a mnoha lety na internetu. Bylo to v době, kdy jsem teprve poznávala taje elektronické pošty a nenasytně odpovídala na všechny emailové adresy, které mi přišly pod ruku. Moc jich tehdy ale tenkrát ještě nebylo. A mezi těmito adresami byla jedna, kterou jsem neopustila. Od té doby se známe, víme o sobě...

Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Tak proč nezačít právě pohledem z okna. Dalším pohledům se meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek. Chcete se také zapojit? Je to jednoduché...

Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Tak proč nezačít právě pohledem z okna. Dalším pohledům se meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!)z velké dálky...

Po všechny roční doby mám po ránu zvyk, vstanu z postele, jdu k oknu, rozhlédnu se po zahradě a potěším oko florou i faunou. Obvykle bývá i v zimě čím se pokochat. Sýkorkami houpajícími se na zavěšených lojových kuličkách, kosáky co v budce kolem sebe rozhazují nakrájená jablíčka a rozinky, a kočkami co je zdálky okukují. Okukují, ale neublíží. Dílem vědí, že v těch závějích nemají šanci, dílem jsou trvale přecpané mými dobrotami, takže už ani neloví. Nevím, co by udělaly, kdyby do nich vrazila myš, asi by si jí odnesly na pelíšek, coby zatoulané kotě.

Z archivu fotografií pořízených mým skromným "Olympuskem" jsem vybral tři pohledy z okna a přemýšlím, co bych k tomu rozumného napsal. Žádné filozofické úvahy, žádná moudra mně nenapadají, žádné mimořádné zážitky se k fotkám neváží. První skýtá banální pohled z paneláku na plochu vnitrobloku, která zůstala zelená a plochá jen proto, že..

Někde jsem četl, že "jaro je doba rašení. Ve skutečnosti dobou rašení je podzim. Pokud se díváme na přírodu, je sice pravda, že podzim je konec roku, ale skoro víc je pravda, že podzim je začátek roku. Listy usychají proto, že nastává zima, ale usychají také proto, že nasazují na nové pupence, malé jako třaskavá kapsle, z nichž vybuchne jaro...

dovolila bych si na toto téma malý příspěvek. Není to sice pohled z okna, ale z rozhledny. 28. října 2004 byla slavnostně uvedena do provozu na Brdu,nejvyšším vrcholu Chřibů (587m n.m.) nová kamenná rozhledna. Je to unikátní dílo, protože to je od třicátých let 20. století první kamenná rozhledna postavená v ČR a nejvyšší kamenná rozhledna na Moravě ...

Jak už jsem mnohokrát psala, od jara do zimy trávíme většinu času v domku v Boršicích. Blesk tam má boudičku na zahradě, Paška je bytový pejsek, spává v kuchyni na křesle. Od loňského roku mám digitální foťák Olympus a co nafotím, dávám do počítače. Samozřejmě mám nejvíc fotek právě z Boršic...

Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli a tak snad bude namístě (kdo chce – není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd…. Tak proč nezačít právě pohledem z okna. Dalším pohledům se meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek...