Ale ani kariéra doktorky Bolíto mi nevydržela dlouho. Nedostávalo se totiž pacientů. Berunka zřejmě varovala všechny kolegyně v okolí, a tak pokud jsme vůbec nějaké slunéčko s Julinkou spatřily, mašírovalo vždy jako o závod a všemi způsoby dávalo najevo, že jeho fyzická kondička je skvělá...
|
Když moje technické vlohy nedošly uplatnění, rozhodla jsem se pomáhat trpícím a své další dny věnovat medicíně. Byla jsem totiž již starší, a tudíž moudřejší - táhlo mi přece už na pátý rok. Nebyla jsem žádný individualista, a proto jsem se rozhodla pro týmovou práci. Mou nepostradatelnou asistentkou se stala...
|
Mohu vám ohlásit radostnou novinu. Ne, že Kristus vstal z mrtvých, to už je pryč, ale 27. dubna k nám přiletěly vlaštovky. Když jsem vešel do sklepa, někdejší stáje, poletovaly v rozlehlé místnosti sem a tam a štěbetaly. Asi vybíraly, které z prázdných hnízd letos obsadí...
|
Další důkaz svého "technického myšlení" jsem podala, když mi byly čtyři roky. Zima toho roku byla na sníh bohatá, a tak když přišlo předjaří, našlo sluníčko obě strany naší ulice lemované barikádami sněhu, které tam nahrnul sněžný pluh. (Podotýkám, že to byl ještě ten klasický, dřevěný, tažený poctivým valachem, který...
|
Čas běžel a z maličkého bratříčka se pomalu stával malý bratr. Skutečně, až do konce základky patřil ve třídě mezi nejmenší kluky a to ho pěkně štvalo. Teprve o prázdninách před prvním ročníkem gymnázia se začal trochu vytahovat. Ještě se nestačil na gymnáziu ani zabydlet...
|
Pokud si vzpomínám, byl bráška i mistrem přebreptů a "hlášek". A dopouštěl se jich i ve věku již odrostlejším. Když byl v první třídě, pobavil nás všechny u stolu při štědrovečerní večeři speciálním požadavkem. Zatímco já vždy nenáviděla pokrmy, které obsahovaly maso s kostí, a snažila se jim vyhnout...
|
Přece jen se budu muset znovu vrátit do doby, kdy byl můj bratříček ještě malý chlapeček. Vzpomněla jsem si ještě na jednu příhodu, která by mohla být důkazem, že máme společné geny.
Každé prázdniny jsme s maminkou jezdívali k její velmi staré tetě do jedné vesnice nedaleko Hustopečí u Brna...
|
Čas plynul, měsíce ubíhaly a můj bratříček, který dostal jméno Libor, rostl jako z vody i přes mou počáteční nepříznivou prognózu. Dorostl do věku, kdy bylo na čase pochlubit se širšímu okruhu příbuzných a přátel jeho "opluskaným" tělíčkem i vznosnou elegancí, s níž "pásl koníčky"...
|
Hned v prvním povídání jsem se zmínila o tom, že brzy poté,co jsem oslavila své čtvrté narozeniny, spatřil světlo světa můj bratříček. Co jeho narození předcházelo, to také myslím stojí za zmínku. Když mi táhlo na čtvrtý rok, začala jsem být čím dál, tím častěji bombardována dotazy, zda bych si nepřála sestřičku či bratříčka...
|
Za chvilečku se začtete do mé poslední vzpomínky z raného dětství. Ale protože znám zásadu Nikdy neříkej nikdy(!), nechávám si zadní dvířka aspoň na půl dlaně pootevřená. To kdyby se v mé ospalé paměti přece jen probudila ještě nějaká vzpomínka, aby se sem měla kudy protáhnout...
|
Snad to bylo tím, že včera skončilo první pololetí školního roku a žáčci přinesli domů vysvědčení, ale vzpomněla jsem si, jak to bylo s mým prvním vysvědčením. Strašně ráda jsem se doma vždy dívala, jak maminka svým úhledným, až kaligrafickým písmem vyplňuje vždy na konci ledna a června blankety vysvědčení. Nevím proč, ale...
|
Svého krasnického kamaráda Otu jsem už představila coby hlavního protagonistu v dramatu se zapomenutými kalhotami. Byl ovšem také zdatným spoluhráčem při našich dětských hrách. Jak už jsem se zmínila, v prostoru mezi vilkou, kde jsem bydlela, a okrajem Krasnice měla stát velká moderní škola...
|
Jak už jsem dříve psala, vilka, kterou jsme v Krasnici obývali, stála na samotě. Nebo přesněji: na samotě stály domky tři - naše "ředitelská" vilka a dva dvojdomky, z nichž každý obsahoval dva pěkné byty v přízemí a dva útulné bytečky v podkroví. Vedle domků ještě měla stát moderní pavilonová škola, ale přišla válka...
|
Ve svých vzpomínkách, které se pomalu chýlí ke konci, nemohu zapomenout ani na svého parťáka z Krasnice - Otu. Ota byl syn krasnického dentisty a byl o necelé dva roky mladší než já. Bydlel však skoro v sousedství, naše domy stály prakticky na samotě (o tom napíši příště), a tak v době, kdy se...
|
Moje vzpomínky měly za sebou následovat chronologicky, ale moje paměť rozhodla jinak. Následující vzpomínka by měla mít svoje místo hned někde na začátku "bratříčkovského" období, jenže v mé paměti se "vylíhla" až teď...
Liborek tehdy neměl ani celý rok...
|