To byl jednou jeden kluk, vùbec neposlouchal rodièe a dìlal si, co chtìl. A nejradìj ze v¹eho si hrál se sirkami, vytahoval z krabièky jednu za druhou a ¹krtal a ¹krtal, a¾ nezùstala ani jedna. Bylo to moc nebezpeèné, mohl nìco zapálit, tøeba záclony na oknì nebo krabici s...
|
©vec mìl v dìdinì v¾dycky práce dost. Jedny botky se k nìmu nosily nepoèítanì. Nikdy se nestalo, ¾e by je zedøelo jenom jedno dìcko. Dìdily se. První mé cesty k ¹evcovi vedly ke starému Gojovi. Bydlel v malém døevìném domeèku hned u hlavní cesty...
|
Znáte to? Znáte ten pocit, znáte to, kdy¾ se cítíte tak unavení, ¾e se vám nepøestávají klí¾it oèi, a pøesto nemù¾ete usnout? To znám moc dobøe.
Vidí¹ ji? Vidí¹ ji, Hani? V¹echny ty hvìzdy záøí jenom tobì! A já je pro tebe v¹echny získám...
|
Narozeniny. Jsem ve vìku, kdy u¾ není co oslavovat. A pøece. V lednièce mám nìkolik lahví vína, na stole pøetékající vázy kvìtin, ve ¹pajzu bonboniéry, dárky od nejmilej¹ích. Je vycídìný jarní den. Milena zazvonila u branky a...
|
Byly jednou èíslice, které bydlely v poèetníku, kam je zapsal støapatý kluk. Proto¾e se mu nechtìlo moc uèit a byl dost nepoøádný, místo aby je napsal pìknì rovnì do øádku nebo pod sebe, podle toho, co právì poèítal, na¹krábal je jen tak...
|
Já vím, ¾e není mo¾né zastavit, nebo dokonce vrátit èas, ale co¾ zkusit aspoò v na¹em èasopise o¾ivit pohádku jako takovou? Paní Mara, pro dìti kouzelná babièka, s tím u¾ dávno zaèala a nìkteøí z nás v tom pokraèují. Mnohé dìtské prùpovídky...
|
Kdy¾ Tonka do¹la ke kamennému mostku, za kterým se Doubravka toèila v hluboké tùni, opøela se o parapet, aby si nadlehèila na zádech nù¹i zeleného. Podívala se k ®abokrcké hrázi, do aleje mladých dubù a pøi¹la k ní vzpomínka na Lojzu. Cípem zástìry si vysu¹ila...
|
Tichým veèerem zaznívá klekání.
kraj se ubírá zlehounka do spaní.
U¾ jen z Babínù kaplièka,
co dr¾í tu dávnou strá¾ ¹erem prosvítá.
Pøekrásný je domov ná¹.
Ráno zamává za vodu Orlíku
po¹le na obzor pozdrav ná¹...
|
Tichým veèerem, doznívá klekání. Kraj se ubírá zlehounka do spaní.
Jenom Babínská kaplièka, co dr¾í tu dávnou strá¾.
¹erem prosvítá.
Ta krása je domov ná¹. Ráno zamává, pøes vodu Orlíku. Po¹le na obzor, pozdravy...
|
Mìli jsme jednu krávu a nìkolik mìøic pole. To bylo na její ob¾ivu málo. Nìco jsme v¾dycky pøikupovali a su¹ili na tzv. mìstském, proto¾e pozemky patøily Fren¹tátu. Hlavním zdrojem krmení na¹í krávy v¹ak byla od kvìtna do podzimu byla tráva z lesa a...
|
®ivot je plný krásy a radosti. Jistì nám dáte za pravdu, ¾e ten nejkrásnìj¹í èas ¾ivota je dìtství, které je plné fantazie, tajù a pøekvapení. Nezále¾í na tom, kde ¾ijete a èím jste obklopeni. Dìtství má své kouzlo. Autorem tìchto kouzelných obrázkù je kouzelný...
|
V pelí¹ku pod trnkou na kraji lesa bydlela jednou jedna zajeèí maminka. Mìla odtud pìkný výhled na pole a louku dole u potoka. Moc se jí tam líbilo, proto¾e trnka ji svými hustými a pichlavými vìtvièkami dobøe chránila pøed bøeznovou nepohodou...
|
Pøátelé pisálkové, pøátelé malíøi moji - zkrátka vy v¹ichni, co ke své práci, èi pøedev¹ím ke svému ¹tìstí a uspokojení se potøebujete inspiraci. Ta jest pojmem docela ¹irokým, kdy¾ se zamyslíme poøádnì a...
|
Kredenc patøíval k nejvýstavnìj¹ím kusùm nábytku. Nejdøíve to byly dvì skøíòky, v¾dycky natøeny bílou barvou. Spodní byla mohutnìj¹í a ukládaly se do ní hrnce, horní byla útlej¹í, stála na té spodní na dvou boèních stìnách a patøil do ní porcelán a sklo...
|
Ohlásil hajnej Rù¾ièka. Pozejtøí jedu pálit trnky do Partutovic. To znamenalo pro zamìstnance ¹kolního polesí v Hranicích stav pohotovosti. Pro upøesnìní jde o rok asi 1958. Vìdìlo se, ¾e to je pozvání na akci èasovì nevymezenou. Jen¾e pan foøt mìl v té dobì...
|