Coby reakci na muj clanek "Byl Masaryk proti-cesky?" mne muj dlouholety pritel, profesor Oldrich Kyn z Boston University obdaril radou odkazu, ktere dale dloubaji v mnou pocatem tematu. Mistnim nacionalistum se omlouvam za casti textu, ktere jsou psany v anglictine. Pokud se nechcete zdrzovat ctenim, ci jsou-li snad cizi jazyky nad vase schopnosti - kratky cesky vycuc je nasledujici...

V týdenníku, který mi kdosi poslal z Česka, jsem našla reportáž napsanou žurnalistou, kterého v jeho vlastním zájmu raději nejmenuji. Pojednávala o nejdražších a nejlepších restauracích v Česku. Tedy v Praze. Prý se v nich skvěle najíte, ale také za to hodně zaplatíte. Hošík tam byl zajisté na účet redakce...

Teprve po rozpadu Sovětského Svazu, když nastala možnost nahlédnout do některých tajných archivů, vyšly najevo důležité, doposavad nezveřejněné skutečnosti. Velká říjnová revoluce byla vlastně vyvolána omylem...

Jára Cimmerman byl tak hluboce dojat projevy sympatií, kterých se mu dostalo od místních obyvatel, že se rozhodl na tomto místě nějaký čas setrvat. Rozhlížel se z Vaalsbergu a uviděl západním směrem příjemnou krajinu. Byl to zajímavý kousek zeměkoule, velikosti 3,37 čtverečního kilometru, který se svojí špičkou dotýkal nejvyššího bodu Nizozemí a nazýval se Moresnet...

Tohle bude asi mnohým pánům připadat jako povídání, týkající se pouze žen. Což je veliký omyl. V poslední době kupodivu přibývá mužů, postižených stejnou nemocí. Také se článek možná někoho dotkne proto, že je to nepříjemné téma, k ranní kávě se nehodí a ani po dušičce nehladí. Oč jde...

Hodně se píše o geniálnosti Járy Cimmermana, ale málo se ví, že se připravoval na zdolání Mount Everestu. Za tím účelem slezl všechny evropské velehory, jenom mu scházelo zdolání nejvyšší nizozemské hory Vaalsberg...

Moje babicka, z Hedvickovy strany, se jmenovala Ruzena. Ovsem protoze to bylo na Hane, tak jsme nepouzivali slova babicka, to je cechismus, ale rikali jsme ji starenka. Starenka Hedvickova se narodila v roce 1895 a za svobodna byla Skopalikova a jeji stryc byl architekt Skopalik...

Články o automobilismu a řidičích, které se občas na Seniortipu objevují, ve mně vyvolaly vzpomínky na různé zážitky z mého pohnutého života. V šedesátých letech se mi, díky kamarádovi v knihkupectví zaměstnanému, dostala do rukou kniha Jacka Kerouaca "Na cestě" a později také od stejného autora "Říjen v železniční zemi". Vůbec jsem tehdy netušil, že se mi o mnoho let později...

Hovořila plynně německy, anglicky, francouzsky a španělsky - a samozřejmě také rusky. Ve třicátých letech byla ráda, že se k tomu všemu též jaksi mimochodem naučila i těsnopis a psaní na stroji a mohla tedy pracovat v Berlíně na ministerstvu zahraničních věcí. Později stála nebezpečně blízko příprav atentátu na Hitlera...

Dostal jsem řadu emailů se zoufalým nářkem, že pořád píšu jen o Česku a že už z toho chudáci mají deprese. Takže dnešní článek bude o Japonsku, to by vás mělo duševně povznést. Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka...

Přesto, že žiji v Kanadě, tak mne dění v Česku velice zajímá. Technologie to umožňuje s úplnou snadností. Čtu kromě denního tisku také diskuze k nim. Úroveň diskuzí je rozdílná a tak diskuze na SeniorTipu mne, až na výjimky, příjemně překvapily. V poslední době poněkud zpomalily a tak bych rád otevřel diskuzi na téma o volebních preferencích. Možná, že brzy budete volit znova, já bych tomu dal přednost...

My jsme videli Fluchtlinglager Traiskirchen uplne jinak. Bylo to nadherne misto, kde jsme potkali spoustu novych celozivotnich pratel, takovy "Club Med" kousek od Badenu na jih od Vidne. Potkal jsem tam Dusana Apfela, Milu a Zuzku Vargovy, Petra a Ivu Smejkalovy, bratry Masarovy, Rostu Rusa, Roberta Bodu, Karla Resla, Hanku Frycovou...

Kdyz mi bylo asi sest nebo sedm let v zakladni devitilete skole v Kojetine u kostela (byly tam dve skoly, proto se to rozlisovalo), nase tridni ucitelka Ludmila Hermanova nas vsechny nahnala do telocvicny, kde stali pionyri v bilych kosilich a salutovali. Nas postavili do rady podle velikosti, ja jsem druhy nejvetsi, Lada Sevcik byl vzdy o kousek vyssi a rozdali nam jakesi odznacky. Vic nic...

Tuhle růži z naší zahrady posílám jí všem lidem dobré vůle. Všem těm, kteří se zajímají i o druhé a ne jen o sebe a dokáží pochopit, že vlastně každý člověk žije trochu jinak, že ho možná těší jiné věci a že na to má právo, pokud tím nějak ostatní lidi neomezuje a neškodí jim...

Tým psychologů se po diskusích shodl na pravidlech šťastného života - Láska - Věnujte maximální pozornost vztahům s lidmi, buďte co nejčastěji ve styku s těmi, které milujete. Milovat a být milován, to je vrchol lidské blaženosti...