Honza Frait je velký obdivovatel veteránù. S partou kamarádù zrekonstruoval forda 16 a 67, èervené hasièské auto pragu RN, do které se chystají vmontovat orchestrion. Ve sbírce jim v¹ak nechybí ani...
|
Byla jednou jedna krásná stráò, která se koupala ve sluneèních paprscích od rána do veèera a pøekrásnì vonìla rozkvetlou mateøídou¹kou. Kdy¾ ráno sluníèko vykouklo nad východním obzorem, rozzáøila se jako posetá drahokamy, jak se zatøpytily kapièky rosy na ka¾dé travièce...
|
Bylo to dávno, pradávno. Dokonce je¹tì dávnìji ne¾ prapradávno, tak¾e si to na této na¹í zemìkouli u¾ vùbec nikdo nepamatuje! Pokud by náhodou nìkoho zajímalo, jak to tedy vím, tak...
|
Ve vzduchu u¾ bylo znát, ¾e se schyluje k podzimu, ale je¹tì byl krásný den. Mo¾ná poslední v tom leto¹ním horkém létì. Jak Ferda uvidìl ruksak, vìdìl svoje. Výlety miloval a za malou chvíli u¾ nedoèkavì pøe¹lapoval u dveøí...
|
Al Capone Chocokiss! Kdybych z minulosti neznala briardí povahu, tøeba bych se i polekala, jen¾e jsem taky vyuèena ¹arplanincem a kavkazanem a tenhle Al Capone je navíc Chocokiss! Tak¾e teï po mnoha mìsících na¹eho...
|
Kdy¾ po osmiletém sou¾ití opustil kavkazana Lorda jeho kamarád irský vlkodav Cedrik, aby se rozbìhl po voòavých nebeských loukách, nìjakou dobu nám trvalo, ne¾ jsme si na novou realitu zvykli. Následující tøi roky byly...
|
Nenechala mì dospat. No jako obyèejnì! Copak u¾ zvonil budík? Zapomnìla jsi, co jsme si domluvily? ...Mlè u¾ koneènì, probudí¹ Mílu! - okøikovala jsem ji tlumenì a tak dlouho, dokud mi nedo¹la trpìlivost a nepochopila jsem, ¾e se namáhám...
|
Rodièe nám v¹tìpovali, ¾e závist je ¹patná lidská vlastnost. Øídím se tím celý ¾ivot, ale v dìtství, to se musím pøiznat, jsem pøece jenom závidìla. Svým sourozencùm kudrnaté vlasy - Jindra i Jarmila mìly hlavu plnou kudrlinek, stejnì tak bratøi Bedøich a Drahomír. Kluci k tomu mìli veliké modré...
|
Kdy¾ se koneènì jaro vyklubalo ze snìhových peøinek a místo severáku zaèal foukat teplý ji¾ní vítr, probudila se ve svém doupìti máma medvìdice a ven na sluníèko vyvedla i dvì neposedná a zvìdavá medvíïata. Ta nikdy je¹tì nevidìla stráò zalitou sluncem, nevìdìla nic o potùèku...
|
Simonce, které øíkám Vanilka, jsem ¹la koupit do papírnictví puzzle. To dítì je hraèièka a má svatou trpìlivost s tìmi skládankami z nestejnomìrnì vysekaných dílkù, které ve finále tvoøí obrazec. Prodavaèka...
|
Jako malé dìcko jsem se stra¹nì bála. Pokud moje pamì» sahá, ne¹la bych spát do lo¾nice, sama. Od kuchynì ji oddìlovala úzká síò, do ní¾ se ¹lo pøes malou verandu pøímo z venku. V síni byla v¾dy rozsvícená lucerna, která jinak slou¾ila jako pøenosné osvìtlení do chléva, do sklepa a...
|
Jsem sice blázen, ale jsem tvùj kamarád. Jsem sice vrahem, ale mám tì stra¹nì rád. Jsem jako vláha, co chladí tvoje rty. Jsem jako pára, co pálí tvoje sny. Jsem tvoje srdce, co za tebe ruku líbá. Jsem tvoje srdce, co...
|
Jaroslav je kreativec. Chtìlo by napsat to slovo velkými písmeny, proto¾e on se nezatì¾uje ¾ádnými obvyklými, danými postupy v jakékoli èinnosti. V jeho profesi je to jistì klad, to v¹ak nemohu posoudit. Já, praktický pøízemní jedinec, mohu míru jeho tvoøivosti...
|
Ach, ta láska! Èlovìku zamotá hlavu v jakémkoli vìku. Já to znám. Mám zku¹enost ze tøetí tøídy. Kdy¾ jsem se s rodièi v osmi letech pøestìhovala z rodných Petrovic do Rakovníka, maminka...
|
Plaval starý ¾abák z ostrova domù, u bobøí hráze
cestou se stavil. "Vylez, vypasený bobøe,
¾aluji tu na tebe, nebo» vùbec není dobøe
mít byt jenom pro sebe! V tak velikém domì
bydlelo by rádo...
|