Pøed dvìma lety na svìt vykouklo malé chundelaté ¹tìnì. U¾ jeho jméno vyvolává pøíjemné my¹lenky: "Never Say Never". Jak je mo¾né, ¾e k nìmu tak sedí? Proè, kdy¾ se na nìj podívám, cítím takovou energii do...
|
Není to staromilství, kdy¾ pøi pohledu na hrozen ¹kolákù èekajících na autobus se mé my¹lenky zatoulají a zastaví se u mé cesty do ¹koly.
Jakou jsme to my, ¹koláci narození v klínu hor pod samotným Radho¹tìm a putující dennì do fren¹tátské mì¹»anky, mìli výhodu! V¾dy» cesta do ¹koly...
|
Renomovaní entomologové by se jistì podivili, jak jsem pøi¹el na tesaøíka nigerijského, kdy¾ ¾ádný takový jim není znám. Proto se rovnou pøiznám, ¾e jsem si ho vymyslel. Tedy ne toho brouka, ale jeho jméno, a to èistì z nouze, proto¾e jeho skuteèné ani vìdecké...
|
"Já se snad u¾ narodila s ta¹kami v ruce," øíkala jsem si v tom pøedvánoèním èase, kdy¾ jsem bìhala z jednoho konce Olomouce od Jiøinky, které vyplivlo koleno, na druhý konec k tetì Lídì se zablokovanými zády...
|
V èervnu roku 1954 se nám narodil syn Tomá¹. Bydleli jsme tehdy v domì rodièù mé man¾elky ve Vraném nad Vltavou, a kdo to tam zná, jistì rád potvrdí, ¾e tato obec s výhodnou polohou na Vltavì má navíc i velmi pìkné okolí. Vystoupá-li náv¹tìvník jen pár set...
|
Uprostøed zelených luk a polí byl odjak¾iva jeden malý rybníèek. Voda v nìm byla èistá a teplá, jak ji sluníèko prohøívalo. Na jeho bøezích rostlo vysoké rákosí, kde mìl hnízdo chøástal, a na nedaleké vrbì sedával ledòáèek, který ve svém barevném kabátku vypadal jako vzácný...
|
V roce 1950 mne vojen¹tí páni, èi vlastnì soudruzi, povolali do slu¾by socialistické vlasti. Narukoval jsem sice do Kolína, kam byl z Prahy jen skok, ale po pùl roce jsem ji¾ odjí¾dìl do spojaøského uèili¹tì v Novém...
|
Byla jednou jedna pìkná zahrada pod vysokou strání. Kamarádily spolu, proto¾e na stráni i v zahradì rostlo plno u¾iteèných léèivých bylinek, v¹elijakých kvìtin divokých i pìstìných a stromy i keøe. Stráò se ráda dívala do upravené zahrady a posílala jí na pomoc vèelky...
|
Pøiházejí se v ¾ivotì vìci a události, které spolu nìkdy vzájemnì a pøímo osudovì souvisejí. Pøíèinami velkých, mnohdy osudných a tragických následkù bývají vìt¹inou neblahé lidské vlastnosti, zloba, pýcha èi závist - koøeny zla, ústícího èasto v tragédie...
|
Po válce, kdy na¹e pohranièí bylo zbaveno nìmeckých obyvatel, vznikl v tìchto regionech velký nedostatek pracovních sil, který postihl hlavnì oblasti zemìdìlství a lesnictví. Proto¾e podobné problémy øe¹ila tehdej¹í vláda...
|
Byl èervenec roku 1938 a já si u¾íval právì zaèínajících prázdnin. Bylo mi deset a jako vesnický kluk jsem byl od rána do veèera venku. Hrál jsem s kamarády kopanou, pásl husy, chodil na trávu pro králíky, lezl k...
|
A¾ úplnì dole pod strání s keøi rozkvetlých ¹ípkových rù¾í a mladých doubkù stála malá chaloupka a na jejím dvorku psí bouda. Bydlel v ní chundelatý pes Haf se svým synem Hafáèkem. Bylo jim tam dobøe, proto¾e se o nì v¹ichni domácí...
|
Nikdy u¾ nebyly zimy takové jako v dobì mého dìtství. Kdy¾ mne malièkou vozívala maminka na saních poøádnì zabubanou ve fusaku z beránka po silnici, kterou peèlivì prohrnuly pluhy, nevidìla jsem nic ne¾ vysokou hradbu snìhu po obou stranách. Jely jsme...
|
Jsem pacientem polymorbidním a nevím, kolik dní mi je¹tì zbývá. Proto se sna¾ím vykoupit se z vin.
V¾dy» na mne cestou tetka s kosou kývá. Násobný bypass, embolka i rak mne zlobil. V kyèlích si nosím kovových pár...
|
Jak dlouho je¹tì zvládnu boxovat? Pìt, ¹est let? A co potom? Mládí v trapu, iluze taky, ov¹em ty prachy... ty prachy zamèené v oprýskané plechové skøínce jsou skuteèné. A mù¾ou se zmno¾it. A» jde nìjaká zpropadená èest do háje...
|