Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
S Jájou a Josefem Dvoøákovými jsme vzpomínali na jejich ¹i tzu Beníèka pøed pøedstavením v divadelní kavárnì Divadla U hasièù. Známý herec, skvìlý komik a nenapodobitelný pøedstavitel vodníkù, jinak hlava rodiny, se sice tváøil, ¾e Jája "stejnì v¹echno ví", pøesto...
|
Na jaøe leto¹ního roku vy¹la pod názvem Deníky Ondøeje Sekory 1944-1945 neobvyklá kniha. Její zvlá¹tnost spoèívá v tom, ¾e obsahuje nejen malíøovy deníky z vìznìní za druhé svìtové války, ale i kreslené obrázky, které...
|
Pejskové nám byli dáni Stvoøitelem jako nejvìrnìj¹í pøátelé. Ale jen za pøedpokladu, ¾e jim dáme lásku a budeme s nimi umìt pracovat. Pak nám dají hodnì radosti. Pes není vìc, pes je bytost schopná velké lásky. Od dìtství byli psíci v na¹í rodinì...
|
Zvíøata dodávají èlovìku tolik lásky. A je jedno, jestli máme psa nebo hada, jen kdy¾ ho máme rádi. Mìla jsem pejska, teï mám kocoura, maminka mìla deset koèek. Zvíøata, to je zkrátka celo¾ivotní láska. V rodinách, kde jsou zvíøátka, jsou dìti ménì sobecké, proto¾e...
|
Vincek Cícù není hlava. Jistì rozumíte: Na absolvování základní ¹koly spotøeboval skoro dvakrát tolik èasu, ne¾ kolik je ho obvykle potøeba. Seznam jeho zamìstnání by poètem mohl konkurovat výètu biblických jmen...
|
Kdo by nerad vzpomínal na prázdniny! A právì k nim se vá¾ou vzpomínky na moji Dixi, prvního psa, kterého jsem dostala, kdy¾ mi bylo ètrnáct. Do¹lo k tomu docela nerománovì. U babièky a dìdy na vesnici jsem chodila ka¾dý den do statku ke Stankovskému rybníku pro mléko...
|
Horké letní odpoledne dolehlo na autobusovou zastávku ®elivského. V tu dobu bývá dopravní "sedlo" a na autobusy se èeká del¹í dobu. Jistì i proto se nad stanicí rozprostøela nuda, bublající a houstnoucí jako správnì vaøená povidla.
I èekající...
|
"Vyprávìl jsem ti nìkdy, Koljo, o Kazanovi? To byl pes mého bývalého spolu¾áka a kamaráda Michala Dyrynka. Tehdy jsme byli je¹tì hloupí kluci a mìli v hlavì jen samé lotroviny. Dneska je...
|
"S tím ©vandrlíkem musí bejt ¹vanda!" zabruèel si jakoby pro sebe Kolja, kdy¾ jsem mu doèetl pøíbìh z Chodova. "Taky ¾e je! V¾dy» jeho nejlep¹í pøátelé mu jinak neøeknou ne¾ ©vanda!" potvrdil jsem. "Tak¾e se ©vandou je ¹vanda a se ©vandrlíkem sranda," huhlal si mùj pes...
|
Mùj tatínek sice na dobrodruha nevypadal, ale lze dolo¾it, ¾e jím opravdu byl. Pøed rokem 1936 jsme bydleli v malé michelské garsonce, do které jsme se ve¹li jen s velkými potí¾emi. Pøesto tatínek usoudil, ¾e místa máme dost, a kdoví odkud pøinesl do rodiny ¹tìnì vlèáka. Byla to fena a...
|
Zámìrem knihy je zamyslet se nad projevy duchovního vzestupu, který v souèasné dobì velmi intenzivnì v¹ichni pro¾íváme. Na¹e tìla synchronizujeme se zvy¹ujícími se vibracemi planety Zemì a to v nás zpùsobuje velké zmìny. Ráda bych se v této knize na nìkteré tyto zmìny zamìøila...
|
Oldøich Èepelka (nar. 1948) vzpomíná v kní¾ce Maléry a já (vydalo nakl. Petrklíè) na svého otce, také Oldøicha Èepelku. Ten se narodil v roce 1897 a kní¾ka zachycuje nìkolik jeho vlastních "malérù" - tak si dva pøeètìte. On táta byl taky pìkný novátor...
|
Pøi¹el jsem k té kní¾ce v knihovnì vlastnì náhodou a zaujala mne. Kdy¾ jsem se zaèetl, pøekvapilo mne, jak vlastnì málo vím - a nejspí¹ nejen já - o ¾ivotì jednoho z nejvìt¹ích spisovatelù v¹ech dob, Fjodora Michajlovièe Dostojevského...
|
Mùj pes má rád DROBEÈKY, tak jako já. Vá¹ taky? Nééé, já nemyslím ty drobeèky, které vám nìkdy spadnou na zem od stolu, ale "Drobeèky (Drbeèky) z pùjèovny lidských du¹í" od pana Vlastimila Brodského. Abych to je¹tì upøesnil, tak Kolja má v této knize rád...
|
Podnes se ten pøíbìh o lásce a zradì dobøe poslouchá. A nic na tom nezmìní ani profesní kvalifikace kriminalistù, ¾e se ve skuteènosti jednalo o zloèince a kriminální èiny. ®ivot revoltujícího zbojníka Nikoly se stal legendou pøedev¹ím díky spisovateli Ivanu Olbrachtovi. Románovou...
|
