Tìch pejskù probìhla mým ¾ivotem celá øada. Ten první byl køí¾enec nìèeho s nìèím, nesmírnì bystrý a pøátelský, ten kus dìtství, který jsem s ním pro¾il, poznamenal nezapomenutelnì. Bydleli jsme tenkrát na Spoøilovì a on podnikal výlety do blízkého i vzdálenìj¹ího okolí...
|
Moje ¾ena Jarmila, pøi¹la na chvíli domù z práce v mateøské ¹kole, kde pracovala jako kuchaøka. "Pepiku, potkala jsem pana in¾enýra, co bydlí naproti v paneláku. Øíkal mi: "Paní Fousková, kdy¾ ten vá¹ man¾el rejpá do re¾imù, tenkrát i teï, øeknìte mu a» si koupí satelit! Aby mìl pøehled, co...
|
Dne¹ní dìti umí sice u¾ v pøed¹kolním vìku nainstalovat novu hru do poèítaèe nebo vlo¾it video na youtube, ale pøeètení textu del¹ího ne¾ je sms zpráva, to je pro nì pøíli¹ velká námaha. Co s tím, øíkáme si? Pìtadvacet na holou USB kabelem nepomù¾e, zvá¾it...
|
Na procházce pod památnou horou Blaník vypravuje dìda svému vnukovi povìst o blanických rytíøích, kteøí vyjedou na pomoc èeské zemi, a¾ jí bude nejhùøe. "A dìdo, proè tedy u¾ nevyjeli?" "Proto¾e je¹tì není úplnì nejhùøe!" Chvíle ticha. "Hm, to...
|
Øíkali jsme jí babèa. Byla vrátnou v podniku, situovaném v obyèejném obytném domì, kde byly kanceláøe, a který byl souèástí rozlehlého obytného bloku, svírajícího veliký dvùr. Tam byla kovozpracující výrobna. Babèa mìla k dispozici malou telefonní...
|
Poláèkùv román Podzemní mìsto nemá souvislou dìjovou linii, spí¹ jsou to obrázky ze ¾ivota vojákù v zákopech na nehýbající se ruské frontì kdesi na Volyni. Ústøední postavou je a¾ do poloviny...
|
Na¹tvali jsme se stra¹livì! Kdo? No pøece Ferda Ajnfach, jeho pøíbuzní, v¹ichni Ferdové, já a na¹i kamarádi. Proè? Zjistili jsme, ¾e je nás pøesnì tolik, jako èlenských státù NATO, vèetnì tìch nových! A pøitom nás nikdo...
|
Koncem srpna roku 2003 oslavovali doma¾liètí turisté kulaté výroèí zalo¾ení svého spolku a pozvali proto na Chodsko pøátele ze v¹ech koutù republiky. Dcera v té dobì brigádnièila coby prùvodkynì na hradì ©vihov u Klatov, vyrazili jsme tedy s man¾elem a synem do Doma¾lic ve...
|
Zrovna, kdy¾ jsem se vykoupal a navlékl si na nahé tìlo ¾upan, zazvonil zvonek. Vzal jsem sluchátko od domovního telefonu. "Tady jsem já, Jarmila," ozval se hlas mé ¾eny, "zmáèkni tlaèítko. Zapomnìla jsem doma klíèe." Zmáèkl jsem tlaèítko, zezdola od vchodu do paneláku se ozvalo...
|
Zdá se najednou snadnìj¹í, chtít zmìnit svìt. Lékaøe Jana Hnízdila není tøeba nijak zdlouhavì pøedstavovat. Hnízdil je dobøe veøejnì znám jako propagátor celostní a psychosomatické medicíny a tvrdý kritik politicko-stranického systému i souèasného zdravotnictví. Hnízdil také o medicínì...
|
Pøes pøechod pro chodce, kde byla vyznaèena maximální rychlost 30km/hod., pøeletìlo silné auto rychlostí ètyøikrát vìt¹í. Ve vzduchu se zachvìl tì¾ký decibelový "náøez", který nafukoval vnitøek vozu i kebuli øidièovu. Babièka, která uskoèila a zkoprnìle se opírala o francouzskou berli, si odplivla a...
|
V Rudolfovì zápisníku je mno¾ství básní a písní, zapsaných ve vzpomínkách zejména v roce 1920 ve Starých Hamrech. Nìkolik je i ruských, psaných azbukou i latinkou. Nìkteré jsou zvlá¹» zajímavé a¾ dojemné...
|
Bydlíme s mým dvacetiletým synem Markem s dìdou. Dìda je moc hodný star¹í pán s kulatým bøí¹kem, který má rád své pohodlí a dodr¾uje své zvyky. A proto¾e moje maminka, která s ním ¾ila asi tøicet let, kromì...
|
Nejprve bude na místì zmínit se o dlouhé historii 6. hanáckého pluku, v nìm¾ slou¾il ná¹ Rudolf Èmejla - ta se zaèala datovat ji¾ na konci tøicetileté války. Z trosek vojsk, která opou¹tìla boji¹tì tohoto tøicetiletého konfliktu, vytvoøil toti¾ braniborský kurfiøt...
|
4.èervence byl jsem zajat u Ro¾ice; v 11 hodin dopoledne pøíchod do lesa, zastávka do veèera, pøi èem¾ se s námi ruské vojsko spøátelilo a uhos»ovalo s machorkou a vínem a chlebem odtud v¹ak nastalo nìkolik dní trapných, první dvì noci a den úplnì nejhor¹í a¾ do Rovna cesta...
|