Vyptává se mì vnuèka na koupali¹ti. Je jí to hroznì divné, ona i její malý brá¹ka plavou od ranného dìtství. Kdy¾ s nimi chodím k vodì, snesu jí jen po kolena, a úzkostlivì se dr¾ím zábradlí. Ví¹, ani tam, kde jsem narodila, nebylo ¾ádné koupali¹tì, a nejbli¾¹í rybník, ve kterém se dalo koupat, byl vzdálený asi 15 km...
|
Usly¹ela jsem v kontejneru naøíkat malé ko»átko. Nìjaký necita se ho zbavil. Vzala jsem ho do dlaní, tøáslo se zimou a asi i hladem. A tak jsem si to chlupaté klubíèko vzala domù. Ko»átko se rychle zotavilo a zakrátko bylo jasné, kdo vládne v mé domácnosti...
|
Psi a lidé aneb i psi mají stejné trápení s láskami jako lidé. Ka¾dé ráno potkávám nádherného psa, který venèí svého páníèka. Táhne ho za sebou, smýká s chudákem starým po chodníku a páníèek neustále hovoøí:"To ví¹, Alberte, je¹tì to projdeme aspoò dvakrát, v¾dy» já vím, ¾e si chce¹ zabìhat, ale nemù¾u tì brachu pustit z vodítka! Vyhlá¹ka, ví¹? To by mnì zase pokutovali a na to já brachu nemám...
|
Nestaèila jsem zrealizovat své perfektní výpoèty a plány jak odejít z tohoto svìta a nikomu neublí¾it. Obklopena láskou své rodiny a pøátel jsem se pomalu zotavovala ze svého dobrodru¾ství. Tìlo sice na èas dalo o sobì vìdìt co v¹echno vlastní za orgány. Do té doby jsem netu¹ila, ¾e mám slinivku, ¾luèník, ¾e se mohou i støeva zanítit, ¾e srdce mù¾e vynechávat, tlak støídavì letìt do oblak a následnì upadnout do hloubky nìkolika metrù...
|
Absolutnì a intenzivnì jsem se pokou¹ela jsem se zhodnotit svou situaci. Na lavièce zùstat sedìt nemohu, den stárnul, já sice také, ale pøíli¹ pomalu na to, abych tady zetlela bez pov¹imnutí.
®e bych ¹la do hotelu, ráno se dopravila nìjak do Texasu, a tam se pokou¹ela domluvit si pøestup na náhradní letadlo do Londýna a pak do Prahy, to bylo nad mé momentální síly...
|
Nechala jsem se na malinkatou chvilku uná¹et pøedstavou, ¾e ¾iju dál. Nìkde jinde. S nìkým jiným. Ne¹lo mi to. Neumìla jsem si u¾ pøestavit nic ne¾ to, co jsem si peèlivì naplánovala. Dìsila mne jakákoliv jiná aktivita, kterou bych musela vyvinout, a hlavnì ta, abych ¾ila dál.
Byla jsem posedlá, obluzená, nemocná...
|
Kdy¾ se mne dneska ptají mojí pøátelé, proè jsem se prostì nesebrala a neodjela domù, neumím odpovìdìt. Snad pøíli¹ná izolace od ostatního svìta, snad nemo¾nost sebereflexe ani zpìtná vazba, ani mo¾nost posoudit svou situaci s klidným rozumem zpùsobila, ¾e jsem upadla do zvlá¹tního stavu. Snad je to nìjaká diagnóza, ale to mi bylo houby platné, prostì to na mnì sedìlo, svíralo mne to, drtilo, bránilo dýchat, bránilo ¾ít...
|
Tak jsme koneènì zase po del¹í dobì spolu a povídáme si. Moc nám to obìma chybìlo, ale Linda mìla a je¹tì má v poslední dobì velké problémy, zejména v citovém ¾ivotì, myslím, ¾e co nevidìt ukonèí tu bezvýchodnou známost se svým ¾enatým pøítelem.Doufám. Zatím ho ale je¹tì pøíli¹ lituje, tak¾e to bude je¹tì chvilièku trvat.
Je máj, lásky èas, a tak je podle mì téma na¹eho povídání nasnadì. Pøinesla jsem dokonce kní¾eèku ver¹ù o lásce, myslela jsem, ¾e se trefím do nálady, ale Linda to odmítá jen vzít do ruky a dokonce se trochu rozèiluje...
|
Lásko, hulákal u¾ v gará¾i. Pøedstav si prodlou¾ili ti vízum na dal¹í rok, jásal, máchal rukama, objímal mne a smál se. Moc jsem nechápala z èeho je tak nad¹ený. Vìdìla jsem, ¾e pøed pár mìsíci po¾ádal o prodlou¾ení, zaplatil nìjaký poplatek, ale bylo to pro mne nepodstatné. Jestli tam MÁM zùstat napoøád, rok víza mne nijak neuklidnil. Já jsem øe¹ila jiný problém...
|
Ka¾dé na¹e rozhodnutí nese své dùsledky. Je tedy nasnadì, ¾e musíme nést také dùsledky na¹ich svobodných rozhodnutí .
Jestli je na¹e rozhodnutí nesprávné nebo se èasem uká¾e jako chybné, je tøeba s co nejmen¹ími negativními následky situaci napravit. V normálním svìtì, v normálním ¾ivotì bezesporu zcela jasná a evidentní pravda. Pokud se v¹ak èlovìk dostane do izolace, stane se zajatcem svých pøedstav, vlastních pokøivených my¹lenek, ¾ádná evidentní pravda není jasná. Je lehké být po válce generálem...
|
Ví¹, co mi øekla Katy (?), zeptal se uprostøed veèeøe. Tázavì jsem se na nìho podívala a blesklo mi hlavou - KDY? Ptal jsem se jí, co jí na mnì nejvíc vadilo, kdy¾ jsme spolu ¾ili a ví¹, co øekla? A to musela dlouho pøemý¹let (!), ¾e prý v¾dycky muselo být po mém (!), spokojenì se usmíval...
|
"V sobotu nebudu doma", oznámil, ale hlasem tro¹ku divným, a i z postoje jsem poznala, ¾e nìco je jinak. U¾ jsem se nauèila rozeznávat mimoslovní komunikaèní signály, ty nakonec byly dùle¾itìj¹í ne¾ to, co mi øíkal. "A kam pojede¹, mám ti nìco pøipravit? Slu¾ebnì?"
Nikdy jsem nebyla zastáncem domácích výslechù, proto¾e jsem byla pøesvìdèena, ¾e stejnì ka¾dý øekne jen to, co chce, a kdy¾ nechce, tak prostì zaène lhát. Toho jsem se bála. L¾i, pøetváøky. JEHO dùvod mi v¹ak vzal dech…
|
Tak tu dneska sedím na kafi sama. Linda mi toti¾ na poslední chvíli oznámila, ¾e nepøijde, nemù¾e. Dìjí se dùle¾ité vìci. Její milý na ni má vyjímeènì èas, vrací se ze slu¾ební cesty a ne¾ definitivnì dorazí ke své zákonité man¾elce, tak se na pár dnù staví. Je to taková moderní známost. Co jich je dneska okolo spousty.Jakási variabilní. On toti¾ u¾ nìkdy u Lindy i na chvilku bydlí...
|
Musím se pøiznat, ¾e pøes v¹echno, co vyplývá z dosud øeèeného, jsem necítila samotu. Naopak. Byla jsem ¹»astna – ale jen kdy¾ jsem byla sama. Najednou jsem s hrùzou zji¹»ovala, ¾e se bojím jeho pøíjezdù z práce, ¾e zaèínám být nervózní a vystra¹ená. Divné. Mìla bych se pøece na nìho tì¹it! Po celém dni, kdy jsem rozprávìla jen se zvíøaty, kytièkami a sama se sebou bych pøece mìla…
|
Mnohým z vás je toto mìsto asi známo jen z toho mála, co víte o Evropské unii. Víte, ¾e tam byla pøed èasem uzavøena tak zvaná Maastrichtská smlouva. Krásné, staré a burgundsky vlídné nizozemské mìsto Maastricht v¹ak hostí ka¾doroènì v bøeznu presti¾ní veletrh umìní a staro¾itností na svìtì. Apartní výstava probíhá pod názvem - The European Fine Art Fair. Letos èekalo na veøejnost (obdivovatele umìní, ale i pøípadné kupce) pod jednou støechou na 30 000 vysoce kvalitních exponátù. Vystavovatelé pøijeli z 201 zemí Evropy i Ameriky. Ke zhlédnutí bylo také ji¾ tradiènì vynikající, staré, pøedev¹ím holandské umìní, pro které si do Maastrichtu jezdí nejvybíravìj¹í sbìratelé…
|