Šli jsme do mateřské školy na pohádku. Je to u nás takový zvyk, nejmladší školáci se zúčastňují kulturních pořadů ve školce. Děti se moc těšily, že se pozdraví s paní učitelkou Ivou a Adélkou, pochlubí se svými úspěchy. Nechají se obejmout a důstojně vyslechnou, jak vyrostli. Trochu shovívavě "pohovoří" s mrňátky - oni už jsou přece školáci...

Rád čtu. Když jsem byl mladý, četl jsem až hystericky, řekl bych. Svaluji na to fakt, že od 15 let nosím brýle. Ale k tomu čtení. V současnosti už to nejde tak, jak by si člověk přál. A nejen s těma očima. Ty oči... Slzí, pálí, bolí. A ještě k tomu počítač a hodiny u něj strávené. Také se mi stává, že mám přechodně pocit, že už se nedá přečíst...

Původně jsem se dnes chtěla zamýšlet nad úplně jinou otázkou, ale příhoda, kterou jsem zažila včera, obrátila moje myšlenky zcela jiným směrem a já se pokusím aspoň z jedné strany poodhalit tajemství psí duše. Možná si řeknete, že označení "psí duše" je nadnesené, nebo dokonce...

To není vtip, ale skutečnost, a dobrý důvod pro to, abychom se zastavili tam, kde tomu tak je, ve Střední škole - Podorlickém vzdělávacím centru Dobruška. Víme, že zastává důležité místo v přípravě mládeže podorlického regionu na strojírenské i nestrojírenské profese...

Čas od času si prohlížím v antikvariátu staré pohlednice, které ke mně promlouvají atmosférou minulých století i dálek... Právě dnes se probírám pohlednicemi zařazenými v krabici podle jednotlivých zemí. A najednou narazím na...

Když už jsem tak s tím povídáním na horách - dostalo se mi také lyžařského výcviku. No tak, ne že bych nikdy nic nesjela, a to dokonce stejně radostně jako na saních nějaký ten kopec - ale sláva to nikdy žádná nebyla. Spíš si myslím, že ty lyže mají duši a moc dobře poznají, že si se mnou mohou dělat, co se jim zachce a prostě si uhánějí...

Lobkowický palác najdete na Pražském hradě. Tento palác sousedí s bývalým Ústavem pro šlechtičny, dříve to býval Rožmberský palác. Palác patří do objektu Pražského hradu a jako takový je národní kulturní památkou od roku 1962. Kdysi tu...

Jeden Václav má příjmení Větvička (*1938 - kdo by je neznal) a druhý se jmenuje Václav, ale křestním jménem Erich (*1930), jinak Václav II. Tedy oba tito Václavové, i když každý trochu jinak - jsou vědeckými a pedagogickými pracovníky, popularizují vědu už mnoho let (v Českém rozhlasu i v ČT), oba jsou přírodopisnými detektivy, mají v malíčku například...

Tak jsem se dnes musela dětem omluvit. Včera, když jsme při prvouce vybarvovali oblečení vhodné na podzim, odmítla jsem vybarvování rukavic. "Na ně máte ještě času dost"... vysvětlovala jsem. No tak dneska cestou do školy bych si je byla docela ráda oblékla. Na teploměru 2 stupně, sníh. "Měly jste pravdu," kála jsem se. Velkomyslně mi odpustily...

Stáří je nevyhnutelnou perspektivou každého člověka. Rychlé stárnutí společnosti pozorované již dlouhou dobu v zemích západní Evropy začíná být aktuálním problémem i v České republice. Stárnutí populace často vnímáme pouze jako problém, který nadměrně zatíží náš sociální...

Dneska se zdravotnictví skloňuje ve všech možných pádech - pokud je někdo odpůrce poplatků, tak mne ukamenuje - ale mně se třeba v nemocnicích nezdají od věci, skoro bych řekla, že je to nejlevnější...

Dívám se na svůj blog - tak jako již mnohokrát za ty tři měsíce, které uplynuly od napsání posledního článečku - a znovu konstatuji,že se zázrak nekoná. Ano, je to smutné, ale je to tak: náhle mi vyschl pramen inspirace. Nějak se neděje nic, co bych zatoužila...

Clam - Gallasův palác je perlou baroka, jeden z nejkrásnějších paláců a najdete ho na Starém Městě v Husově ulici. Je to nádherná ukázka čistě vídeňské palácové barokní stavby. V polovině 14. století zde byl dvorec, ten náležel bratru Karla IV...

Jak už jsem psala včera, poslední dobou není mezi lidmi mnoho optimismu a také na mne dost svého smutnění přenášíte. Při takovém jednom meilovém smutnění se přece jen dostavil i optimismus a v odpovědi jsem v závěru meilu obdržela toto povídání. Kdo mě zná, tak už...