Tak to vezmete hodně starou, ještě plechovou krabičku černého živočišného uhlí, nebo radši dvě, krabici bílého kostkového cukru, nasypete to do jedné veliké nádoby, hodně to protřepete a vysypete to do celkem rovné krajiny. A ono to není...

21. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého - v centru DOX. V prostorách Centra současného umění DOX v pražských Holešovicích se od letošního listopadu až do ledna příštího roku mohou návštěvníci seznámit se třemi expozicemi věnovanými Ceně Jindřicha Chalupeckého...

Předvánoční focení dětí - pro pana fotografa fyzicky náročné (zato velmi lukrativní), pro paní učitelku psychicky náročné "rozházený" celý den), pro rodiče finančně náročné (a když mají ve škole děti dvě či více!). Ale uznávám, slušelo jim to. A fotky budou...

Kdysi dávno, kdy kolem náchodského panství byly ještě hluboké lesy, žil na náchodském hradě jeden kníže. Byl nesmírně bohatý, měl velké panství a v jeho hradních sklepeních měl uschovány truhly plné zlata a stříbra...

Na posledních stránkách Reflexu bývají recenze nových knížek a zaujala mne Markéta Baňková "Straka v říši entropie". Koupím ji pravnoučkovi - ale ve skutečnosti proto, že - snad - budu mít konečně šanci pochopit něco z fyziky - což mi bylo celoživotně odepřeno. Myslím, že už jsem se zmiňovala, s jakým...

Slyšíte to taky tak jako já? Granada. To slovo jásá, to slovo tančí, to slovo se hrdostí zajiká. Mně osobně se tedy nejlépe "poslouchá" francouzština, pak asi italština a pak už pořadí neurčuji. To časté ch mi ve španělštině vadí. Má krásnou melodičnost...

Bylo to před několika dny. Pospíchám a předcházím maminku s kočárkem a před ní poskakujícího chlapečka. A ten se na mě otočí a pozdraví. Je to neobvyklé. Nejenže odpovídám, ale prohodím s ním několik slov. Chlapeček mě důvěřivě vezme za ruku. Nezbývá, než i při spěchu začít s pohádkou. Kratičkou, kterou mi vyprávěla moje stařenka, když neměla čas...

Podzimní zahrada je impozantní! Pokud zamíříte do Japonské zahrady a budete se pozorně rozhlížet, upoutají vás nejen nádherně vybarvené japonské javory, ale i mnoho dřevin plodících vskutku pozoruhodné plody. Patří k nim i liána Akebia guinata...

V předposlední části svého vzpomínání bych se chtěl věnovat dílu paní Boženy. Nejsem literární kritik a cílem mého vyprávění tedy nebudou rozbory jejího díla. Mnozí čtenáři mi psali, že nejsou velkými obdivovateli Babičky. Proč to nepřiznat, ani já si ji nečtu pravidelně před spaním. Její hodnota je patrně trochu...

Nevím, koho by uprostřed Starého náměstí napadlo dumat o sochách a kříži. Mě ano. Ten kříž je kamenný a řeč je o něm v kapitolce Hrabalení aneb Blecha z Rychnova. Vedle stojí socha Jana Nepomuckého. Netypického jako poutníka ho mají ve Studánce u Dobrušky, ale i na tomhle našem si můžeme všimnout, že má vytesán vyplazený jazyk...

Tak říkali ve zprávách, že alespoň tu nemocnou americkou dívku propustili, ale oba mládenci jsou nadále podezřelí ze špionáže. A oni - řekla bych podle pravdy dál říkají, že se v terénu prostě ztratili a přes neoznačené hranice přešli, aniž by věděli a chtěli. A já jim věřím...

Ale Toledo nás, vážení, teprve čeká. Až za chvíli. Teď jsme ještě v posteli. Spíme v Madridu a to tentokrát doopravdy znamená, že spíme. Hotel je na předměstí, je tu nádherný klid, který vyplývá též z toho, že dnešního rána je neděle...

Nedaleko hradu stojí vysoká skála, byla obklopená temným lesem. Ve skále prý kdysi byla puklina, která vedla až do nitra skály. Tu objevil jeden z pánů hradu a ukryl zde svoje poklady. Jednoho dne, bylo parné léto, šel tudy...

Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život...