Stalo se dávno před mnoha roky, když jednou takhle před Vánocemi se brouzdal počítačem jeho majitel a našel někde pár moc pěkných obrázků. Ty by se určitě líbily mojí ženě, ona je taková romantická duše - a stáhl je do její složky. Jenže ta romantická duše...
|
Kocourkovské poměry v naší lidové armádě mohu dokumentovat i dalšími příhodami, které by bylo škoda opomenout. V polovině října 1958 jsem nastoupil jako svobodník aspirant na půlroční prezenční službu do Bratislavy, kterou jsme jako budoucí hlavní...
|
Soboty, které tehdá vyšly jako klouzavé, tedy volné, a neděle jsme s Danem věnovali myslivosti v okolí Červených Janovic až po Tupadly. Nějaká ta stovka zajíců nebo bažantů - to nebyl žádný problém. Bývaly to prelimináře, tedy počty byly předem určené...
|
Vyrostla jsem na sídlišti. Typická měšťačka. Když jsem se kdysi seznámila se svým sportovně založeným mužem, uměla jsem si přivolat výtah tlačítkem, bezpečně přejít rušnou silnici mimo přechod a prstem napsat na sklo...
|
Vím, že zejména ta lepší, něžnější část lidstva není příliš ráda, když pánové vzpomínají na svá léta vojenská. Ale přesto, ač svou náturou realistický pacifista, nemohu si pomoci a alespoň několik vojenských trapasů a paradoxů sem prostě musím zařadit. Nikdo...
|
Uprostřed jednoho pšeničného pole postavili brzy na jaře strašáka. Sám se tomu divil... Proč tak brzy, osení je sotva po kotníky, koho by zajímalo, ukrást se nedá a zrníčka taky ještě nemá, zbytečně se tady nachladím, ani kabát si nemůžu zapnout, dali...
|
Ideální dovolenou si představuju jako lehátko na nádherné pláži obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skutečnosti se trmácím s báglem na zádech tou nejsložitější ferratovou cestou dobývat nějakou horu. Potím se jak maturant před komisí, klepu víc než nejubožejší...
|
S "vrcholovým" sportem, samozřejmě naprosto amatérským, jsem skončil asi v šestadvaceti letech, tedy poměrně brzy, a pak jsem se oženil. Nestěžuji si, každé životní období má své kouzlo, že? Naštěstí jsem přece jen stále mohl prohánět...
|
Už vím, proč můj muž tak miluje skály. Rozumím tomu čím dál víc. A rozumím tomu, že s tím souvisí jeho potřeba samoty. Když se
ocitnu na skále nebo přímo v horách, také se pokaždé snažím si tu najít pár minut jenom pro sebe...
|
Docela by se mi líbilo mít doma takovou pěknou starobylou lampu ze žlutého kovu, jak se dnes říká všemu, co není ze zlata a přitom jako zlato chce vypadat. Pečlivě bych ji oprášila, rukávem svetru vyleštila, a protože...
|
Jednou mě a kolegu Mirka zanesly služební povinnosti do sklárny, kde se ještě vyrábělo. Mirek byl prima chlap. Vejtržník, dobrák, ale nikdy ne podrazák. Jen si nekomplikoval život maličkostmi. V první hale jsme šli kolem několika skleněných koulí, do kterých se...
|
Tyto mé životní vzpomínky asi zaujmou spíše mužskou část zdejšího čtenářstva a navíc tu sportovně naladěnou, ale třeba budou zvědaví i ti další... Už jsem tady kdysi kdesi napsal, že jsem vlastně chtěl být profesorem tělocviku a zeměpisu, a tak i když jsem si tuto...
|
Taky znáte toho prima kluka, který jezdí se svým dědou a babičkou lyžovat? Nedávno byli až v Alpách, kde si to svištěli s větrem o závod z vysokánských svahů ozářených skorojarním...
|
S usměvavou kamarádkou Jiřinkou jsme se v Olomouci setkávaly i u mikrofonu v jejím nedělním rozhlasovém pořadu. Je dobrá vypravěčka a myslím, že si ráda tyká s adrenalinem. Jinak by v mládí nemohla ve...
|
Když se rozhodnete psát kroniku rodu, není to tak jednoduchá práce, jak to na první pohled vypadá.
Kdysi naši předkové při takovém rozhodnutí si zakoupili nebo od někoho dostali pro ten účel bytelnou knihu. Většinou kroniku...
|