O filmu The Last Butterfly (Poslední motýl) na Torontském židovském filmovém festivalu. Jméno filmu se mi zdálo povědomé. Pak mi to došlo: jméno filmu mi připomnělo básničku jednoho z talentovaných židovských dětí, které - než je odvezli do táborů smrti - psaly...
|
Nevím, kde se ve mně bere ta odvaha, či spíše drzost, ale protože se ta obávaná skleróza opravdu nezadržitelně blíží, dovolím si nyní něco neuvěřitelného. V několika následujících "Paradoxech" zde uvedu něco, co by se dalo snad nazvat...
|
Před lety se nacházela v Křižíkově ulici v Praze, téměř přesně naproti Hudebnímu divadlu v Karlíně, prodejna mražené drůbeže. Občas byly k mání drůbky nebo celá drůbež čerstvá. Informace o tom se vždy objevila na výstavních tabulích přímo na...
|
Prvního září v třiapadesátém byl mezník v mém životě. Mezník oddělující hnízdo s okolním světem.
Tatínek pro tu příležitost zakoupil laciný kufr. Tak velký, že bych se do něj celá schovala a nastoupili jsme s ním cestu. Tu cestu, jež se před dětmi toužebně otevírá a na...
|
Mína a Týna jsou kočičí sestřičky. Chvíli si hrají, chvíli spí, potom vypijí mléko, proběhnou se po kuchyni nebo vlezou do bačkory. Když jsou unavené, přiběhnou ke kočičí mamince, ta je olíže, pohladí a brouká jim něco do oušek. Večer se kočka chystá ven a koťata škemrají:"My chceme...
|
Čím jsme starší, tím častěji se nám vybavují vzpomínky na mládí, k nimž patří samozřejmě i škola. Vzpomínáme na kantory, ale i na různé humorné historky, které se ve škole přihodily. V sedmé třídě jsme měli fyzikáře, který nám naháněl strach svojí nevypočítatelnou...
|
Taky si říkáte, že by to teď chtělo něco poetičtějšího na uklidnění nervů? No prosím, tady to máme! Překvapení podniku, náš majstrštyk, pěkně do křupava vypečená mladá husička z nejlepšího chovu. Ta vůně! Ta lahoda pro oči a pro čich! Sliny se vám...
|
Když se nám narodil první syn, bydleli jsme v Ledči nad Sázavou. Byli jsme sice mezi hodnými lidmi, ale v bývalém magacínu. Schody jako na půdu, co se do "bytu" přineslo, to se muselo zase odnést, záchod přes celý...
|
Jabloňové stromy. Jenom dvě slovíčka a co se za nimi všechno skrývá. Když na jaře jabloně krásně kvetou růžovými, plnými a voňavými květy, chodívám se na ně ráda dívat a obdivovat je. Povídám si s nimi a stromy, jako by rozuměly, mě...
|
Byla jedna královna a ta byla tak mlsná, že nejedla nic jiného než samé sladkosti. Snídala jahody se šlehačkou, k tomu kakao; v poledne si dala ovocnou polévku, nudle s mákem nebo krupičnou kaši, jindy švestkové knedlíky nebo žemlovku, potom zákusek a zapila jej malinovkou...
|
Už proto, že "hlavní centrála" tohoto internetového magazínu je v Ostravě, musím zde ještě připomenout mé dvojí "angažmá" v ostravském televizním studiu. Má účast v silvestrovském pořadu koncem roku 1978 byla jakousi vstupenkou do několika dalších...
|
Máma. To je funkce. Mandát. Byla zvolena po složité předvolební kampani. Volič se však v té době coural někde na houbách nezodpovědně bez občanky. Bylo rozhodnuto v jeho zastoupení. Máma převzala mandát ve chvíli, kdy se s voličem setkala tváří v tvář. Na ten den...
|
Nedalo mi to, abych nesedl a nenapsal pár milých slov o jednom anděli, který se staral o mou maminku. Ne každý má takové štěstí, aby měl svého anděla. Ten anděl se jmenoval Terezka. Někteří čtenáři SeniorTipu ho poznali ne jako anděla, ale jako...
|
Člověk Hlinomazova typu musel v životě spáchat mnoho trapasů. Který byl největší? Co se mě týče, do jednoho svérázného maléru zatáhl nepřímo i mě osobně. Tím spíš, že se tak stalo ve Světě v obrazech - ovšem způsobem nenapodobitelným. Jak již bylo napsáno na jiném místě, tato...
|
Praskla mi mísa. Bílá s vroubkovaným okrajem. Těsta, které v ní byla zadělána, by byla do Guinessovy knihy rekordů. Není problém koupit si mísu novou, ale právě takovou už neprodávají. A tak jsem si vzpomněla na dráteníka. U nás se mu říkalo...
|