Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
Upozorňuji předem, že uvedené historky jsou ze života, jak přišly pod ruku či do počítače prostřednictvím internetu. Trochu jsem je uvedl do přijatelné literární podoby, ale stojí za to, abyste se nad nimi zasmáli i vy ostatní, milí čtenáři...
|
Za dávných časů mého dětství, kdy lidé ještě měli větší cit jeden pro druhého, bývaly kolem Vánoc noviny a časopisy plné povídek s dojemnými příběhy. Obyčejně o opuštěných sirotcích hledících toužebně do oken příbytků se stromečky a prostřenými stoly a chudých...
|
Moje kamarádka Jarunka tak trochu rozverně laškovala s mým šéfem - šéfredaktorem Pavlem. Pavel se moc s nikým v rozhlase nekamarádí, protože, jak říká: přátelství s podřízenými nese jen závazky pracovního rázu. Výjimkou jsem tak trochu já, protože...
|
To vám takhle jednou jedna malá holčička ztratila rukavičky, které jí maminka koupila, aby jí nebyla zima, když se sáňkuje nebo staví sněhuláka. Přišla domů celá zmrzlá a slzičky jako korálky se jí koulely po tvářičkách... co já budu dělat, babičko, maminka se bude zlobit...
|
Každé Vánoce jdou ruku v ruce s nákupy, uklízením, těšením se a nedočkavostí. Dospěla jsem k věku, kdy miluji nákupy. Supermarkety, osvětlené vyzdobené prostory září jak chrámy hojnosti. Zboží má rozzářená očička, natažené ručičky. Kam oko...
|
Nastalo období, kdy se v Nebi přestaly točit elektroměry. V rámci oslav narozenin Ježíše jim totiž dodává osvětlení Země. Adventní Praha svítí tak, že i andělé stahují rolety. A pod těmi miliony žárovek uspořádaných do...
|
Chodíme kolem sebe, míjíme se a někdy se i setkáme. Tak jako Sylva Jarošová, tenkrát ještě Haldová, netušila, jak osudový bude pro ni vstup nové spolužačky Edy Jarošové do frenštátského gymnázia v roce 1949. "My jsme se vracely ze studentské...
|
Proč tak zvláštní název? Protože na obrázcích jsou samé květinové motivy a jejich autorka je namalovala ve svých 97 letech. Květiny "pěstuje" štětcem a temperou paní Ludmila Hofmanová v Domově Zvonková v Praze...
|
Málo platné - i když náš Mistr nevynikl jako fotograf, nelze mu upřít, že byl skvostnou figurkou našich filmů. Hrával většinou menší role, ale režiséři by sotva našli skvělejší obsazení, a řekněme si popravdě, že zastínil často i velmistry před kamerou. Tak sám nikdy nemohu...
|
Ještě než připomenu další střípky z dalších zahraničních cest, tak se musím trochu omluvit všem, kteří se nenarodili na tak šťastné planetě, jako já. Všichni víme, že v době totality to bylo s cestami do zahraničí "na levačku", ale má rodina díky mému "bankovnímu" bratrovi a...
|
Byla jedna lavice a ta měla velkou smůlu: vždycky v ní seděli ti největší uličníci. Podle toho taky vypadala - špinavá, okopaná, počmáraná. Na začátku nového školního roku pan učitel rozhodl, že do ní posadí jenom jednoho žáka. Lavice už chtěla radostí nadskočit, ale když slyšela...
|
Březnový pátek, shodou okolností ještě pěkně studený, jsem razil do školy na přednášku z civilizačních onemocnění. Vstávám kvůli ní před šestou, trmácím se dvacet kilometrů přecpaným autobusem, potom přes půlku Hradce pěšky a proč? Abych přišel a přednášející nepřišel...
|
Kdysi jeden rámeček byl takový něžný a srdíčkový, že byl sám ze sebe celý pryč. Velice si zakládal na tom, že je vytištěný na bělostné stránce a že se na ní náležitě vyjímá. Vůbec si nedovedl představit, že by do Něho něco napsali, nebo nedejbože...
|
O velké přestávce přiběhla za učitelem Veličkou do sborovny Anička Malá z 3. B a naříkala: "Pane učiteli, mně se ztratila peněženka!" "Kdes ji měla?" "V aktovce. A měla jsem v ní dvě stě korun na obědy." Učitel se zamračil. "Nezapomnělas ji v šatně? Nebo někde jinde? Musíš...
|
Kočka, kterou jsme ubydleli v naší hájence, se spustila s některým kocourem ze vsi a náš malý Honzík měl moc práce. Ve stodole na mlatě se odbývalo krmení kočičáků. Batolila se tam čtyři krásná koťátka, dvě černá, asi po tátovi, a dvě černobílá. To po...
|
