Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
"Tati, ty s těma opicema mluvíš a ony ti opravdu rozumějí?" "To víš, že rozumějí, podívej se, jak ta opička na mě chápavě a hezky kouká... není roztomilá?" snažil jsem se co nejvíce mému pětiletému synkovi Tomáškovi přiblížit svět zvířat...
|
Ano, jsou věci a situace mezi nebem a zemí, nad nimiž náš omezený lidský rozum zůstává stát! Tak třeba - když za války v roce 1943 se zastavily naše kuchyňské hodiny přesně v okamžiku, když zemřel děda! Ovšem velmi často zažijeme situace - ať už nechtěné, nebo enšpíglovsky...
|
V kanceláři polesí Vickovice se rozkřičel naplno telefon. Právě jsem připravoval plán probírek na příští rok. Do telefonu se ozval hajný řečený Otec Rychtářů. Přijedou sem, bába Dlouhejch se sekla srpem. Sme nad Rakouskem. Telefon zacvaknul a šmytec...
|
Byla druhá polovina roku 1971, byl jsem v Praze a musel likvidovat podnik Fortuna, který jsem založil, a přemýšlel, čím se budu živit. Z možnosti pracovat v hudebním oddělení ministerstva kultury sešlo, ale naskytla se mi příležitost dělat v Propagační tvorbě...
|
Špatně usínám a někdy mi to trvá moc dlouho, než se vnořím do snů zapomnění. Jednou v takovém okamžiku, kdy mysl je na rozhraní bdělosti a snového propadu, jsem ji uviděla: stařenčinu chalupu. Barevnou a přesně zaostřenou jako v promítačce...
|
A dostávám se k "nejzajímavějšímu" vrchlabskému období. V lednu 1953 jsme se dozvěděli, že studium na gymnáziích bude o rok kratší a co víc, že se to týká už i našeho ročníku! Prostě - závěrečný rok na gymnáziu nám odpadne a jeho látku budeme...
|
Tak ty chceš, Vendulko, pohádku o koníčkovi? Dobře, já jednoho znám a budu ti o něm vyprávět.
Za jedním veselým lesíkem, kde rostlo hodně břízek, habrů, osik a sem tam nějaký doubek a kde se větřík proháněl mezi listím a mával větvemi na pozdrav, stála stáj. Byla prostorná...
|
Signály z minula, majáky dávných časů,
ostrůvky naděje malých a pokorných.
Klekání v podvečer, co volá domů z pole,
do chaloupek, provoněných teplem chleba,
chleba s dvěma kůrkami, doma...
|
Jednou, když se mi na chalupě podařilo upadnout tak nešikovně, že jsem si nalomil tři žebra, ponechali si mě v mariánskolázeňské nemocnici pro podezření z natržení sleziny. Na chirurgickém oddělení mne sestra uvedla do malého pokoje s dvěma...
|
Ráno rychlé a lehce přidušené postelovým a snídaňovým shonem, který se nám dávno stal jménem pro výpravu za našimi denními studii a zaměstnáními. Doba, kdy se slunko sice teprve probouzí, ale je naprosto...
|
Po deseti letech strávených na Ostravsku jsem usoudil, že jsem pro kulturní povznesení hornického kraje udělal dost, a rozhodl se odejít do Prahy, po čemž jsem už dlouho toužil. Při převádění nakladatelské činnosti z Klubu Máj v Karviné do ostravského Pulsu...
|
Byl jednou jeden větrný mlýn, co stál na vysokém kopci, kde to pořádně foukalo do lopatek.To se mu moc líbilo a spokojeně si mlel a mlel. Občas někdo přivezl na trakaři pár pytlů pšenice nebo žita a na lavičce u vrat si popovídal s mlynářem, než se zrní semlelo na...
|
Nástupem na gymnázium začala "závodní" éra hokeje, kopané, stolního tenisu, sportovní gymnastiky a zejména lehké atletiky. Jako dorostenci jsme měli ve Vrchlabí tak dobré fotbalové mužstvo, že obecenstvo chodilo už na naše předzápasy. V hlavě mi uvízl přesný...
|
Bála jsem se skočit, je to přece taková výška! Ale cožpak to teď vzdám? Vždyť i strach je pouhopouhý pocit, pomíjivý, jako všechny ostatní, když nemají pořádnou váhu. Jako první lásky, co se...
|
Přestože doma jsem žádného mít nesměla, psi mě provázeli odmala. Patřili nejrůznějším majitelům a nečinila jsem rozdílu mezi plemeny, ani charaktery. Jako dítě jsem si půjčovala snad každého čtyřnožce v okolí, později, když už jsem si prosadila...
|
