Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
"Tati, ty s tìma opicema mluví¹ a ony ti opravdu rozumìjí?" "To ví¹, ¾e rozumìjí, podívej se, jak ta opièka na mì chápavì a hezky kouká... není roztomilá?" sna¾il jsem se co nejvíce mému pìtiletému synkovi Tomá¹kovi pøiblí¾it svìt zvíøat...
|
Ano, jsou vìci a situace mezi nebem a zemí, nad nimi¾ ná¹ omezený lidský rozum zùstává stát! Tak tøeba - kdy¾ za války v roce 1943 se zastavily na¹e kuchyòské hodiny pøesnì v okam¾iku, kdy¾ zemøel dìda! Ov¹em velmi èasto za¾ijeme situace - a» u¾ nechtìné, nebo en¹píglovsky...
|
V kanceláøi polesí Vickovice se rozkøièel naplno telefon. Právì jsem pøipravoval plán probírek na pøí¹tí rok. Do telefonu se ozval hajný øeèený Otec Rychtáøù. Pøijedou sem, bába Dlouhejch se sekla srpem. Sme nad Rakouskem. Telefon zacvaknul a ¹mytec...
|
Byla druhá polovina roku 1971, byl jsem v Praze a musel likvidovat podnik Fortuna, který jsem zalo¾il, a pøemý¹lel, èím se budu ¾ivit. Z mo¾nosti pracovat v hudebním oddìlení ministerstva kultury se¹lo, ale naskytla se mi pøíle¾itost dìlat v Propagaèní tvorbì...
|
©patnì usínám a nìkdy mi to trvá moc dlouho, ne¾ se vnoøím do snù zapomnìní. Jednou v takovém okam¾iku, kdy mysl je na rozhraní bdìlosti a snového propadu, jsem ji uvidìla: staøenèinu chalupu. Barevnou a pøesnì zaostøenou jako v promítaèce...
|
A dostávám se k "nejzajímavìj¹ímu" vrchlabskému období. V lednu 1953 jsme se dozvìdìli, ¾e studium na gymnáziích bude o rok krat¹í a co víc, ¾e se to týká u¾ i na¹eho roèníku! Prostì - závìreèný rok na gymnáziu nám odpadne a jeho látku budeme...
|
Tak ty chce¹, Vendulko, pohádku o koníèkovi? Dobøe, já jednoho znám a budu ti o nìm vyprávìt.
Za jedním veselým lesíkem, kde rostlo hodnì bøízek, habrù, osik a sem tam nìjaký doubek a kde se vìtøík prohánìl mezi listím a mával vìtvemi na pozdrav, stála stáj. Byla prostorná...
|
Signály z minula, majáky dávných èasù,
ostrùvky nadìje malých a pokorných.
Klekání v podveèer, co volá domù z pole,
do chaloupek, provonìných teplem chleba,
chleba s dvìma kùrkami, doma...
|
Jednou, kdy¾ se mi na chalupì podaøilo upadnout tak ne¹ikovnì, ¾e jsem si nalomil tøi ¾ebra, ponechali si mì v mariánskolázeòské nemocnici pro podezøení z natr¾ení sleziny. Na chirurgickém oddìlení mne sestra uvedla do malého pokoje s dvìma...
|
Ráno rychlé a lehce pøidu¹ené postelovým a snídaòovým shonem, který se nám dávno stal jménem pro výpravu za na¹imi denními studii a zamìstnáními. Doba, kdy se slunko sice teprve probouzí, ale je naprosto...
|
Po deseti letech strávených na Ostravsku jsem usoudil, ¾e jsem pro kulturní povznesení hornického kraje udìlal dost, a rozhodl se odejít do Prahy, po èem¾ jsem u¾ dlouho tou¾il. Pøi pøevádìní nakladatelské èinnosti z Klubu Máj v Karviné do ostravského Pulsu...
|
Byl jednou jeden vìtrný mlýn, co stál na vysokém kopci, kde to poøádnì foukalo do lopatek.To se mu moc líbilo a spokojenì si mlel a mlel. Obèas nìkdo pøivezl na trakaøi pár pytlù p¹enice nebo ¾ita a na lavièce u vrat si popovídal s mlynáøem, ne¾ se zrní semlelo na...
|
Nástupem na gymnázium zaèala "závodní" éra hokeje, kopané, stolního tenisu, sportovní gymnastiky a zejména lehké atletiky. Jako dorostenci jsme mìli ve Vrchlabí tak dobré fotbalové mu¾stvo, ¾e obecenstvo chodilo u¾ na na¹e pøedzápasy. V hlavì mi uvízl pøesný...
|
Bála jsem se skoèit, je to pøece taková vý¹ka! Ale co¾pak to teï vzdám? V¾dy» i strach je pouhopouhý pocit, pomíjivý, jako v¹echny ostatní, kdy¾ nemají poøádnou váhu. Jako první lásky, co se...
|
Pøesto¾e doma jsem ¾ádného mít nesmìla, psi mì provázeli odmala. Patøili nejrùznìj¹ím majitelùm a neèinila jsem rozdílu mezi plemeny, ani charaktery. Jako dítì jsem si pùjèovala snad ka¾dého ètyøno¾ce v okolí, pozdìji, kdy¾ u¾ jsem si prosadila...
|
