Nále¾ím mezi nì. Nále¾íte k nim i vy - babièko, dìdeèku, dìcka ¹kolou povinná, rodièové, mladíci, dívky, invalidé, nezamìstnaní, dùchodci i pracující. Na¹im domovùm v sídli¹tích øíkají KRÁLÍKÁRNY. Nejsme obèané, nejsme lidé. Jsme králíci, kteøí jsou ohro¾eni dle èlánku jistého superredaktora rakovinou. Nic proti, tøeba ano...
|
Kdy¾ jsem pøi¹la jednou z práce domù, Vladimír sedìl v obýváku a debatoval se dvìma èernì odìnými mladíky, kteøí mìli na saku pøipíchnutou vizitku "Elder". Oba Eldeøi byli vyslanci sekty vìøících mormonù. Jejich pøedstavitel...
|
Poezie mìsta vyvìrá z jeho krásy, z jeho neopakovatelné vùnì, intenzity hlasu. A svìtel, a» u¾ dávných plynových lamp nebo výbojek v de¹tivých podveèerech. Poezie prudkého slunce v kupolích nad støechami i...
|
Kdysi jsem, ze smutku, psala po veèerech, co mì bìhem dne potkalo. Pro potì¹ení svých pøátel jsem tìch asi padesát povídaèek nechala vlastním nákladem vydat. A¾ mì Marie Zieglerová (Mara) pobídla; dovolte mi, kdo rád nahlí¾íte do SeniorTipu, nabídnout je i vám v¹em. To¾ dobré poètení...
|
Mám kamaráda, který se jmenuje Dalibor, je houslistou a hraje v operním orchestru. Proto¾e ¾ije sám, opatøil si psa. Je to dlouhosrstý jezevèík a sly¹í na jméno Amadeus. Pøítel mu tak zaèal øíkat tehdy, kdy¾ zjistil, ¾e pes miluje hudbu stejnì jako on - a nejrad¹i má Mozarta...
|
Chci vám vyprávìt pøíbìh èlovìka, který byl ve své skuteèné podstatì zcela neznámým, jako literární postava je ale jednou z nejslavnìj¹ích nejen v èeské literatuøe. Obèanským jménem byl - Josef Hrabal, literárním - strýc Pepin. Josef Hrabal byl nejstar¹ím synem Josefy...
|
V rádoby vìdeckém sondování vzniku svìta a na¹í Zemì se ocitáme asi uprostøed tvoøení Bo¾ího. I kdy¾ Bùh mo¾ná neznal na¹e souèasné dìlení prehistorie, faktem zùstává, ¾e nìkdy na pøelomu prahor a prvohor...
|
Pøicházím k nábøe¾í. Koryta øek si jsou podobná. Voda v nich nestejným tempem ubíhá. V jednìch k severu, v druhých k jihu se ubírá. Nestejné bøehy vymílá. Své písnì pìje, na splavech huèí, s vìtrem rozmlouvá. Voda...
|
Kdy¾ jsme z domova vyjí¾dìli na relaxaèní týden do Mariánských Lázní, bylo léto pøesnì v pùli. Plán na novináøskou èást této etapy dovolené u¾ jsem mìla dávno promý¹lený, tì¹ila jsem se. Mariánské Láznì jsou plné nádherných památek...
|
Na zahradì mu¾i porá¾ejí staré jablonì. Tøicet let ka¾dé jaro nedoèkavì kvetly, aby na podzim rodily spousty rudých ¹»avnatých jablek. Co z nich bylo køí¾al a sklenic kompotù! Lísky ve sklepì pod schody byly plné. Mu¾i porazí i tøe¹eò, která hrozí zhroucením. Ka¾dé jaro bílá a plná vèel...
|
Poprvé v ¾ivotì v lázních. Tváøím se vyjukanì, bìhám od jednìch dveøí ke druhým, potkávám desítky neznámých lidí. Nutno poznamenat, ¾e v¹ichni jsou milí a sna¾í se nováèka navigovat a pomoci mu. Najednou mne èísi ruka plácne pøátelsky po zádech. "Nazdar, ty vole! Kde se...
|
Nìjak jsme se zapomnìli u babky na lahvovém. Tak hluboko klesl strýèek Jirka z Prahy. Pivo v Praze pil jen jako ¹tamgast toèené - plzeò u ©nelù na Malé stranì. Tady v té na¹í zapadlé polodivoèinì mu musela staèit v partì ménì otesaných, ale zato upøímnìj¹ích chlapù z polí a lesù...
|
Dostala jsem od autora pana Bohumila ®dichynce tuto krásnou knihu, která mìla køest v Trick baru Malostranské besedy. Se v¹emi ¹esti autory knihy a legendárním Mirkem Kováøíkem a hercem Radkem Bláhou byla atmosféra toho veèera umocnìna...
|
Vraceli jsme se z náv¹tìvy na¹ich pøátel, a jak jsme parkovali, sly¹eli jame na¹e psy stra¹nì ¹tìkat, Manice dokonce vrèet, na¹e Mí¹a sedìla na plotku a syèela zlostí. No to jsme zvìdaví, co se dìje?... vyhrkl Vladimír. David se po otevøení...
|