V pøedposlední èásti svého vzpomínání bych se chtìl vìnovat dílu paní Bo¾eny. Nejsem literární kritik a cílem mého vyprávìní tedy nebudou rozbory jejího díla. Mnozí ètenáøi mi psali, ¾e nejsou velkými obdivovateli Babièky. Proè to nepøiznat, ani já si ji neètu pravidelnì pøed spaním. Její hodnota je patrnì trochu...
|
Tak øíkali ve zprávách, ¾e alespoò tu nemocnou americkou dívku propustili, ale oba mládenci jsou nadále podezøelí ze ¹pioná¾e. A oni - øekla bych podle pravdy dál øíkají, ¾e se v terénu prostì ztratili a pøes neoznaèené hranice pøe¹li, ani¾ by vìdìli a chtìli. A já jim vìøím...
|
"Já jsem plaval v zrní," hlásil Lukin, kdy¾ jsem se zeptala, co kdo za¾il pøes víkend zajímavého. Myslela jsem, ¾e mluví o nìjakých vonných granulích, které mu maminka nasypala do vany, ale ne. Fakt...
|
Mù¾e se èlovìk zamilovat do baráku? No tak mù¾e. Stalo se mi to. Mezi tím v¹ím mo¾ným, co jsem v tìch dvaceti letech jako náhradu za redakci dìlala, jsem také byla vrátná v Èeské televizi. Tedy vlastnì ne vrátná - mìli jsme honosný název strá¾ní - no a aby byl paradox dokonán - opravdu jsem pøi slu¾bì na Oténce pøi svém "stra¹livém politickém...
|
Kdy¾ jsem vezla své obrázky Èeského støedohoøí do knihovny v Roudnici nad Labem, kde jsem mìla výstavu, pozorovala jsem z vlaku krajinu a vzpomínala na na¹e výlety po Èeském støedohoøí. Bylo zata¾eno, podzimní barvy ji¾ posmutnìly. Jen ozimy na polích byly stále svì¾í zelené a na nìkterých místech u trati...
|
Kdyby se mne nìkdo zeptal - a» teï, anebo pøed desítkami let - bez èeho bych se neobe¹la, tak bez váhání odpovím - rajèata. Nepamatuji dobu, kdy bych je nemìla, anebo v dobì nouze o kde co - se po nich nepídila s urputností hodné záchrany ¾ivota.
|
Máme nového spolu¾áka, nové skøítky na skøíni, novou podlahu v tìlocviènì. Na jeden týden je to událostí a¾ dost. První dorazil Mí¹a. Pøistìhoval se do na¹í vsi, ale proto¾e sem jezdil pravidelnì za babièkou, kluci u¾ ho znali a ihned ho "pøijali do party". Uvedl se...
|
Byla jsem vychovávána pøísnì a¾, spravedlivì øeèeno, ve vojenském drilu. Otec byl du¹í a ka¾dou nitkou tìla úèetní, za války s dohledem nad vojenským trénem a hned po ní celo¾ivotnì v úètárnì Èeskoslovenských drah s øeditelstvím v Olomouci. Kdy¾ se takový tìlem i du¹í byrokrat kdysi maloval s èernými klotovými rukávy...
|
"Proto¾e má svátek na¹e zemì a taky pan prezident," vykøikla Lucka spokojenì, kdy¾ jsem se zeptala, proè nejdeme v úterý do ¹koly. Byla ráda, ¾e to stihla jako první. Nepøihlásila se, ale bylo jí odpu¹tìno, neèekala jsem, ¾e si vùbec nìkdo vzpomene. Pár dìtí ale brblalo, ¾e...
|
Obèas mne nìkterý ze ètenáøù inspiruje ke vzpomínce. Tak nedávno vtipálek Pavel, kdy¾ poslal "slovo do vlastních øad", nebo» mu¾ský, co bez øeèí nìco popadne a ¾enì to odnese, to je opravdu jev hodný za znamenání. A pøivolal mi tak vzpomínku na mého prvního mu¾e. On byl Franti¹ek bezvadný kámo¹ do party v hospodì...
|
Senioøi èasto vzpomínají na svá dìtská léta, a já nejsem výjimkou. Rád ètu na stránkách Seniortipu o ¹»astném dìtství mnohých, ale i o strastech, které je provázely. Patøím mezi ty, kteøí za¾ili více strastí ne¾ radostí, a tak prosím ètenáøe, kteøí zde hledají jen potì¹ení, aby dále radìji ani neèetli...
|
A jsme zpìt ve vyjetých kolejích. První diktát, první známky ze ètení a psaní, první vylitá limonáda i pád ze ¾idle. Nemyslete, není u nás jen veselo, i na slzièky obèas dojde. Letos u¾ se pobrekávalo tøikrát a pøedstavte si, v¾dycky kluci. Jednou...
|
Pro¹la jsem jich pár, na ka¾dou mám vzpomínku - a v¾dycky krásnou, ale proto¾e jeden z mých bývalých ¹éfù je mezi námi v ST - a ta vzpomínka je navíc komicky kouzelná - tak mi pøi¹la chu» zavzpomínat. Znali jsme se s Ivem nìjaký èas, psávala jsem mu do jeho radnièních novin Prahy 10 a tak, kdy¾ se v Sokole pøi¹lo na to, ¾e...
|
Na to moje je¾dìní autem opravdu mohu psát seriál. Má pýcha tedy dostala pìknì na frak, to vám povím. Pan uèitel z auto¹koly je èlovìk mírný a poklidný, nìco u¾ za¾il, ale na mne u¾ pøi ètvrté jízdì zaèal takovým tichým hlasem zrovna syèet. "Spojku, povídám, jste v protismìru paní, já jsem øekl pøibrzdit...
|
"Teï jsem toti¾ drsòák," ozvalo se vedle mì. "Co¾e jsi?" zeptala jsem se pro jistotu, jestli jsem nepøeslechla. "No drsòák." ©li jsme se projít, podívat se po prázdninách na "ná¹" strom a Tadeá¹ek si "drsòácky" otoèil k¹iltovku k¹iltem dozadu a popotáhl si "drsòáckou" mikinu. Nemohla jsem se smát, zkazila bych mu radost a tak jsem kuckavì pøitakala...
|