"Vypadni z té postele! Tady nemá¹ co pohledávat! Bì¾ nìco dìlat!" øíkám si a nemohoucnì nahlí¾ím na svìt, bolí mnì v krku a celý èlovìk. "Sakra Filipko, vypadni, ta postel je moje! Bì¾ si lehnout do kuchynì." "A ne, a ne! Ví¹, ¾e se mnì nejlíp le¾í na tvé...
|
Pí¹e se rok 1958. Je poslední den v èervnu, kdy dìti dostávají vysvìdèení a tì¹í se na prázdniny, na rùzná dobrodru¾ství, která pro¾ijí. Nìkdo u babièky na venkovì, jiný na táboøe èi osadì, ale jsou dìti, které nemají kam jet, zùstávají doma a letní dny tráví bìháním a hraním na ulici v partì dìtí...
|
Mám ¹tìstí. Nejsem ani alergik ani nic jiného. Mo¾ná trochu fanfarón, ale to bych tu moc neventilovala, není to a¾ tak lichotivé. Ale nìjak zaèít musím. V¾dy, kdy¾ veèer uléhám do postele a pøetáhnu pøes sebe duchnu, rozlije se mi po tìle bla¾ený pocit tepla a bezpeèí. Mívala jsem jako malá, na jaøe a na podzim...
|
Zkou¹ka - vìt¹inou formou "rozpravy" - se na UTV podstatnì li¹í od zkou¹ek na jiných typech ¹kol. Obyèejní, normální ¾áci a studenti na uèitelovu otázku "tak kdo nám nìco øekne o..." odvracejí zrak, zasouvají se do nitra lavic, pøedstírají krvácení z nosu, mdloby, ti herecky nadaní i záchvat...
|
K babièce jsem se v¾dycky ráda vracela. Moje babièka bydlela ve Slezské Ostravì ve starém dvojdomku. Obývala polovinu domu s dìdeèkem a se svou nejmlad¹í dcerou, maminèinou sestrou Soòou. Ta byla vlastnì mou tetou, i kdy¾ to bylo k smíchu, proto¾e byla ode mne jen o rok star¹í. V té dobì nám bylo asi 9 a 10 let...
|
První roèník na této univerzitì je pestrý, je to dvanáct pøedná¹ek z rùzných odboru, napøíklad filozofie, farmacie, zahrádkáøství, umìní, atd. Pøi tom "zahrádkáøství" vy¹lo najevo, ¾e ze sto ètyø posluchaèù jenom tøi nemáme zahrádku a ihned jsme se stali opovrhovanou men¹inou...
|
Jak jsem se stala redaktorkou - Skláø. Pan Michal Zahradník je chlap jak hora. Od pohledu silák, fachman. Kdy¾ jsem si s ním domlouvala rozhovor, s nièím nebyl problém. Pøijel do na¹í ¹koly pøedvést dìtem své øemeslo, no a já se s ním dohodla, ¾e...
|
Kdy¾ jsem oznámila mým mladým, ¾e pùjdu na Univerzitu tøetího vìku, mùj dospìlý syn se trochu zamyslel a øekl: "Kdy má¹ pøijímaèky, babi? Mám nìkomu zanést obálku?" Zase jednou jsem se pøesvìdèila, ¾e jsem jeho výchovu v mládí dost zanedbala a ura¾enì jsem se odvrátila. "Na Univerzitu tøetího vìku se...
|
U¾ del¹í dobu mnì nebìhaly prsty po klávesnici, za úèelem napsání nìèeho zajímavého. Poslední mìsíc jsem své já pøemìnila v automatické stvoøení, které ráno v pìt hodin vyskoèí z postele a zaène louskat oøechy. Jeden by øekl:"U¾iteèné", jiný:"Proboha, proè tak brzo a k èemu tolik?...
|
Výstava Ukradené dìtství od ètyø známých èeských fotografek - Al¾bìty Jungrové, Lenky Klicperové, Markéty Kutilové a Jarmily ©tukové (Kovaøíkové) - je k vidìní celý prosinec v pra¾ském klubu Rock Café...
|
V kvìtnu se po okolí roznesla zpráva, ¾e do Èáslavi pøijede Hurvínek. Letos toti¾ slavil 85. narozeniny. Kdo èetl mé loòské vyprávìnky, ví, ¾e jsme se tam se ¹kolními dìtmi vydali. 1. èervna se konala akce k MDD...
|
Chtìla jsem psát, ale svùj dvouletý "deníèek" uèitelky" jsem ukonèila, tak¾e co dál? Tady v SeniorTipu jsem na¹la zmínku o èasopise Doba seniorù, napsala jsem panu ¹éfredaktorovi. Projevil zájem...
|
Dobrý den, milí ètenáøi. Po pìti mìsících "mlèení" se opìt vracím, abych pøispìla svými øádky k seniorskému vyprávìní. Psaní mì bavit nepøestalo, to ne. Jen jsem prostì nevìdìla, o èem psát. A teï u¾ to koneènì vím...
|
Dodateènì pøiznávám, byl to kus odvahy, pou¹tìt se do laického, neodborného vymezení, co, vlastnì kdo je to mu¾, kdo je to ¾ena. Asi to byl pokus, který nutnì musel vyústit malinko do neurèita, proto¾e podobný rozdíl, jaký je mezi nebem a zemí, ohnìm a vodou, je nejen...
|
Otiskované vzpomínky na mladá léta mì inspirovaly k tomu, abych popsal nìco, èím bych se v mlad¹ím vìku zrovna nechlubil. Ale stalo se, a dnes, coby staøec nad hrobem, se u¾ nemusím ostýchat a mohu to dát k lep¹ímu. S Evou jsem se seznámil na fakultì a brzy jsme se stali nerozluènou dvojicí...
|