V na¹í kultuøe potkáváme umìlce zajímavé, zvlá¹tní, originální. Jedním z nich byl i Jiøí Karásek øeèený ze Lvovic. Osamìlý sbìratel umìní, který smysl ¾ivota nacházel v kráse snù, v nereálném svìtì fantazie a netìlesné touhy. Jiøí Karásek...
|
Pøátelé jsou andìlé, kteøí nám pomohou, kdy¾ na¹e køídla zapomnìla létat. Urèitì je to tak, proto¾e kdy¾ se obèas ocitnu v úzkých, v¾dycky hned pøiletí nìkterý z mých pøátel a vytáhne mì z bryndy. Nerozvì¹uji si...
|
Pro mne osobnì bylo dùle¾ité, ¾e ani¾ jsem to tehdy tu¹il, opìt jsem zde byl nechtìnì vta¾en do "politiky". V kontrastu s národnì-socialistickým Jièínem mìli zøejmì u¾ od konce války ve Vrchlabí zøejmì daleko vìt¹í vliv komunisté. A tak na pøíklad, kdy¾...
|
V celku vzato bylo to právì rybaøení co bylo nejvìt¹ím magnetem vyplòujícím polovinu èasu prázdnin v Kamýku. Uèitelem byl dìda. Od nìho jsem okoukal dost zku¹eností. Jak pøedpisové, podle rybáøského øádu, tak i nìkdy trochu vedle. V té dobì to bylo bì¾né...
|
Kdy¾ jsem na zaèátku záøí roku tisícího devítistého tøicátého devátého otevøela poprvé oèi a rozkøièela se na svìt, byl ten chudák SVÌT u¾ zata¾en do nièivé války trvající po celé moje rané dìtství. Bylo mým ¹tìstí, ¾e ty na¹e ¹estitisícové Oslavany le¾ely ponìkud...
|
Mìl jsem v úmyslu øadit tento vzpomínkový seriál chronologicky, ale nìkdy se objeví aktuální podnìt, který mì pøimìje vìnovat se nìèemu, co by mìlo pøijít na øadu pozdìji, nebo co se naopak vrací pøed to, co jsem u¾ uvedl. Co s tím? Asi nic. ®ivot také nebì¾í...
|
Kdo ve svém dìtství èi mládí zmìnil bydli¹tì a ¹kolu, ten dobøe ví, co to s chudákem puber»ákem udìlá. Jisté nepøíjemnosti èekaly i mne, proto¾e jsem z jièínského Lepaøova gymnázia pøe¹el nejprve na dva roky do vrchlabské Mì¹»anské ¹koly, která se právì...
|
Jsem trochu na rozpacích, jestli mám zabrousit do øí¹e fantazie, kdy¾ si královna Titanie tady jen tak lítá v povìtøí, netváøí se zrovna pøíli¹ nad¹enì, ba dalo by se usuzovat, ¾e je nejspí¹ poøádnì na¹tvaná. Tak se podíváme na koho. Mo¾ná se jí nìkam zatoulaly...
|
Na zaèátku bøezna jsem byl na vojenském cvièení. V jednìch v té dobì nejpakárnìj¹ích býgo¹ských kasáren v Èeském Krumlovì. Vyznaèovalo se toto zaøízení tím, ¾e tam mimo...
|
O pití a jídlu. Hamletovské dilema dneska zase tu mám, pít èi nepít chvílema, o tom marnì dumám.
Pivaø zase jednou nalít, kdy¾ si nechal vína nalít. Ne¹»astník byl shledán vinným, aè byl opit mo¹tem vinným. Marnì hochu vémì hladí¹...
|
Býval zván Hunec, nebo také Vr¹kamýk. Nyní u¾ to byly pouhé ruiny zdí hradního paláce. V omítce jsou dodnes stopy po kulatých trámech, kterými na¹i pøedkové "zateplovali" studené, kamenné zdi zevnitø. Asi i dost stavebního materiálu je dole v mìsteèku. Hrad...
|
Ka¾dý èlovìk za svùj ¾ivot potká øadu lidí, kteøí na nìho mimoøádnì zapùsobili, stali se mu vzorem, ovlivnili jeho duchovní vývoj. Takový vliv bývá nejsilnìj¹í v dìtství a mládí. Já touto ¾ivotní etapou procházel v Rakovníku a tak je logické, ¾e první velká osobnost, kterou...
|
Vzpomínání na dìtství je v¾dy prùzraèné a èisté. V¹echno ¹patné vzal èas. A najednou v tom proslunìném putování minulými krajinami, kdy oblohu nikdy nezastínil mrak a snad také nikdy nepr¹elo, se najednou zamraèilo. Nemoc je v¾dycky nepøíjemná a není èlovìku...
|
Kdy¾ se mì nìkdo zeptá, kolik mi je rokù, tak mu podám svùj prùkaz, proto¾e to u¾ nevím a ani to nepøeètu. Pøipadám si jako Metuzalém. A v tomhle vìku jsem dostala nápad podívat se s dùchodci na prohlídku vánoèní Vídnì. Kdy¾ jsem se...
|
Za protektorátu jsme s napìtím èasto odcházeli do sklepa s pøipravenými kuføíky s nezbytnými dokumenty, léky, trochou vody a jídla. To kdy¾ se po výstra¾ném zahoukání sirén vyhla¹ujícím pøípravu na nálet ozvalo: Achtung, Achtung, die Luftlagemeldung...
|