Snad každý z nás se dostal do situace, kdy potřebuje kopii nějaké důležité listiny, ale takovou kopii, kterou by mohl používat jako originál. Není třeba zoufat, náš zákon pamatuje i na tyto případy a jedná se o ověřování listin. Tím docílíme toho, že máme více jejich vyhotovení, aniž bychom museli nechat zhotovit nový originál...

Za příčinou slavné korunovace císaře Františka II. a manželky jeho Marie Teresie uspořádali stavové čeští dne 12. srpna 1792 ve Stromovce velikou slavnosť. Vybránoť šest pražských dívek měšťanských a šest svatebních párů, po jednom z každého kraje, jichž doprava do Prahy i zpět, jakož i pohostění uskutečněno bylo nákladem stavů zemských...

Začnu málo známým vtipem. Jeden šaman ze zapadlé vesnice vyprávěl po návratu od svých černých přátel ve velkém městě o nezapomenutelném zážitku: Na trávník vyběhlo 11 lidí v bílých trenkách a 11 v červených a zůstalo stát kus od sebe. Potom muž v černých kalhotách a bílém tričku položil doprostřed na zem velký meloun, odstoupil a pískl...

Příhoda, o které chci vyprávět se stala v době, kdy nám ke dvěma děvčatům přibyl vytoužený chlapec. Starší dcerka měla 8 let mladší 4 roky. Narození bratříčka obě uvítaly, menší sice spadla z lopatky jak se říká, starší to už měla za sebou a stavěla se proto k situaci odpovědně...

Milionář je ten, kdo vlastní milion a může rozhazovat. Rozhazovat jsem sice moc nemohl, ale milion jsem vlastnil. Stačilo k tomu málo: vyměnit ve směnárně více než dvanáct marek. Za jedinou dostanete totiž okolo 85 000 tureckých lir... Předtím jsem se ovšem přihlásil na autobusový zájezd do Turecka s lákavým názvem Pláže a antika Malé Asie...

Kdyz mi bylo asi sest nebo sedm let v zakladni devitilete skole v Kojetine u kostela (byly tam dve skoly, proto se to rozlisovalo), nase tridni ucitelka Ludmila Hermanova nas vsechny nahnala do telocvicny, kde stali pionyri v bilych kosilich a salutovali. Nas postavili do rady podle velikosti, ja jsem druhy nejvetsi, Lada Sevcik byl vzdy o kousek vyssi a rozdali nam jakesi odznacky. Vic nic...

Opět se blíží výročí bitvy u Hradce Králové a obdržela jsem pozvánku na manévry. Konaly se v krásném prostředí zámeckého parku v Hrádku u Nechanic, počasí přálo a já dychtivě dělala fotky. Spolu s pozvánkou na ukázku rekonstrukce bitvy je dávám k dispozici. Nemohu si pomoct, ale já prostě miluji uniformy...

Media každodenně představují vynikající výkony českých občanů, kteří zvolili za své povolání sport. Nemohu se však ubránit pocitu, že tady cosi nehraje, a že to, o čem se píše a mluví není sport, ale pouhý šoubyznys založený na sportovních výkonech a využívající státní příslušnosti aktérů k falešné celonárodní identifikaci...

Občanský zákoník, jako nejucelenější kodex základních lidských práv a povinností, upravuje i otázku dědění, která se přímo či nepřímo dotýká všech občanů. Je ve sbírce zákonů publikován jako zákon č. 40/1964 Sb. Rozdělen je na části, hlavy a paragrafy a celá část sedmá se zabývá institutem dědění. Stát prostřednictvím zákona uplatňuje svoji regulační funkci, ale záleží i na občanech...

Pozorně jsem četl v Seniorech článek od Ludmilky (Překročit čtyři stěny) a rozumím tomu o čem píše. Hodně často pozoruji dění ve všední i sváteční dny pod "okny". O přírodu mám zájem od dětství, tedy ji vnímám pozorně. Musím vám napsat zajímavou událost, kterou jsem pozoroval nedávno pod naším oknem v podvečer...

Když jsem já byla mladé děvče, tak se nosily. Dokonce jsem jeden nedávno ještě našla v krabici na půdě. Nejdřív jsem ho chtěla dát do pytle pro charitu, ale přišlo mi ho líto. No bóže, tak bude jeden bezdomovec mrznout. Nebo si najde jinou hučku. Nasadila jsem si ho na hlavu, a zase ze mně bylo mladé děvče...

Velkolepá budova nového českého muzea v Praze, jejíž obraz dnes přinášíme, jest dojista všem návštěvníkům koňské jubilejní výstavy dobře známa a nezapomenutelna. Na horním konci Václavského náměstí vypíná se skvělá tato budova. Staré české muzeum na Příkopech nemohlo více pojati všech těch drahocenných a stále se množících památek a sbírek starožitných i uměleckých...

Služební cesta pro mě není tou nejhorší představou nejbližších pracovních dní, zvláště když je úterý. Cestou do své kanceláře jsem si vyobrazoval trasu cesty a najednou se mi vybavil obrázek známého kraje. Moje klukovské oči tu krajinu přímo nacpaly do mého nitra a stále je tam, jako pohlednice se občas vynoří a zase zmizí, v té nepřeberné škále uložených obrazů jako pod rukou sběratele...

Tento dopis jsem dnes dostala od svého švýcarského přítele. Je to meil, který se má rozeslat dalším lidem. Nepošlu jej dál, tak jako dále neposílám jiné podobné meily. Ale je to téma na zamyšlení a tak toto poselství prostřednictvím Seniortipu předávám nám všem...