Asi málokterý výtvarník o sobě může prohlásit, že během 26 let se každý den věnoval umění. Pavel Pekar to tvrdí. tvoří "při zaměstnání" a jeho svébytné místo - mezi autory jako je M.Cihlář, V.Kokolia, B.Rozbořil nebo J.Vičar. Tento vyznavač poctivého díla se narodil v Ostravě (1960), dětská a jinošská léta prožil v Táboře, kde osm let navštěvoval LŠU a taky závodně veslařil...

Kolegyně jednou přinesla do práce v košíčku štěňátka. Pronesla něco v tom smyslu, že je odnese utratit k veterináři, sama že na to nemá náturu. Ihned jsme se k nim vrhli. Byli nádherní. Tři jezevčíci. Samozřejmě, že jsme si je rozebrali. I já jsem si jednoho vzala...

Nebyl pátek, nebylo ani třináctého, přesto takový den nastal. A zrovna tehdy, když jsem měl odvézt dceru s vnoučaty na pár dní k nám na chalupu. Hned ráno jsme se museli vrátit pro zapomenutou věc. Nejsme pověrčiví, tak nám toto varování nic neříkalo. Pak jsme zjistili, že do obchoďáku za kopcem se stěží dostaneme, protože celá cesta byla obsazena stojícími vozy...

Hovořila plynně německy, anglicky, francouzsky a španělsky - a samozřejmě také rusky. Ve třicátých letech byla ráda, že se k tomu všemu též jaksi mimochodem naučila i těsnopis a psaní na stroji a mohla tedy pracovat v Berlíně na ministerstvu zahraničních věcí. Později stála nebezpečně blízko příprav atentátu na Hitlera...

Moje vnučka mně pozvala na svoji závěrečnou šluskolonu. Do osvětleného sálu vstupuji v doprovodu své dcery a oba si okamžitě uvědomujeme, že jsme spolu v něm absolvovali i její závěr tanečních hodin. Kdy to proboha uteklo? Mně se zdá, jako by to bylo nedávno...

Co jsem zůstala sama, pozvolna si s dcerou vyměňujeme role. Dřív jsem to byla převážně já, kdo říkal:"Teple se obleč, seď rovně, najez se, pořádně se oblíkej, vem si deštník", teď to začíná říkat ona mně i když jakoby v legraci. Možná je to ale u ní nemoc z povolání, je učitelka. "Ale hlavně, mami, neztrať klíče...

Titulek určitě připoutal vaši pozornost, ale musím vás zklamat. Skoro každý už zkusil svému partnerovi zahnout, ale nemyslím, že bych to měl zrovna popularizovat. Já mám totiž na mysli zahýbání při jízdě autem, což je termín užívaný, ale zavádějící. Správně a odborně hovoříme o odbočování...

Dlážďka náměstí a ulic moravských započala dosti záhy. Tak roku 1346. jest poznačeno v účetních knihách města Brna, že se na dlážďku široké ulice dvě marky platilo a roku 1348., za vydláždění ostatního města 16 marek stříbra zapravilo. Stavba "židovské brány"...

Tisk se před nedávnem zabýval oblibou hypermarketů mezi zákazníky v Česku. Prý je jich máme nejvíc mezi novými členy Unie. Asi je to pravda, i naše rodina si tyto velkoprodejny oblíbila. Zprvu to bylo Tesco, které jsme navštěvovali při výjezdech z Prahy na chalupu, pak přišel na řadu o něco levnější...

Bájný zakladatel přemyslovského rodu zrovna oral pole ve Stadicích, když k němu dorazili poslové kněžny Libuše. Vyzvali ho, aby přijal panství, které je jemu i jeho potomkům souzeno, a oženil se s nejmladší Krokovou dcerou. Prostého rolníka kupodivu tento životní obrat nijak nevyvedl z míry. Otku...

Mezi hortenzie řadíme dřeviny rostoucí v počtu 23 druhů ve východní Asii a Severní i Jižní Americe. V našich podmínkách se pěstuje několik opadavých druhů, v zahradách se nejčastěji setkáváme s hortenzií velkolistou, která pochází z Číny a Japonska. Keře rostou poměrně rychle, dlouhé svěže zelené listy jsou jednoduché vstřícné řapíkaté, hrubě pilovité...

Vydavatel Britských listů Jan Čulík se zúčastnil vědecké konference v Itálii a popsal své vedlejší dojmy a zážitky. Mne zaujal jeho popis italských postojů k digitální technologii a zejména k internetu. Když se pokazil počítač, neměli organizátoři jiný. Když ho pak sehnali, nešel použít, protože neměl cosi jako certifikaci k internetu...

Sláva Purkyňova rostla stále doma i za hranicemi. Evropské učené spolky i akademie jmenovali ho čestným členem. Vypráví se, že dostal jednou psaní z Ameriky, adresované pouze: Purkyně v Evropě. A psaní došlo ho v pořádku - tak byl znám po všem vzdělaném světě. Zemřel dne 28. července 1869 v Praze u věku 82 let...

Jednoho dne zazvonil telefon.Ve sluchátku se ozvalo: tady Jaruš, je krásné počasí, přijeďte se na nás podívat. No uvažte, takové nabídce přece nelze odolat. Krátce jsme situaci zhodnotili a v dohodnutý den se chystali na cestu. Cestovali jsme vlakem. Cesta ubíhala příjemně já si hověla a Jíra s dědou koukali z otevřených...