Díky tomu, ¾e Tai je¹tì stále tápe v tom, jak si správnì vylo¾it význam mnohých èeských slov, vypadá to, ¾e nudit se s ním je¹tì dlouho nebudu.
Psali jsme zase jeden z diktátù, do nich¾ se vìt¹inou sna¾ím "zamontovat" jména významných osobností...
|
Vzpomínku na ¹kolní jídelnu máme snad v¹ichni. Já ji vyu¾ívám s pøestávkou mateøské dovolené od svých tøí let dodnes. Napadají mì historky veselé i "tragické", to kdy¾ jsem v slzách sedávala nad mléènou polévkou a nebylo mi dovoleno ji vrátit.
Omáèky bývaly svìtlehnìdé...
|
Jak jsem vyprávìla, skonèilo to s mým studováním ¹patnì. Postupným uzavíráním èeských ¹kol vùbec jsem se ocitla rovnýma nohama v ¾ivotì. Jako laborantka v lékárnì. Jen¾e tam jsem protestovala proti tomu, abych místo klepání harburnù a mytí laboratorního skla chodila k paní lékárníkové mýt nádobí
|
Dnes ve ¹kole nic mimoøádného. V¹echno normálka. Dìti prùmìrnì zlobily, prùmìrnì se uèily. ®ádné vzrù¹o - nìkdy si øíkám - na¹tìstí. Obyèejný den jedné obyèejné uèitelky. Vypadá asi takto: Autobus pøijí¾dí v 7:10. O 7 km dál vystupuji spolu s...
|
Je to tak-práce s Taiem zmítaným pubertou pøipomíná dubnové poèasí. Jak u¾ jsem psala, na zaèátku ¹kolního roku bylo setrvale zata¾eno a bouøky byly na poøadu skoro ka¾dou hodinu. Pak se pomalu, velmi pomalu zaèala oblaènost protrhávat, výjimeènì vysvitlo i sluníèko...
|
Já jsem svejm rodièùm ubohejm taky nedala nic zadarmo. Oni mnì sice taky zrovna ne, ale co museli mít za nervy jsem poznala a¾ na své druhé dceøi Evì. Do gymnázia jsem pøijímaèky slo¾ila bez potí¾í, uèit jsem se mohla výteènì, jen¾e já jsem jednak ¾ila svùj svìt ve snech a jednak, pokud jsem byla nohama na zemi, tak jsem zase...
|
Okam¾ikem na¹eho zrození zaèíná na¹e minulost. Ubývá nám èas a pøibývají vzpomínky. A ty nám jako jedinou vìc na svìtì nemù¾e nikdo vzít. Jen ná¹ letitý a unavený mozek vyøazuje ty nejèerstvìj¹í, aby nám zachoval ty nejcennìj¹í a nejstar¹í. Vytrácíme se pomalu z obrazovky reálného svìta a zbývá nám jen kaleidoskopické kukátko...
|
Jaké bylo? Takovou otázku jsem si v jeho prùbìhu asi nekladl, jednodu¹e jsem je u¾íval plnými dou¹ky. Na vesnièce na ji¾ním Slovensku, která nebyla ani malá, ani velká, mo¾ná nebyla zvlá¹tì bohatá, ale ani chudá a nabízela mi toho tolik, ¾e se to dá stì¾í na nìkolika øádcích vypovìdìt. Velký ¹kolský dvùr, na kterém jsme bydleli, byl ideální...
|
My jsme doma v¾dycky mìli daleko od kapsy do huby. Ale proto¾e otec mìl takové zamìstnání, ¾e se pøedpokládala jistá úroveò, nezbylo mámì, ne¾ aby se zapojila do "dámského krou¾ku". Setkávaly se pravidelnì tu u té, tu u oné a neobe¹lo se to samozøejmì bez poho¹tìní. Neznám vìt¹ího kouzelníka ve vytváøení nìèeho...
|
Olympijské hry. Není v tìchto dnech významnìj¹í událost - ani pro prvòáky. Celkem chápu, proè nìkteré dìti zívají a jsou evidentnì ospalej¹í ne¾ jindy. Radìji se ani neptám, v kolik hodin ¹ly vèera spát. Kluci zasvìcenì hovoøí o Jágrovi, holèièky v piruetách pøedvádìjí krasobruslaøky.
"Vytahujeme" pojmy jako na¹e vlast, na¹e èeská vlajka, na¹e...
|
Kdy¾ jsem se poprvé na tomto svìtì nadýchla, otevøela oèi a pusu k øevu, nezji¹»ovala jsem, kde to vlastnì je. Mìla jsem jiné starosti, jako ka¾dý narozený tvor, v mém pøípadì, lidský. Dnes ji¾ ani nezjistím, v kolik hodin to bylo, zda byl den èi noc, jaké bylo poèasí a zda byl sníh. Do Vysokého Mýta, mìsteèka ve východních Èechách jsem...
|
"Uèitelé mají poøád samé volno," utrousí obèas nìkdo kolem mì. To volno je dìtí a jmenuje se jarní prázdniny, i kdy¾ pohled z okna mì utvrzuje v tom, ¾e zatím moc jarní nejsou. Osobnì si myslím, ¾e pro udr¾ení du¹evní rovnováhy to volno i my uèitelé prostì potøebujeme...
|
Ve støedu Tai dorazil naèepýøený jako krocan a zmrzlý jako jitrnice. Odlo¾il si sice bundu, ale z teplé mikiny se odmítal vymotat. "Prosím tì, kde jsi byl, ¾e jsi tak vymrzlý?" kroutila jsem nad ním hlavou. "Byl tìlocvik," utrousil na¹tvanì. "Ale v tìlocviku se hýbete...
|
Dnes se s rozvodem nedìlají øádné ¹tráchy. Oba man¾elé mají své povolání, svou kariéru a pokud na to nejsou finanènì tak dobøe, tak ani ta morálka není tak nesmiøitelná, jako bývala, aby jim bránila v rozchodu. V dobì mého nejútlej¹ího dìtství to bývalo jinak. Man¾elská láska u¾ dávno ochladla, jeden z man¾elù...
|
To bylo tak. Ná¹ synek Kája poèal rozum brát právì v dobì, kdy se v Praze otvírala první linka metra. A proto¾e mu¾ byl zamìstnán v závodì, který se na budování pra¾ského metra podílí, toèil se kolem metra také ¾ivot na¹í malé rodiny - poèínaje víkendy bez hlavy rodiny, ponìvad¾ se právì "zapínala" nová stanice...
|