Po padesáti letech v Austrálii jsme si na velká tepla ba horka ji¾ zvykli, ale jak víte z televize a také z novin a rádia (o tom mì informuje sestra z Prahy, pøátelé a bývalí spolu¾áci) taková vedøíèka a navíc s vysokou...
|
Kdy¾ èlovìk, zvlá¹tì pak mu¾skej, pøijede poprvé do lázní po ¹edesátce, zdálo by se, ¾e u¾ má toho za sebou tolik, aby ho nic moc nepøekvapilo. Je to ale úplnì jinak. Na rozpisu procedur dostane pacient...
|
I tam u protino¾cù na druhé stranì polokoule má poezie nesèetnì podob a své kouzlo. Je vnímaná jako perla vylovená z moøe. Jako ibis kráèející parkem a shlí¾ející se v kalu¾ích. Jako ferry brázdící zátoku. Jako svítící...
|
Byl jednou jeden chalupník a ten mìl sedm dìtí. Dneska nikdo tolik dìtí nemá, aèkoli by je u¾ivil jenom z pøídavkù, ale tenkrát to nebyla ¾ádná vzácnost. Vzácností bylo v takové rodinì dosyta se najíst, mít své vlastní boty èi postel. Sedmièka je ¹»astné èíslo, ale sotva v podobì sedmi...
|
Renata ©indeláøová je ¾ena jako ka¾dá jiná. Má man¾ela, dceru, práci a hlavnì své sny. A sny si èlovìk musí plnit, jak sama øíká. Proto si nedávno zalo¾ila nakladatelství Literární strom, ve kterém si letos v øíjnu vydá vlastní román Jen jeden svìt. Je trochu jiný ne¾ ty pøede¹lé, které vìt¹inou vy¹ly v nakladatelství Petra...
|
Otec na¹eho hrdiny kapitána Poo svého potomka úspì¹nì poèal jednoho veèera po pozøení veliké porce kachny, osmi knedlíkù a kyselého zelí. Aby byl otec naprosto jistý, ¾e se mu potomek opravdu ten veèer podaøí, pøed samotnou vydatnou veèeøí si dal pøedkrm v podobì rybího salátu...
|
Jsme teprve v prvním mìsíci nového roku, ale ji¾ zase do¹el od sestry z Prahy dal¹í balíèek knih. Jsem jí za nì velice vdìèná, zatím je pøesto je¹tì nechávám le¾et na stolku, ne¾ bude ten pravý èas si je peèlivì prohlédnout, abych mohla...
|
Sestra man¾elky je pravidelnou ètenáøkou èasopisu Záhady, èasopisu jak ji¾ z názvu je patrné o nepøirozených jevech, tì¾ko vysvìtlitelných událostech, vèetnì popisu zá¾itkù s duchy. Toto její pøiblí¾ení pokládám za u¾iteèné s ohledem na následující, skuteèný...
|
Nebyl to tøasák, ani odzemek, ani brejk, ani step. To dotyèný pøed na¹ím domem jen uklouzl - ¹lápl do èerstvého. Právì jsem ¹el venèit starého rodinného jezevèíka, a tak jsem cítil jistou morální povinnost vyjádøit se k onomu nevoòavému problému, proto¾e jediný pøítomný eventuální pachatel se tváøil neteènì...
|
U¾ dvì mláïata jeøábù popelavých vylíhnutá v pøedloni a vloni na území Èeské republiky sledují ochránci pøírody ze Zoo Ostrava díky speciálním vysílaèùm. Sledují, kam se vydala zimovat. Èeská republika le¾í uprostøed dvou hlavních...
|
Moje babièka Anna nedala bez klobouku ani ránu. Moje maminka Olga rovnì¾ nosila klobouky a dokonce si je umìla sama udìlat.
Já tedy klobouky nevyhnutelnì miluji. Pamatuji si na v¹echny své zaniklé, mnohé odlo¾ené dodnes mám. Obèas koupím klobouk nový...
|
A¾ mì sundaj, poøád pobì¾ím. Ale to u¾ budu staøena. Ka¾dá minuta je tady dlouhá jak rok. Èumím do stejnýho místa. Veèer budu v¹echny ty reklamy recitovat. Pøiznávám, na slalom mezi snìhovými vloèkami jsem rozmazlená. Tak teda køeèek v...
|
Odpoledne bylo velmi nevlídné, pravé listopadové. Byl podzim roku 1944, mi bylo dvanáct a ¹la jsem ze ¹koly. Ka¾dý den jsem musela ujít pìt kilometrù ráno a stejný poèet odpoledne. Vyuèování bylo del¹í, Nìmci nám pro vojáky zabrali dívèí mì¹»anku a my jsme se v chlapecké støídaly s kluky...
|
V roce 1990 jsem dostala zprávy z domova, ¾e mùj tatínek je vá¾nì nemocný. Byl nemocný u¾ nìkolik let. Prodìlal tøikrát infarkt. Tentokrát to bylo je¹tì hor¹í. Srdíèko nepracovalo poøádnì a jako by toho na nìho nebylo dost. Postihla ho rakovina slinivky bøi¹ní...
|