zavítala krásná Missis ČR 2004 Hana Polcrová se svou dcerou Aničkou. Obě osobně pozdravily děti dětského oddělení, rozdaly dárky, ukázaly své fotografie především ze soutěží a nechaly kolovat korunky Missis ČR 2004, Missis ČR Sympatie 2004 a Missis Morava 2004...

Vánoce bez vánočního stromku si snad ani neumíme představit. Atmosféru vánoc nám tedy nevykouzlí žádný, ani sebedokonaleji zhotovený stromek z plastické hmoty, protože mu chybí vůně jehličí, která patří k opravdové vánoční pohodě...

mají původ ještě v dobách pohanských. Nejčastěji jsou spojeny s pokusem nahlédnout do budoucnosti a z různých znamení vyčíst svůj osud. Běžné je věštění osudu z jablka, rozkrojeného napříč při štědrovečerní večeři. Jasně zřetelná hvězdička jádřince znamená zdraví, štěstí a úspěch. Nehezký jádřinec napadený červem je známkou...

Vánoce byly za námi, nehrozil žádný velký úklid, a náš tatínek přesto ulehl. Míra závažnosti jeho nemoci se skvěle odrážela v maminčině chování. Zatímco ležel v dobách, kdy se hekticky uklízelo hýkaje v obýváku, maminka o něho nejen že nepečovala, ale nadávala, rozčilovala se, ale byla bezmocná. Dokažte někomu, že mu není zle, když úpí, sténá a naříká! ...

Katy bydlela stále s námi, i když jsem to zpočátku nevěděla. Byla tam. Znala jsem ji pouze z vyprávění a fotek. Podle „NĚHO“, alespoň ty první naše společné měsíce, byla neschopná, polointeligentní a jednoduchá osoba, se kterou si už dávno neměl co říct. Děti vyrostly, a ON najednou zjistil, že je vlastně sám. Kriticky rozebral situaci a usoudil, že si ji vlastně nikdy neměl brát, že to byla chyba...

Než jsem si zvykla, že na vánoce není mráz a sníh, ale krásných 24 stupňů a všude kvetou kytičky, pár let mi to trvalo.Vždycky se mi zdálo, že slavíme vánoce v červnu. Ale človek si zvykne na všechno, a dokonce už jsem si zvykla slavit Vánoce i v Cartagene, na Karibském pobřeží, kde je v prosinci ve dne, v noci 34 st. Ale to nejdůležitější je, že vánoce jsou tady...

Před 3 lety, zde, ve Valašském Meziříčí na Obchodní akademii bylo zahájena Univerzita třetího věku. V dubnu 2004 jsme všichni, kdo jsme tuto Universitu navštěvovali, byli slavnostně promováni na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dále nám bylo umožněno pokračovat ještě ve 4. ročníku, který snad jako jediní v republice, právě studujeme...

Ze zubařů mám strach odjakživa. Nepopsatelný! Není to normální strach. Je to fóbie. Dodnes jsem se s ní nenaučila žít. S tímto paralyzujícím strachem a mužem mého života po boku jsem vstoupila tedy do čekárny zubního specialisty na předměstí Sacramenta...

...kuchyň mu celá léta slouží jako dílna a na větší desce na stole pak pečlivými řezy oživuje figurky v betlémech, jejich počet má přesně evidován v kalendáříku a dne 19. října 2004 odevzdal dvěstěpětapadesátý a další čtyři má pro zákazníky, kterých je pořád velmi mnoho...

Z archivu fotografií pořízených mým skromným "Olympuskem" jsem vybral tři pohledy z okna a přemýšlím, co bych k tomu rozumného napsal. Žádné filozofické úvahy, žádná moudra mně nenapadají, žádné mimořádné zážitky se k fotkám neváží. První skýtá banální pohled z paneláku na plochu vnitrobloku, která zůstala zelená a plochá jen proto, že..

jsou v elektronické podobě to, co v mluveném projevu dlouhé vysvětlování, mimika tváře a gestikulace. Posmívají se tam, kde bychom použili zvednutý koutek úst nebo vytažené obočí, mračí se u vět, které byly řečeny zvýšeným hlasem. A smějí se, když sami sebe nebereme vážně....

Tak jako slepí tápou v našem světě, tak i my tápeme ve světě slepých – nevíme o nich ve velké většině nic. A přece tu jsou. Ale naše komunity jsou od sebe vzájemně odříznuty. Nevidomí nás nevidí a my je přehlížíme. Malý příklad. Kdo z nás zná jméno hluchoslepé Heleny Kellerové, kdo ví něco víc o tvůrci Braillova písma?

Stejné tajemno, jako s cukrovím, páchala maminka s vánočními dárky. Tajila je, jako bychom vždy byli nesmírně překvapeni, cože to ten jéžišek zase přinesl? „Ponožky!“, jásal pravidelně tatínek. My se sestrou jsme se radovaly povinně také, i když dárky byly zcela předvídatelné. Nejhorší doba nastala, když se nám přehouplo dvanáct let a maminka usoudila, že jest třeba začít pořizovat výbavu...

ještě jednou se tam chci vrátit. Za těch několik dnů, které jsem v Londýně strávila, mně Londýn poodkryl svou tvář a navždy tak zůstane jedním z měst, do kterého se chci rozhodně vracet. Asi jediným negativem byla dlouhá a únavná cesta. Ovšem jinak výlet neměl chybu a obsahoval vše...