Jen velmi málo hereček mělo noblesu Jiřiny Froňkové. Z pražských to byla Květa Fialová. Pozvali jsme ji do jednoho z prvních dílů operetního seriálu Země úsměvů. Bylo to v roce 1970 na jaře a ona tenkrát s velkým optimismem rozdávala autogramy a k nim připisovala:"V červenci 1970 už bude všude mír!" Tím myslela, že...

Již dvakrát se mi podařilo navštívit klenot, ukrytý v hlubokých jesenických hvozdech, místo, které svou neotřelou krásou láká věřící k tiché modlitbě a k setkání s Bohem. Toto poutní místo má své kořeny v období švédských válek...

Bereš mi rty - to je další knížka ostravského básníka, publicisty a překladatele Karla Vůjtka (nar. 1946). Vyšla o prázdninách v nakladatelství Studio K, a jak to už dnes bývá s finančním přispěním sponzorů. Myslím si, že každý autor je nadšený, když v ruce drží ještě tiskárnou vonící "vlastní dítko". Cesta k němu je obvykle dlouhá a trnitá. Jak to je v případě Karla Vůjtka a jeho "Rtů"...

Zříceninu hradu Rychleby najdete nedaleko Javorníku v Rychlebských horách. Z hradu se mnoho nezachovalo, ale zachovala se jedna pověst. Kdysi byl na hradě kastelánem rytíř Gernot. Ten sloužil svému knížecímu pánovi věrně dlouhá léta...

Rozhodli jsme se kdysi, už před lety, podívat se do hor, třeba do Jižních Tyrol a trochu se nadýchat čerstvého horského vzduchu. Hledali jsme místo, kde by to mohlo být zajímavé a zároveň hezké. Cestou jsme si řekli, že pojedeme někam tam...

Možná se vám to také za život stalo, octli jste se až v příliš těsné blízkosti té těžko uchopitelné vzrušující hranice, za níž je velká neznámá, hranice mezi životem a neexistencí. Také se mi to přihodilo, dokonce nejednou. Ta první...

Loď se vždy převážela do místa určení vlakem, jako spoluzavazadlo a k řece byla dopravována pomocí skládacího vozíčku, který měl dvě kola a popruh, na který se loď uložila. Konec se přidržoval rukou a tlačilo se to. Doma jsme měli loď uschovanou během roku v loděnici pana...

Rozhodnutí podívat se po dvanácti letech opět do rodné země jsme s Máňou učinili bez váhání. Zvláště po tom, když jsme od každého, kdo v Česku nedávno byl, slyšeli, jak je tam krásně! Jak to tam nepoznáme...

Její obrázky jsou plné pohody a klidu - o to více kontrastují s dnešní uspěchanou a podrážděnou dobou. Vypracovala si vlastní osobitý styl, který vychází z idylického světa staré Prahy, malých krámků, i zákoutí, maluje...

Všecko začalo tím, že 1. srpna 1974, tedy v období tuhé normalizace a roce i měsíci 6. výročí Srpna, vyšla v okresních novinách Jiskra Rychnovska kresba zahradníka, jemuž někdo pošlapal zahrádku a on to komentuje slovy "Kterýpak zvíře?" Podepsáno šifrou JP. Byl to tehdy malér...

Pamětníci to asi vědí, Divadlo E.F. Buriana někdy 50tých letech nastudovalo hru Názima Hikmeta tohoto poutavého názvu. Byla to politická satira, na svoji dobu nezvyklá, odvážná a sám Burian prý váhal, zda si může dovolit hru provozovat. Vyřešil to geniálně, na generálku, či jedno z prvních představení pozval prezidenta...

Vždy jsem si myslel, že dopravní značky podléhají nějaké mezinárodní dohodě. Divím se, že se ještě nenašel nějaký trafikant v EU (když už vydali i normu na preservativy, a to musela být namáhavá práce) který by určil normy na dopravní značky. Ale nic...

Poprvé jsem byl na Ostravsku v červenci 1945, kdy se zde konalo setkání česko-slovenské mládeže na Radhošti, o němž jsem také psal coby novopečený redaktor Mladé fronty (od května 1945).Ještě v době války jsem poznal Jaroslava Bouze, stal se členem naší ilegální...

Býval jsem houbař, průměrný, až podprůměrný. Měl bych to upřesnit, studoval jsem ty podivuhodné výtvory přírody, měl jsem o nich docela slušný přehled, o jedlých, nejedlých, jedovatých, o jejich charakteristických znacích...