V roce 1990 jsem dostala zprávy z domova, ¾e mùj tatínek je vá¾nì nemocný. Byl nemocný u¾ nìkolik let. Prodìlal tøikrát infarkt. Tentokrát to bylo je¹tì hor¹í. Srdíèko nepracovalo poøádnì a jako by toho na nìho nebylo dost. Postihla ho rakovina slinivky bøi¹ní...
|
No jistì, opìt byly jedny krásné Vánoce a nyní jsme ji¾ vkroèili do roku 2019. Vánoce pro¾ívám ji¾ celých 80 let, od které doby si je pamatuji opravdu to nevím, ale za ty vzpomínky,které v mé pamìti narùstaly, dìkuji...
|
Oznámila jsem Georgovi a Stelle, ¾e dávám výpovìï. Poøádnì jsem je ¹okovala. Mìli dojem, ¾e se mnì u nich daøí. Daøilo se mi ú¾asnì, ale ¾ivot pokraèuje dál a pøiná¹í rùzné zmìny. Rozhodla jsem se, ¾e si zalo¾íme svùj business, ¾e si otevøeme svoje kadeønictví...
|
Je smutné dostávat zprávy o tom, ¾e odcházejí herci, které jsme celá léta obdivovali a kteøí nám pøiná¹eli svým umìním radost a potì¹ení. Zprávu, o tom ¾e nás opustila Jana ©tìpánková nám k nám do Austrálie poslal blízký pøítel, který ¾ije v Kolínì nad Rýnem, Václav ®idek. Proto¾e nevìøím na náhody...
|
Není v celém kalendáøním roce tak láskyplný èas jako køes»anské Vánoce. Jistì ve své du¹i a také nahlas za nì dìkujeme. Komu jinému ne¾ Pánu Bohu.
Dìkovala jsem rodièùm a jsem jim velmi vdìèná, ¾e stále dnes cítím, ¾e potøebuji dìkovat. Jako naprosto...
|
Proè kupujeme svíèky? Nìkdo má svíèky prostì rád, jsou barevné, nìkteré pìknì voní a je dobøe, kdy¾ je mù¾eme vhodnì u¾ít. Já je zapaluji nìjak stále èastìji a to pøevá¾nì, kdy¾ v kalendáøi dojdu k výroèí úmrtí nìkoho blízkého. Je to alespoò malá vzpomínka, kterou si ti, kteøí nám byli blízcí od nás zaslou¾í...
|
Kdy¾ jsem pøi¹la jednou z práce domù, Vladimír sedìl v obýváku a debatoval se dvìma èernì odìnými mladíky, kteøí mìli na saku pøipíchnutou vizitku "Elder". Oba Eldeøi byli vyslanci sekty vìøících mormonù. Jejich pøedstavitel...
|
Vraceli jsme se z náv¹tìvy na¹ich pøátel, a jak jsme parkovali, sly¹eli jame na¹e psy stra¹nì ¹tìkat, Manice dokonce vrèet, na¹e Mí¹a sedìla na plotku a syèela zlostí. No to jsme zvìdaví, co se dìje?... vyhrkl Vladimír. David se po otevøení...
|
Kdy¾ jsme se nastìhovali do na¹eho domu v Gosfordu, sdìlila mi bývalá majitelka, ¾e budu-li chtít, mohu pokraèovat v nìèem, co jí dìlalo radost. Jsem také ráda kdy¾ mi nìco dìlá radost, tak tedy prosím, co to bude...
|
Moc by mne zajímalo, jestli za to, ¾e jsem takový posera mohou geny nebo Karel Jaromír Erben. Mo¾ná, ¾e za mùj neustálý strach opravdu mù¾e mùj zrovna tak bojácný tatínek, po kterém jsem tuto vlastnost zdìdil. Jeho panický strach se projevil jednou, kdy¾ jsem byl je¹tì...
|
Dnes je úterý 28. srpna a nikdo ji¾ nepí¹e a nemluví o tom ne¹»astném datu 21. srpna roku 1968. My ho bohu¾el, ale potom také bohudík, máme v pamìti je¹tì i z jiných dùvodù. Právì 21. srpna v roce 1984 jsem...
|
Jak k tomu do¹lo, je mi dodnes trochu záhadou a kdybych to neza¾il sám na sobì, tì¾ko bych to nìkomu uvìøil... Ka¾dopádnì byl na na¹í ¹kole ponìkud volnìj¹í re¾im, proto¾e zatímco v¹ude jinde se vstupovalo do Pionýra kolektivnì, u nás ve tøídì jsme nebyli v této takzvanì...
|
Bylo to k ránu kolem druhé, kdy¾ zazvonil telefon. Chvíli mi trvalo, ne¾ jsem na druhé stranì rozpoznala hlas bráchy Jerryho. Chystá se do Evropy a rád by prý vìdìl, jaký by mìl pøivézt dárek, aby potì¹il i mého mu¾e. Pøivezu nìjaké hady...
|
To, ¾e Vladimír mìnil zamìstnání jako pono¾ky, bylo v na¹í rodinì tak normální, ¾e mì u¾ vùbec neudivovalo, kdy¾ v¾dy po nìkolika mìsících nastupoval do jiného zamìstnání s vírou, ¾e se mu tam snad bude líbit, a já vìdìla...
|
V¹ichni dobøe víme, ¾e je na svìtì moøe sportù, které èlovìka mohou nadosmrti zmrzaèit nebo, kdy¾ máte zrovna smùlu, pøivést do hrobu. Snad ka¾dý sport obná¹í urèité nebezpeèí èi riziko. I pøi tøeba tak zdánlivì bezpeèném sportu jako jsou...
|