K povinnostem kulturního referenta na zotavovnách ROH patřil také lyžařský výcvik začátečníků. Můj "sporťák" o mně ztratil iluze už na výcvikovém kurzu, o kterém jste už četli a tak mi přidělil alespoň sáňkaře. To jsem v sobě objevila skrytý talent a doslova nadšence. Ale měla jsem pocit, že to pro rekreanty, ale i pro mne samotnou je málo...

Minulou středu trochu pršelo a trochu sněžilo, v pátek bylo zataženo a vůbec nefoukalo. Ale ve čtvrtek bylo úplně akorát. Sluníčko svítilo - no trochu víc než bych pro své fotografování potřebovala - vítr byl přiměřený, přesně na pouštění draků. A tak jsme vyrazili. Hned za školou máme takové menší hřiště, nemuseli jsme nikam daleko. Deváťáci si vzali pod křídla...

V rezidenci pražského primátora se uskutečnila slavnostní prezentace příležitostního bibliofilského vydání básně Karla Hynka Máchy "Máj" u příležitosti dvoustého výročí jeho narození. Primátor hlavního města Prahy Pavel Bém hosty přivítal a pak už stál raději skromně v koutku...

Když byl u nás na návštěvě náš vnouček, vysokoškolák, přišla řeč na bývalé učitele a profesory. S velkým zájmem si poslechl příběh o mém třídním a naší vzájemné spolupráci. Snad zaujme i vás. Pan profesor se stal naším třídním někdy v septimě a přijali jsme ho brzy za svého. Byl totiž jen o pár let starší než my, studenti. Byl příjemný, nekonfliktní, uměl zajímavě...

Lidská paměť je neuvěřitelná. Dávno jste na něco zapomněli a pak se zčista jasna v očích obrazí kousek bývalého - jak to nazvat? Je to nějaký dávno ztracený, dávno zapomenutý kus čehokoliv a najdou je člověku líto, že není, má pocit ztráty, jakoby mu odešel domov, životní jistota. Začne usilovně vzpomínat, kam se to...

Nejdřív vám povyprávím včerejší perličku. Děti samostatně dopočítávaly, já jsem si sedla ke stolku. Najednou se zvedl Tadeášek, provinile se ke mně plížil a podával mi svůj sešit, ve kterém se skvěl čmáranec fixou odshora dolů. Z jeho úst vyšla tato nádherná omluva: "Paní učitelko, já to přečmáral úplně nerad, ona mi totiž zakopla ruka...

Nakousla jsem to "alkoholické" povídání ajrkoňakem, ale tohle téma se ještě nedá opustit. První maléry mladého života v tomto punktě jsme si asi prožili všichni. Je mi u souzeno, že se nejen malérům nevyhýbám, ale prožívám si je s veškerou parádou. V mé rodině pili rodiče láhev vína jen o velkých svátcích, pivo myslím nepil ani otec...

Odjakživa jsem byla mlsná a moje láska, má chvilka nejslabší, je "ajrkoňak". Takže když mi jednou chtěla máma udělat radost v době, kdy už jsem se odloupla od rodiny - přijala do Boru s flaškou pravýho domácího. A že prý aspoň na ni budu dlouho vzpomínat, než to vycucám. Netušila chudák, že ta vzpomínka bude vskutku trvalá...

Šli jsme do mateřské školy na pohádku. Je to u nás takový zvyk, nejmladší školáci se zúčastňují kulturních pořadů ve školce. Děti se moc těšily, že se pozdraví s paní učitelkou Ivou a Adélkou, pochlubí se svými úspěchy. Nechají se obejmout a důstojně vyslechnou, jak vyrostli. Trochu shovívavě "pohovoří" s mrňátky - oni už jsou přece školáci...

Když už jsem tak s tím povídáním na horách - dostalo se mi také lyžařského výcviku. No tak, ne že bych nikdy nic nesjela, a to dokonce stejně radostně jako na saních nějaký ten kopec - ale sláva to nikdy žádná nebyla. Spíš si myslím, že ty lyže mají duši a moc dobře poznají, že si se mnou mohou dělat, co se jim zachce a prostě si uhánějí...

Čas od času si prohlížím v antikvariátu staré pohlednice, které ke mně promlouvají atmosférou minulých století i dálek... Právě dnes se probírám pohlednicemi zařazenými v krabici podle jednotlivých zemí. A najednou narazím na...

Lobkowický palác najdete na Pražském hradě. Tento palác sousedí s bývalým Ústavem pro šlechtičny, dříve to býval Rožmberský palác. Palác patří do objektu Pražského hradu a jako takový je národní kulturní památkou od roku 1962. Kdysi tu...

Tak jsem se dnes musela dětem omluvit. Včera, když jsme při prvouce vybarvovali oblečení vhodné na podzim, odmítla jsem vybarvování rukavic. "Na ně máte ještě času dost"... vysvětlovala jsem. No tak dneska cestou do školy bych si je byla docela ráda oblékla. Na teploměru 2 stupně, sníh. "Měly jste pravdu," kála jsem se. Velkomyslně mi odpustily...

Clam - Gallasův palác je perlou baroka, jeden z nejkrásnějších paláců a najdete ho na Starém Městě v Husově ulici. Je to nádherná ukázka čistě vídeňské palácové barokní stavby. V polovině 14. století zde byl dvorec, ten náležel bratru Karla IV...

Dobíhá soutěž o nejmilejší knihu, tak snad i něco o čtení. U nás se četlo už od mého mala - v tomto pěkné zvyku jsme pokračovali i v mé druhé rodině a pokud vím, tak i jedna z mých dcer svým dětem po večerech četla. Byly by to bývaly pěkné až idylické večery - nebýt toho, že otec byl...