Pan starosta sděluje, že zamýšlená dlažba cesty k sv. Janu na Závodí, pro vysoké ceny za potřebné plochy žádaná, nemůže býti provedena. Bude proto vedlejší ulice, zde dlažba rovněž nutná - dlážděna s tímtéž nákladem. Vzato na vědomí. Ohledně kladení vodovodu do domů soukromých...

Přes veškeré signály, že vše klape naprosto optimálně, samotného startu se přece jen trochu obávali. Ale začali na vteřinu přesně: desátého května v osm nula nula. Když se to stalo, někteří ze štábu a spolupracovníků televize Noe se nedokázali ubránit dojetí. Po tvářích se jim koulely slzy jako hrachy...

Dva vnoučky mám v cizině, nereptám. Vím že se mají dobře, a radovala jsem se z jejich přítomnosti často, když nebyli tak daleko. Jen ve Vídni. Od druhé dcery mám také dva, moje miláčky. Často mě je rodiče svěří, když si potřebují něco zařídit, nebo si prostě chtějí oddychnout...

Petry jsem si všiml už dávno. Upoutávala mne svými historkami ze života, které dávala bezelstně k dobrému u stolu v závodní jídelně či u cigarety na chodbě. Asi ani já jsem jí nezůstal lhostejný, protože jsem zaznamenal, že ji zajímá moje reakce. A tak, když jednoho dne předseda SČSP marně nabízel zdarma vstupenky do Národního divadla...

Moudrá matka příroda má pro nás nachystané bylinky, které nám pomohou "postavit se na nohy". Stačí se kolem sebe jen porozhlédnout a sbírat. A nestojí nás to ani korunu. V našem jarním jídelníčku by se měl alespoň občas objevit křen selský. Setkáme se sním ve většině venkovských zahrádek. Znali jej již staří Slované...

Každou sobotu v létě chodí do Dakoty na pivo - což samo o sobě není nijak zvláštní. Každý den hodinu cvičí - což už lze označit za poněkud výjimečné. Ale jestli toto vše dělá Josefa Odehnalová ve věku 101 let, uznejte, že je to unikátní. Jak jsme se dozvěděli na oslavě jejích narozenin, nejstarší občanka...

Chodíte do divadla? Já ráda, v poslední době se ale vyhýbám klasickým kamenným divadlům Mnohá představení se snaží tak křečovitě o intelektuálskou úroveň, že se tam diváci trápí, otravují a mnohokrát jsem zažila, že po přestávce byla řada sedadel osiřelá. Začala jsem to také tak řešit...

Připomíná mi to jednu událost ještě z dob totality, kdy šestnáctiletý mladík čichal toluen a kvůli špatné známce zavraždil učitelku. Pak přišli policisté k němu do bytu a našli tam oba jeho rodiče mrtvé, zastlané do postele, přičemž ten kluk s nimi týden přespával, jako by nic. Oba případy podle mého spojují znaky sadismu...

Když jsem nedávno navštívil Komerční banku, zjistil jsem, že mě odbavuje pohledná dívka, pod jejímž jménem na stolečku se stkví nápis: Finanční poradce. Důkladně jsem si ji prohlédl a zeptal se: Vy jste muž? Překvapeně na mne koukla a zeptala se: Proč? Není to vidět, že jsem žena? Je, odvětil jsem, ale proč tu nemáte napsáno finanční poradkyně...

Plníme svá předsevzetí a vyrážíme opět do hor za novým dobrodružstvím. Po sněhu ani památky. Cesta, kterou jsme v zimě šlapali je upravená a tentokrát jsme dojeli až k naší chaloupce. Počasí je krásné, všechno kolem zelené, svěží, jak se zdá slunko pracovalo naplno. Za chvíli máme vybaleno, zatopeno...

V polovině 13. století se připomíná Přibyslav ze Žebráka. Podle jména patřil k rodu Buziců, které považujeme za zakladatele hradu. Prapředkem všech, kdo se psali ze Žebráka, z Hazmburka a z Valdeka byl Oldřich Zajíc, který se poprvé připomíná roku 1248 a při jeho smrti 1271, kdy už hrad určitě stál - zřejmě jako majetek zmiňovaného Přibyslava...

Až do první světové války žádné problémy s délkou nebyly. Sukně se prostě nosily dlouhé, maximálně se odhalil kotník. Potom se nejprve objevily rozparky, aby ženy mohly tančit tango, a na počátku dvacátých let začala sukně pomalu stoupat vzhůru. V roce 1925 se poprvé odhalilo ženské koleno, ale dlouho to nevydrželo...

Někdo mu říká kouzelný dědeček, někdo Krakonoš. Vousy až na hruď, myslivecká kamizola... V jarní dny už jakoby patří ke koloritu Ostravy. Postává u svého stolečku nedaleko kavírny Elektra celé půldny a přestože bude mít v srpnu sedmdesát, židli nepotřebuje. "Dneska to jde pomalu, neberou...

Už je to skoro třicet šest let. Tenkrát mě komunisté pro tzv. politickou nezpůsobilost vyhodili z práce. Lidská solidarita ještě zcela nevymřela, a tak se mě ujali v jisté cestovní kanceláři a nabídli mi přes léto práci průvodce. Nejdříve jsem absolvoval únavný autobusový zájezd do Bulharska, poté letecký do Rumunska...