Již posedmé se bude konat ve dnech 13. a 14. května 2005 na letišti v Hradci Králové Air Ambulanc a Helicoptershow, kde se setkají záchranářské týmy, působící v rámci integrovaného záchranného systému, IZS. Záchranáři představí návštěvníkům v celodenním programu ukázky práce letecké záchranné služby, evakuaci z havarovaného letadla, vyprošťování lidí z nepřístupného terénu a praktické ukázky spolupráce všech složek IZS v rámci simulovaných zásahů...

Křivolaká ulička bývala tmavá, špinavá a dosti páchnoucí. Všechny splašky i nočníky vylévali její obyvatelé prostě ven na ulici. Napadlo vás někdy, co asi tenkrát lidé měli místo toaletního papíru? Dovedli si poradit odjakživa s ledačím, a tak si pro tyhle věci pěstovali velmi jemný mech. Takové měkké chuchvalce posloužily jistě velmi dobře. Uzoučká hradební ulice nebyla ani dlážděná...

Lidé narození pod planetou Býka MAJÍ, VLASTNÍ! Je to prostě JEJICH majetek. Jsou to čistí materialisté, zbytečně neutrácí, ale nejsou lakomí. Jsou stálí, praktičtí, nápadití, usilují o životní jistoty, mají smysl pro rodinu, cit pro krásu a harmonii. Mají ale také negativní rysy: Jejich tvrdohlavost často hraničí až s trucováním. Jsou pohodlní, lehkomyslní a ve svém chování nevkusní.Ženy narozené v Býku jsou velmi smyslné...

Známe ji snad opravdu všichni - a nejen z televizních obrazovek. Její hlas je zachycen na nespočtu rozhlasových snímků, pamatujeme ji z mnoha filmů a samozřejmě i z prken, jež znamenají svět. Především z pražského Divadla Na Vinohradech, kde však nedávno pro údajnou nadbytečnost musela "díky" novému vedení společně s dalšími velkými osobnostmi současného českého herectví odejít. Antonie Hegerlíková je dámou českého divadelnictví. Avšak na skutečnou dámu si nikdy nehrála. Přestože dokázala vytvořit noblesní role, ve skutečnosti je to paní, která na první pohled ozáří životním kouzlem, osobitou přirozeností, skromností a dalšími přednostmi...

Samotné slovo znamená malou lékárnu. A mělo by to tak být i ve skutečnosti. Lékárnička by měla obsahovat základní prostředky pro poskytnutí první pomoci při úrazech, prostředky k ošetření drobných poranění a také léky na běžná onemocnění, která nás mohou "přepadnout", jako je rýma, kašel, bolest hlavy, zubů, zažívací obtíže a alergie. Lékárnička by měla být v každé domácnosti, na pracovišti, v hromadných dopravních prostředcích, v osobním autě i motocyklu. Její obsah by měl odpovídat jednak míře nebezpečí v místě, pro které...

Každé naše rozhodnutí nese své důsledky. Je tedy nasnadě, že musíme nést také důsledky našich svobodných rozhodnutí . Jestli je naše rozhodnutí nesprávné nebo se časem ukáže jako chybné, je třeba s co nejmenšími negativními následky situaci napravit. V normálním světě, v normálním životě bezesporu zcela jasná a evidentní pravda. Pokud se však člověk dostane do izolace, stane se zajatcem svých představ, vlastních pokřivených myšlenek, žádná evidentní pravda není jasná. Je lehké být po válce generálem...

Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Tak proč nezačít právě pohledem z okna. Dalším pohledům se meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!)z velké dálky...

Když jsem se před 15ti lety nastěhovala na naše malé sídliště, neznala jsem nikoho. Netušila jsem, kdo bydlí v mém okolí, domě či na mém poschodí. Začala jsem jezdit ráno do práce vždy stejným autobusem. Časem jsem od vidění znala všechny cestující, dokonce jsme už měli jakýsi zasedací pořádek. Protože jsem po ránu velice nerudný a málomluvný člověk, byla jsem ráda, že na mne nikdo nemluví, nikdo se neptá, jak jsem se vyspala, ani jak se mám. Měla jsem čas se pomalu probudit, a po čase dokonce pozorovat lidičky kolem mne. Hrála jsem hru - Kdo je kdo. Sama jsem si podle oblečení, výrazu tváře, chování a jiných znaků určovala, kdo je asi čím, co dělá, jakou má rodinu, má-li doma nějaké zvířátko, má-li děti, je-li spokojený se životem, nebo se mu nedaří.

Třináctého diabetika s inzulínovou pumpou má od dvacátého prvního dubna v péči interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. MUDr. Renata Kretková z frýdecké interny je jedna z mála lékařek mimo pracoviště fakultních nemocnic, která může v diabetologické ambulanci zavést účinné zařízení aplikující inzulín bez opakovaných vpichů. Někteří diabetici si musejí píchat inzulín i pětkrát denně...

Třímístný jednoplošník krátce poskočí na gumových kolech a pak splyne s přistávací drahou. Na vratkých nohou zvedáme batohy a kývneme pilotovi na rozloučenou. Chlad červencového rána tlumí probleskující slunce, ale déšť je na spadnutí. "Zkuste Gold Mining Hotel," radí vlasatý mladík z letecké společnosti. "Tam bývá levně." Liduprázdné ulice aljašského Skagway zdobí pozadí zasněžených hor a dvě obří siluety výletních lodí, v nichž dosud dřímou čtyři tisícovky turistů. O hodinu později zaplaví jako kobylky město, dají vydělat místním obchodníkům a odjedou v pohodlných kajutách vstříc novým nákupům. Majitelka hotýlku, ještě v noční košili a jedné ponožce, široce zívá...

S velkou slávou, za přítomnosti dvou štábů televize, zástupců tisku a také vedení Magistrátu města Havířova, v čele s primátorkou města, a vedením Soukromého gymnázia na Moravské ulici se na podzim 2001 zahájila výuka v Akademii III. věku pro havířovské seniory. Duší tohoto projektu byla jednatelka zmíněného gymnázia. O projekt byl mezi seniory velký zájem a mimo 70 šťastných, které vybral Magistrát, bylo také mnoho zklamaných. Akademie s přispěním Magistrátu a příspěvkem každého seniora ve výši...

Procházela jsem se v krásném jarním dni kolem nádherné budovy Muzea v Hradci Králové,když mne upoutal plakát na stojanu. Byl tam klobouček a text - Máte na hlavě? Uvědomila jsem si, že nemám. Džínový klobouček a teplou fleecovou hučku jsem už strčila do skříně a náhrada na zbytek roku? Při pohledu na okolní občany a omladinu převládaly "bejsbolky" s kšiltem vpřed i vzad a někde ještě mikinová kapuce, mající skrýt drsňáka. Elegance? Kloboučky? Ani náhodou. Uniformita unisex oblečení nás válcuje...

Víš, co mi řekla Katy (?), zeptal se uprostřed večeře. Tázavě jsem se na něho podívala a blesklo mi hlavou - KDY? Ptal jsem se jí, co jí na mně nejvíc vadilo, když jsme spolu žili a víš, co řekla? A to musela dlouho přemýšlet (!), že prý vždycky muselo být po mém (!), spokojeně se usmíval...

Nikdy nezapomenu ne jeho ruce. Vrásčité, mozolnaté, se svrasklou kůží. Pravda, byly to ruce starého člověka, ale současně bylo vidět, že patří muži, jenž ani ve vysokém věku nezanechal těžké práce. Andrej Vysokay, jeden z posledních slovenských bednářů. Nejprve nás zavedl do světnice, kde bylo na stolech plno mís a talířů. Pozval nás ke stolu a do kalíšků nalil slivovici. U tabule bylo místo jenom pro muže...