Je nová doba. Lidstvo vysílá sondy, aby odhalilo střípky tajemna z vesmíru, a přitom ignoruje tajemno, které má takříkajíc před nosem. Mám na mysli například zrození motýla. Nalaď se na čistou mysl, dobro v srdci a opět se můžeš dozvědět něco, o čem nevíš, že to víš. Jen povrchní lidé si mohou myslet, že...

Milá Verunko, blahopřeji Ti ke zdárnému složení řidičských zkoušek. Za pár dní poprvé sama zasedneš za volant automobilu. Doufám, že bude táta rozumný a že Ti jej půjčí, abys vyjela sama a nemusela být obšťastňována jeho připomínkami, vyplývajícími ze strachu o Tebe i auto. Asi by to nepřispělo k získání sebejistoty a mohlo by se dokonce stát...

"Vítej, pojď dál" oslovil mě Karel, když mě uviděl ve dveřích. Seděl za stolem, jeden papír v ruce a několik dalších na stole. "Dělám pořádek ve starých papírech a tady mám jeden, který mi změnil život, právě 35 let starý!" řekl a vtiskl mi jej do rukou. Čtu: Dáváme Vám výpověď podle § 46 odst. 1 písmeno e, zákoníku práce...

Pokud si myslíte, že jsem se musela pro toto povídání naučit rodný jazyk dirigenta, italštinu, či mluvit s ním anglicky, španělsky, francouzsky či německy, tak se náš světoběžník běžně dorozumí, pak jste na omylu. Paolo Gatto i po vyčerpávajícím dirigování Rusalky v jednom večeru sedí proti mně, vedle něj první dáma ostravské opery i jeho srdce Eva Dřízgová-Jirušová, představitelka titulní role, a oba mluví česky.

Silnice byla hojně zapadána sněhem. Černý elegantní vůz se zvednutou kapotou na ní působil dojmem nadherného, leč zmrzlého brouka. Ještě nepatřičněji vypadala dáma v kožichu. Ležela mezi předními koly automobilu na zádech a druhdy krásný obličej, teď prostřelený nábojem, měla plný krve. Kapky unikajícího života, ne nepodobné drahocenným rubínům, stékaly do vlasů a dolů přes límec...

Ostravská kočka jako zvon má jméno Nanutschka (Nanučka). Honosí se totiž nejvyšším možným titulem evropské šampiónky a ocenění DSM (Distinguished Show Merit), které lze získat jedině vítězstvím na deseti mezinárodních výstavách v časovém rozpětí dvou let a jednoho dne...

Moje nová práce mi šla dobře, ale asi proto, abych měla příležitost poznat, že jsou lidé všude stejní, začala fungovat obyčejná lidská závist. Docela nenápadně. Kolegové z litografie se na mně chodili stále častěji dívat, co že to tam vlastně dělám. Ptali se přehnaně starostlivě, kdy přijdu zase k nim dolů. Manžela litovali, že mne už nemá...

Mezi únorem 1948 a listopadem 1989 se uskutečnily stovky schůzí předsednictva či zasedání ústředního výboru KSČ. Odpolitizovaná společnost se o jednotlivá rozhodnutí špiček "vedoucí síly společnosti" většinou nezajímala a o sporech mezi "těmi nahoře" téměř nic nevěděla. Podobné to zpočátku bylo i v případě pléna na začátku roku 1968, přerušeného v prosinci...

Rath omezí prevenci! Zubařů bude nedostatek! Takové zprávy jsem četl v novinách. Honem jsem zvedl telefon a objednal se na preventivní prohlídku, než bude placená. Neobjednali mě ani ne za čtvrt roku, ani ne za měsíc, ale už na příští týden. V určený den jsem si přivstal a poslušně zasedl v poloprázdné čekárně...

Rozdíly ve vnímání rakoviny a ve způsobech jejího léčení v zemích průmyslového světa v souvislosti s kulturním založením národa. Rakovina je jednou z nejobávanějších nemocí dnešní doby. Zhruba každý čtvrtý člověk umírá dnes na rakovinu. Abychom porozuměli této nemoci, je třeba se na ní podívat z hlediska kulturního, sociálního, politického, spirituálního a vědeckého...

Luxusní Karosa šplhala od moře do vyšších hladin Korsiky. Přivyklý na horor českých silnic jsem v každé zatáčce očekával, že se proti nám vyřítí nějaký šílený řidič a dojde ke kolizi. Nestalo se. Šofér se nenechával vyvést z klidu. "No co? Mám brzdy a on je má taky!" zněl jeho klidný komentář...

Možná, že se moje vzpomínání mělo raději jmenovat: "Jak jsme žili." Protože budu stále víc psát o obyčejném životě. Ovšem i o tom, jak jsme se sžívali s holandským okolím, na co jsme si zvykli rychle, co nás překvapilo a o také tom, co nám trochu vadí dodnes. Přestože se tu cítíme opravdu doma. Hodně zvláštností jsme poznali při návštěvách v rodinách...

Patřím mezi časté návštěvníky Městské knihovny a někdy mě zaujme vypůjčená knížka víc než jindy. Mezi takové patří publikace Neznámý Stalin bratří Žorese a Roje Medvěděvových, kterou vydala Akademia v roce 2003. Historičtí publicisté v ní odhalili diktátorovu lidskou zrůdnost a stihomam osamělého masového vraha, ale kniha obsahuje i řadu...

Už aby bylo jaro, ta zima mne tak deprimuje, ráno tma, večer tma, nevlídno, na chodnících čvachta-nice... brrr, posteskla jsem si kamarádovi. Ale po Novém roce, po velké sněhové nadílce, se počasí jakoby umoudřilo, i den se prodlužil, vysvitlo sluníčko, mírný mráz, paráda. Zajedeme si někam na výlet? Jasně, vymysli kam... a jedeme!