Občanský zákoník, jako nejucelenější kodex základních lidských práv a povinností, upravuje i otázku dědění, která se přímo či nepřímo dotýká všech občanů. Je ve sbírce zákonů publikován jako zákon č. 40/1964 Sb. Rozdělen je na části, hlavy a paragrafy a celá část sedmá se zabývá institutem dědění. Stát prostřednictvím zákona uplatňuje svoji regulační funkci, ale záleží i na občanech...

Pozorně jsem četl v Seniorech článek od Ludmilky (Překročit čtyři stěny) a rozumím tomu o čem píše. Hodně často pozoruji dění ve všední i sváteční dny pod "okny". O přírodu mám zájem od dětství, tedy ji vnímám pozorně. Musím vám napsat zajímavou událost, kterou jsem pozoroval nedávno pod naším oknem v podvečer...

Když jsem já byla mladé děvče, tak se nosily. Dokonce jsem jeden nedávno ještě našla v krabici na půdě. Nejdřív jsem ho chtěla dát do pytle pro charitu, ale přišlo mi ho líto. No bóže, tak bude jeden bezdomovec mrznout. Nebo si najde jinou hučku. Nasadila jsem si ho na hlavu, a zase ze mně bylo mladé děvče...

Velkolepá budova nového českého muzea v Praze, jejíž obraz dnes přinášíme, jest dojista všem návštěvníkům koňské jubilejní výstavy dobře známa a nezapomenutelna. Na horním konci Václavského náměstí vypíná se skvělá tato budova. Staré české muzeum na Příkopech nemohlo více pojati všech těch drahocenných a stále se množících památek a sbírek starožitných i uměleckých...

Služební cesta pro mě není tou nejhorší představou nejbližších pracovních dní, zvláště když je úterý. Cestou do své kanceláře jsem si vyobrazoval trasu cesty a najednou se mi vybavil obrázek známého kraje. Moje klukovské oči tu krajinu přímo nacpaly do mého nitra a stále je tam, jako pohlednice se občas vynoří a zase zmizí, v té nepřeberné škále uložených obrazů jako pod rukou sběratele...

Tento dopis jsem dnes dostala od svého švýcarského přítele. Je to meil, který se má rozeslat dalším lidem. Nepošlu jej dál, tak jako dále neposílám jiné podobné meily. Ale je to téma na zamyšlení a tak toto poselství prostřednictvím Seniortipu předávám nám všem...

Všichni jsme smrtelní, víme o tom a přesto nevíme, co dělat, když se v naší blízkosti něco stane. Moje kamarádka náhle a nečekaně ovdověla. Neměli s manželem nic dohodnuto, jak se s čím naloží po odchodu jednoho z nich. Uprostřed noci odjela sanita, lékařka, pohřebáci a ona zůstala sedět sama ve venkovském domku a nevěděla, co a jak se zařizuje, na koho se obrátit...

Pan starosta sděluje, že zamýšlená dlažba cesty k sv. Janu na Závodí, pro vysoké ceny za potřebné plochy žádaná, nemůže býti provedena. Bude proto vedlejší ulice, zde dlažba rovněž nutná - dlážděna s tímtéž nákladem. Vzato na vědomí. Ohledně kladení vodovodu do domů soukromých...

Přes veškeré signály, že vše klape naprosto optimálně, samotného startu se přece jen trochu obávali. Ale začali na vteřinu přesně: desátého května v osm nula nula. Když se to stalo, někteří ze štábu a spolupracovníků televize Noe se nedokázali ubránit dojetí. Po tvářích se jim koulely slzy jako hrachy...

Dva vnoučky mám v cizině, nereptám. Vím že se mají dobře, a radovala jsem se z jejich přítomnosti často, když nebyli tak daleko. Jen ve Vídni. Od druhé dcery mám také dva, moje miláčky. Často mě je rodiče svěří, když si potřebují něco zařídit, nebo si prostě chtějí oddychnout...

Petry jsem si všiml už dávno. Upoutávala mne svými historkami ze života, které dávala bezelstně k dobrému u stolu v závodní jídelně či u cigarety na chodbě. Asi ani já jsem jí nezůstal lhostejný, protože jsem zaznamenal, že ji zajímá moje reakce. A tak, když jednoho dne předseda SČSP marně nabízel zdarma vstupenky do Národního divadla...

Moudrá matka příroda má pro nás nachystané bylinky, které nám pomohou "postavit se na nohy". Stačí se kolem sebe jen porozhlédnout a sbírat. A nestojí nás to ani korunu. V našem jarním jídelníčku by se měl alespoň občas objevit křen selský. Setkáme se sním ve většině venkovských zahrádek. Znali jej již staří Slované...

Každou sobotu v létě chodí do Dakoty na pivo - což samo o sobě není nijak zvláštní. Každý den hodinu cvičí - což už lze označit za poněkud výjimečné. Ale jestli toto vše dělá Josefa Odehnalová ve věku 101 let, uznejte, že je to unikátní. Jak jsme se dozvěděli na oslavě jejích narozenin, nejstarší občanka...

Chodíte do divadla? Já ráda, v poslední době se ale vyhýbám klasickým kamenným divadlům Mnohá představení se snaží tak křečovitě o intelektuálskou úroveň, že se tam diváci trápí, otravují a mnohokrát jsem zažila, že po přestávce byla řada sedadel osiřelá. Začala jsem to také tak řešit...