Ještě nedávno to byl živitel rodiny, většinou otec, muž, který byl hlavou rodiny proto, že zabezpečoval přísun finančních prostředků do rodiny. Ještě mnohem dávněji to byla matka rodu, a v některých kulturách ještě stále je, která třímá ve svých rukou otěže dění v rodině, rozhoduje o důležitých věcech...

Když byl Izrael ještě socialistický stát V poslední době je stále častěji slyšet zuřivé invektivy na adresu Izraele z úst muslimů i jim bezvýhradně oddaných příznivců, zejména z řad mladých českých komunistů. O židovském státu prohlašují, že...

Nevím jak vás, ale mne letos hodně postihly útoky virů, trojských koní a v poslední době i přehršel spamů, nevyžádané pošty. Možná ponesu dříví do lesa, možná, že někteří přijmou mé zkušenosti s povděkem. Možná, že mi někteří poradí jiný program pro čtení emailů než mnou používaný Outlook expres. Jsem svým způsobem konzervativní...

Druhý den jsem se probudil do nádherného jitra po průzkumu apartmánu jsem vyšel ven do lodžie a teprve jsem ocenil celou parádu hotelu. Časný podzim svými barvami ještě podtrhl krásy okolní přírody a výhled, který se skýtal, byl opravdu úžasný. Křišťálově čistý vzduch umožnil dohlédnout až k téměř...

Nový román Břetislava Olšera Černá krev se ještě ani nezabydlel na knižních pultech a už vzbuzuje spoustu emocí. Přestože si jeho autor tvrdošíjně zakládá na tom, že všechny jeho postavy jsou fiktivní a perfektně vymyšlené a že jakákoli jejich podobnost s reálnými osobami je ryze náhodná, spousta lidí se v nich přesto už zřejmě našla. Patrně podle rčení o...

Přečetl jsem úvahu pana Stočese v NetSocanu, a přečetl jsem úvahy mnoha dalších pisatelů o tzv. sociálním státu. Opět jsme si zopakovali, že ti s průměrným příjmem chudnou, zatím co ti s opravdu velkými zisky, získávají ještě víc než měli...

Začátkem měsíce jsme byli, letos už potřetí, v Praze. Tentokrát to bylo neplánované a smutné. Krása předvánoční Prahy náš smutek zmirňovala. Na článek pana Olšera reagovat musím i když, v komentařích k článku, jsem to nestačil. Od Pana Olšera jsem četl v Seniortipu...

Kráčím si životem, a vyvíjím se. Netvrdím, že jsem nikdy na nic nezměnila názor, není to pravda. Jak mně život tu ráchal v bahně, tu hřál na výsluní, formovalo se mé vnitřní já do mé současné podoby, kterou mám ráda. Nejen zážitky mé, ale mých blízkých, známých i kamarádů ze mě časem vytvarovaly bytost veskrze tolerantní a smířlivou...

Jsem senior, a tak pamatuji doby, kdy na každém krámě za německé okupace musely být dva nápisy: německý a český. Vzpomínám, že nás ty německé názvy štvaly a ponižovaly, ale byla to vůle okupantů a nedalo se nic proti tomu dělat. O revoluci 1945 bylo prvním počinem...

Vážení čtenáři, dovolím si teď trošku přehodit časovou posloupnost děje. Asi to není správné, ale když jsem psal o "ofuru", vzpomněl jsem si na další příhody spojené s japonskou tradicí. Jednu neděli, jsme ráno nastoupili do auta a jako vždy zamířili k letišti...

Kdesi hluboko v paměti mi utkvěl příběh o orientálním vládci, který si získal naprostou oddanost svých stoupenců tak, že je v bezvědomí přenášel do umělého ráje, kde se jim dostalo všeho: krásných panen, něhy, i všemožných lahůdek. Zakrátko procitli opět v původním prostředí a zůstaly jim nádherné vzpomínky, o nichž mohli vyprávět ostatním...

Vzpomínáte si ještě na své první setkání se svou budoucí tchýní? Já velmi dobře. Vešla jsem k nim do bytu a ona mně podala talíř s nějakým domácím pečivem a řekla "Vezmi si toho hňupa!" Ale hned se opravila... No toho hňupa...

V osmdesátých letech bylo všechno jinak. Doba, ve které se tento kuriózní příběh stal vykazovala rok 1980. Po rozvodu, kdy ze mne spadla tíha všeho hrozného jsem konečně dostala se svým tehdy šestiletým synem vytoužený byt. Téměř na okraji města, nové čtyři panelové domy, nikde nic, jen autobus...

Byl podvečer - pár hodin před mimořádnými volbami, které měly být zřejmě těmi nejméně zajímavými v historii Izraele, zato nejvíc hlídanými. Den narozenin premiéra Izraele Ariela Šarona. "Půl století si naši politici dělali kariéru z tlachání o míru a k ničemu to nedospělo. Naopak jsme klidu bez zbraní vzdáleni jako nikdy předtím a máme po padesáti letech vítězných...